V Česku prý neexistuje pravice. A podle titulku už neexistuje ani jinde, píše pan Havránek v pátečním Neviditelném psu (zde). Podle názoru autora byla pravicí snad ODA a ODS v dobách Václava Klause. Nemyslím, že autor má pravdu, naopak jeho text považuji za jedno velké klišé.
Asi bychom napřed měli definovat, co znamená pravice a jak ji můžeme chápat. Pan Havránek vidí pravicové postoje především ve výrazu politiky 80. let, kdy dominovala Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Oba vynikající státníci v reakci na bipolaritu světa a současně v reakci na rostoucí moc odborů (Velká Británie) či neschopnost předcházející garnitury (USA – Ford, Carter) prosadili nový koncept. V té době se obrátili na jedince a začali v kontrastu proti jakýmkoliv kolektivistickým, zájmovým nebo korporativním vlivům zdůrazňovat svobodu individuality. U nás pak verbálně, nikoliv politicky přejal tento koncept Václav Klaus jako výraz odmítnutí kolektivistického socialismu. A slavil s tímto modelem úspěch.
Nyní se ale píše rok 2015 a my jsme snad již v jiné situaci. Koncepty 80. let nyní nebudou fungovat. Žádný konzervativec ve Velké Británii neopakuje teze M. Thatcherové a neprosazuje její tehdy zcela nepochybně úspěšné vize a cíle. V nadcházejících prezidentských volbách v USA se republikáni nevracejí k tehdy tak populárním názorům R. Reagana. To neznamená, že si jich neváží nebo dokonce že jimi opovrhují. Jenom vědí, že se změnil společenský kontext a že společnost je již někde jinde. Prostě 40 let staré metody nebudou fungovat.
V Česku je to jinak. Stále se vracíme ke srovnání s dobou před 20 lety a vypořádáváme se s problémy, které nemáme nebo které jsou marginální. Jiná významná témata nám unikají mezi prsty. Boj proti kolektivismu v době roztříštěné společnosti do tisíců zájmových skupin a parcializaci veřejného prostoru je prostě pasé.
Hlavní idea pravice se nemění. Zde souhlasím s autorem zmiňovaného textu. Je jím svoboda a odpovědnost. Svobodou chápeme právo nakládat se svým životem tak, jak uznáme sami za vhodné a správné - pro sebe, pro rodinu nebo třeba pro obec. Řekne-li pravicový politik svoboda, musí zaznít ozvěnou odpovědnost. Odpovědnost každého z nás za sebe, svoji rodinu, za svoji komunitu, za svoji práci a pochopitelně i obecněji za společnost a za stát. Pouze oba hlavní pojmy definují pravici a jeden bez druhého postrádá smysl.
Současná pravice musí mít jinou rétoriku a jiné nástroje. Nevím, jak jsou na tom ostatní politické strany na pravé straně politického spektra, ale v ODS toto velmi jasně chápeme a ctíme. Právě proto vystupujeme proti nesmyslným regulacím a nesmyslným předpisům, které stanovují, jak máme správně žít, jak se máme chovat a jak máme správně myslet. Na rozdíl od 80. let, kdy „správné a objektivní“ názory přinášely velké společenské skupiny, nyní má každá zájmová skupina svoji pravdu a svoje řešení. Levicový politik nebo populista přebírá taková témata a chce zlepšovat svět zákonem. Příkladem budiž Babišovy elektronické pokladny, pravidelná hlášení plátců DPH, protikuřácký zákon a mnoho dalších témat. Je možné vypsat desítky dalších rozhodnutí, předpisů, zákonů, které současná levicově populistická vláda prosazuje a které jeden jako druhý omezují prostor naší individuální svobody. Proto proti takovým nesmyslům protestujeme. Na druhé straně jsme si vědomi i své odpovědnosti. Dobře to vystihují například pozměňovací návrhy k branným zákonům, které připravila Jana Černochová a které posilují naši odpovědnost za stát a za obranu společně sdílených hodnot.
Takže, pane Havránku a všichni další, kteří voláte po skutečně pravicových stranách. Není řešení opakovat staré a tehdy funkční a kdysi správné postupy, je nutné najít nová témata, nové přístupy jak hájit staré a osvědčené principy. ODS to dělá a jsem tomu rád.
Autor je komunální politik ODS