Je dobře, že vláda schválila přijetí 153 křesťanských uprchlíků z Iráku. To číslo je malé a iniciativa soukromá, ale stát tím vysílá pár signálů.
Je to signál, že Česko se nezříká pomoci bližním. Ano, oponuje německému přístupu, který vše vidí jako boj dobra a zla: kdo přijímá běžence nekontrolovaně a neomezeně, je silou světla, kdo nikoliv, je silou tmy. Praha to vidí jako věc míry, racionality, opatrnosti a přípravy. Ale dokud žádné běžence fyzicky nepřijala, působila spíše jako paušální odmítač.
Je to signál, že Praha neříká pouze NE. Dosud bylo zřejmé, co český stát nechce (kvóty), ale nevědělo se, co učinit chce. Teď se to změní. Přijetí uprchlíků, ač jich bude jen hrstka, cosi naznačí. Třeba to, že ač se západní levice zaklíná ochranou menšin, na křesťanské menšiny ohrožené na Blízkém východě kašlala (počet křesťanů tam od roku 2003 klesl z 1,5 milionu na 400 tisíc). Křesťané a jezídi jako jediní v regionu nejsou ohroženi jen jako jednotlivci, ale i jako celá společenství.
Je to signál, že paušální slova prezidenta Zemana „nikdo vás sem nezval“ nereprezentují celý stát a společnost. Vždyť včera pozvánku autorizovala vláda.
Přesto nelze vydávat přijetí 153 běženců za skutečný příspěvek k řešení kalamity. Je to jen začátek a jistý posun. Skutečně přispět může stát při hlídání vnější hranice Schengenu a při pomoci Řecku.
LN, 15.12.2015