„Co mají fosilní paliva společného s lidskými právy?“ ptá se Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí Duha, ve svém článku v pondělních Lidových novinách (Fosilním palivům v Paříži odzvonilo, LN, 11.1.2016).
Touto velmi nebezpečnou, demagogicky položenou otázkou se vrací k oblíbenému tématu Duhy, že konvenční paliva jsou špinavá nejen emisemi, ale také (a především) politicko-ideologicky. Předloňského července mluvčí Duhy Jan Piňos v LN napsal: „Každý den z naší ekonomiky odtéká v platbách za plyn těžko uvěřitelných 280 milionů – a za ropu totéž. A nejde zdaleka jen o vyplýtvané finance, ale i o to, komu a čemu slouží. Za peníze, které pošleme za plyn či ropu za jeden jediný den a jen do jednoho státu, Ruska, může poslat Putinův režim na Ukrajinu čtyři nové tanky.“ A v září téhož roku v témže listu energetický expert téže organizace Martin Mikeska připomíná: „Skoro všechnu ropu a plyn dovážíme, navíc plné dvě třetiny obou komodit z Ruska. Ročně za ně na účty tamějších státních firem od nás odteče neuvěřitelných 130 miliard korun.“
Nejde jen o cizinu. Peníze za špinavé české uhlí jdou přece českým uhlobaronům, kteří špinavě privatizovali MUS. Ač žádný z majitelů žádného dolu na uhlí jakékoliv barvy nebyl za nic pravomocně odsouzen, vláda se s těmi špinavými uhlobarony elegantně vypořádala přes územní limity.
V aktuálním komentáři J. Koželouh připomíná ruské státní firmy už jen letmo. Zato doplňuje výčet, kam ještě od nás petrodolary tečou a co si za ně naši dodavatelé pořizují: Ázerbájdžán (trestá kritiky znečišťování), Kazachstán (financuje projekt odhalení tajemství nesmrtelnosti), Turkmenistán (vyznamenání a diamanty) a Nigérie (znečišťuje řeku Niger a zabíjí odpůrce).
Všechny jmenované státy jsou členy OSN a všechny se účastnily konference o klimatu v Paříži. Jistě se také budou ucházet o svůj podíl na rozvojové pomoci ve výši 100 miliard dolarů ročně, ke které se na konferenci zavázaly vyspělé státy. Kupovat tedy od zločinných režimů ropu je zločinem, posílat jim peníze pod záminkou využití větru a slunce nikoliv. Přestože si na jediné perspektivní a už i rentabilní a ziskové obnovitelné zdroje (jak tvrdí ekologisté) tyto země mohly dávno prodejem ropy vydělat. Zřejmě je však zelený svět přesvědčen, že ekodolary budou mít na despoty zcela opačný účinek, než mají petrodolary.
Skutečné nebezpečí citovaného článku však není slabá argumentace ekologistických aktivistů. Ta by byla spíše k zasmání. Vážné riziko vězí v jejich ideologii. Například právě ve vyjmenovávání nepřátel lidstva ve spojení s uspokojováním jeho (energetických) potřeb. V Koželouhově výčtu například chybí Čína, od které kromě ropy kupujeme snad všechno. Svým dumpingovým průmyslem pomáhá financovat a upevňovat tamní komunistický režim. Čína loni poslala do Česka nějaké drobné, pak tady má i nějaké telekomunikační firmy, poradce, tak proto asi... Ropu a plyn kupujeme také třeba z Norska, terminály na kapalný plyn s napojením na plynovody buduje Polsko, dopravní trasy vedou od Jaderského moře či třeba přes Německo. Počkáme si, čím ještě se tyto země „proviní proti lidským právům“?
