V Právu přinesli velmi pozoruhodné informace o tom, jak na hromadné sexuální ataky reagují české modropunčochářské organizace a osobnosti. Nevím, nakolik je výběr reprezentativní, v těch spolcích se moc nevyznám, vzbuzují ve mně podobnou hrůzu jako satanisté. Nicméně některé odpovědi jsou opravdu vypečené. Tak např. místopředsedkyně „České ženské lobby“ paní Kavková (označení “paní“ používám s jistým ostychem, nevím, zda v tomto prostředí nezavání sexismem) prohlásila: „Násilí na ženách je téma, které je problematické i u nás. V Kolíně nad Rýnem byl ten problém, že to bylo konáno na viditelném místě.“ Vypadá to, že paní Kavková chce zároveň naznačit dvě věci: za prvé, že u nás se děje to samé, jenom na neviditelných místech, a za druhé, že když dívkám dav ožralých a zfetovaných mladíků způsobuje pohmožděniny na prsou a na hýždích a krade jim kalhotky na neviditelném místě, je to přece jen o něco snesitelnější. Profesorka Jiřina Šiklová promluvila zase jako pamětnice: „V roce 1955 byla poprvé spartakiáda, byli tam dorostenky a dorostenci. Ti udělali kruh a osahávali tam holky.“ K tomu je třeba podotknout, že popsat to, co se dělo v Kolíně nad Rýnem a v jiných německých městech tak, že tam „dorostenci udělali kruh a osahávali tam holky“, je poměrně chudé. Navíc já jsem taky pamětník, i když přece jen o něco mladší než paní profesorka, bylo mně tenkrát, v době první „spartakiády“, patnáct, ale nedobrovolně jsem se cvičení zúčastnil. Obecně sice s paní profesorkou souhlasím snad jen v tom smyslu, že to byla ohavná buzerace (což je taky sexuální násilí), ale zpestření, o němž mluví, jsem ani neviděl, ani jsem o něm neslyšel – bylo by taky zapotřebí, aby ten kruh byl tisícihlavý a to by se vešlo tak nanejvýš na ten apelplac, na kterém jsme byli nuceni šaškovat, podotýkám, že bez holek a úplně jiným způsobem. Paní profesorka taky soudí, že „muslimové se budou chovat podle svých kulturních prvků. Buď to musíme přijmout, nebo postavit plot, což je nesmysl.“ Já jsem zjevně ve srovnání s paní profesorkou islamofil, nemyslím si totiž, že by masové kradení kalhotek a způsobování pohmožděnin na prsou a hýždích bylo muslimským prvkem. Řekl bych, že je to docela obyčejné prasáctví. Jenže když to dělá tisícihlavý ožralý a zfetovaný dav, je to zároveň ještě spartakiáda v tom úplně nejhorším slova smyslu. Velmi pozoruhodné je i to, co Právu sdělila Amnesty International (organizace je pro obě pohlaví, ale podobně nesnesitelná, jako ty feministické), že totiž v ČR je každoročně znásilněno sedm tisíc žen, jenže devět z deseti postižených to vůbec nenahlásí. Zajímalo by mne, jak se pořizují a ověřují podobné statistiky. To je trošku malininko podobné, jako kdyby uvedli, že v ČR je sice ročně spácháno sedm tisíc vražd, ale devět desetin obětí to přežije. Jinak je na tom, jak přistupují podobné organizace k sexuálnímu násilí v Kolíně m. R. a jinde, příznačné to, co je typické pro vyznavače globální Pravdy a Lásky, multikulturality a politické korektnosti a pro podobné ujeté ideologie všude na světě: jejich vyznavačům jde o Ideje tak silně, že starost o lidi musí jít kvůli tomu stranou.
České křížové tažení proti Barnevernetu dostalo další munici, případ devítiměsíční holčičky, která má být odebrána rodičům. Je to české dítě jen tak napůl (otec je Nor, manželé žijí v Norsku). Nikde v novinách úplně přesně nepopsali, o co se norský úřad ve svém rozhodování opírá, všude jsou jen mlhavé náznaky. Po tom, co se tu dělo kolem případu dětí paní Michalákové, mám k této nové záležitosti apriorní nedůvěru a zároveň cítím silnou potřebu dát ji aspoň tímto způsobem najevo.
A konečně ke kongresu ODS jen dvě poznámky. Za prvé, velmi příjemně mne překvapilo, že se ODS, byť i velmi pozdě, dokázala zbavit Jana Zahradila. Je (nebo doufejme byl) to jeden z nejodpudivějších zjevů české polistopadové politiky. Je pravda, že dnes už působil i v tomto prostředí spíš jako brontosaurus mezi čtvrtohorní faunou, ale ODS má k přeživším brontosaurům (např. k Václavu Klausovi) ohledy připomínající v mnohém politickou korektnost. Netroufám si hodnotit šance jeho nástupkyně, vím toho o ní málo, ale v jednom jsme si jistý: horší než pan Zahradil být nemůže. Nanejvýš stejná. Myslím, že ta výměna je důležitá. Člověk aspoň může doufat, že se v ČR přece jen může něco změnit i k lepšímu. Pan Zahradil se přitom jistě neztratí. Je zakotven v Bruselu (jaký paradox u takového EU-žrouta!) a jeho místo je už dávno stejně buď na Hanspaulce, nebo u Svobodných.
Druhá poznámka se týká toho, jak na projev předsedy Fialy reagoval premiér a předseda ČSSD Sobotka. Cituji dle ČTK: „Když ODS vládla naposledy, tak to skončilo velkou katastrofou... V současné vládě jsme strávili velkou část posledních let tím, že se snažíme uklidit nepořádek, který tu po vládě ODS a TOP09 zůstal... Nemyslím, že tato strana je připravena převzít odpovědnost, protože ještě nebyla schopna pochopit, jak vlastně České republice ublížila.“ Myslím, že metodicky – pro další zdravý vývoj české demokracie - je pro všechny „tradiční“, demokratické české politické strany v ČR důležité, aby zpytovaly svědomí. V tom s panem Sobotkou docela souhlasím. Dále však považuji z metodického hlediska za podstatné, aby každá z nich zpytovala hlavně jedno svědomí, a to své vlastní, a ne svědomí svých politických konkurentů, což je zároveň snadné a úplně neplodné. Takže bych panu Sobotkovi velmi doporučoval, aby se zabýval tím, jaký nepořádek tu udělal tím, když se proti svým demokratickým oponentům spojil s Andrejem Babišem a jeho ANO, které mu teď sedí pevně za krkem, jak mu pomáhal a pomáhá, i když s čím dál tím větší neochotou, bourat polistopadový demokratický režim, a jak tím vším vlastně České republice ublížil. Nemusí to dělat veřejně a před národem, stačí, když to udělá sám pro sebe, „v komůrce“. Jde jen o to, aby se pak podle toho začal taky chovat, to znamená politicky racionálně chovat. Dnešní demokratické strany představují společenství, kterému mohutně teče do bot. To by je mělo vést k jakési solidaritě. Pan Sobotka si zjevně pořád ještě myslí, že něco vyhrál. To už je dnes takřka paranoidní blud.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.