Ideologie zelených aktivistů je respektována a prakticky realizována výkonnými politiky. Německá strana Zelení na svém nedávném kongresu ve Výmaru deklarovala, že chce od roku 2036 zakázat automobily se spalovacími motory. Nebude už možné je přihlásit. Vláda by měla dotovat pouze elektromobily, pěší, hromadnou a cyklistickou dopravu. Před 20 lety si málokdo dovedl představit, že vyspělá, racionální a prosperující země, jakou je Německo, zakáže a umrtví provoz funkčních a bezpečných jaderných elektráren. Zvláště když už tehdy OSN požadovala rozvoj bezuhlíkové energetiky. Následující „Energiewende“ zdaleka nebyla a není jen německou aktivitou. Tato politika zlikvidovala právě založený volný trh s elektrickou energií, znehodnotila miliardové investice do energetických zdrojů za uplynulých dvacet let a naopak miliardové investice vyvolala v sousedních zemích, včetně ČR, na ochranu a posílení přenosových sítí. Autonomní obchodní zóna mezi Německem a Rakouskem založená na přebytcích produkce obnovitelných zdrojů pytlačí na přenosových kapacitách tuzemského ČEPS, jiným obchodníkům draze prodávaných v aukcích.
Podobně nápad německých zelených s auty způsobí, pokud se uskuteční, obrovské ztráty evropskému automobilovému průmyslu, největší, dost možná, právě českému a slovenskému. Zákaz přihlašování spalovacích aut si Německo jistě nenechá pro sebe, prosadí jej jako Směrnici EU. Desítky let práce a stamiliony investic (soukromých i státních) do výzkumu a vývoje motorů na zemní plyn (CNG a LNG), na hybridní a vodíkový pohon půjdou k čertu. Být Volkswagenem, nějakou aféru s dieselovými motory už bych neřešil, nevyplatí se to. A dále? Nedlouho po roce 2036 (odhaduji tak pět až sedm let) Německo zakáže průjezd spalovacích aut přes své území. Respektive na tato auta uvalí sankční daň (vysoké poplatky za průjezd, za užití dálnic a tak). Hromadná ekologická likvidace aut se spalovacími motory vyvolá ekologickou katastrofu. Za likvidaci občané zaplatí další obrovské poplatky. Těmito novými daněmi se bude dotovat elektromobilita. Ne výzkum a vývoj, ale výroba a provoz aut, akumulátorů, dobíjecích stanic, elektřiny.
Moji rodiče, když jim bylo padesát, by stěží uvěřili, za jak málo benzínu a jak tiše budou jezdit naše auta, že jejich výfuky nebudou po krajině trousit olovo a smrad a že to bude k mání za průměrnou roční mzdu. Nalézání řešení „přirozenou“ cestou kumulace lidského poznání, dovedností a určité ekonomické rozvahy je však ekologistům zcela cizí. Podpora obnovitelných zdrojů vyvolala jen v ČR společenské náklady, které svou výší výrazně překonaly pořizovací cenu Temelína, ovšem svou efektivitou v pokrývání energetické spotřeby mu nesahající ani ke vstupní brance.
Na stejné vlně se veze samozřejmě i Hnutí Duha. Ve výše citovaném článku J. Koželouh píše, že musíme výrazně snižovat svou závislost na fosilních palivech i na nedemokratických režimech. „ČR /.../ má k tomu svou energeticky plýtvavou ekonomikou ohromné možnosti. A zároveň má vláda na stole jasné řešení po vzoru mnoha západních zemí. Je jím antifosilní zákon, který nastaví rozumnou cestu ze závislosti na fosilních palivech, a k jehož předložení se vláda zavázala v programovém prohlášení.“
Tento zákon není nic jiného než zákaz používání fosilních paliv, ovšem ne za určitých podmínek, nýbrž k určitému datu. Ekologisté rádi poukazují na Velkou Británii, kde podobná norma je již v provozu. Zároveň Rakousko a Greenpeace daly žalobu k Evropskému soudnímu dvoru proti podpoře plánované britské jaderné elektrárny Hinkley Point C za to, že tento bezuhlíkatý, antifosilnímu zákonu i pravidlům EU vyhovující zdroj má být podporován přesně tím nástrojem, jímž zelení podporují obnovitelné zdroje: garantovanou platbou za produkt. Ideologii „zakázat že“ doplňují nátlakem „přikázat jak“, respektive „jak komu“.
Zpochybňování globálního oteplení lidskou činností by podle představ ekologistů mělo být trestným činem. Kdo by chtěl proti tomu blbě hemzat na internetu, tak ho tam nepustíme. Jak nepustíme? Snadno, registrace uživatelů je na spadnutí. Je to pro naši bezpečnost.
Autor je řidič