Miloš Zeman si libuje v tom, že vulgárním posměchem uráží kdekoho. Když se někdo směje jemu, je v koncích.
Před krátkou dobou skupina Ztohoven předvedla inteligentní vtip tím, že vystihla chování Miloše Zemana vyvěšením rudých trenek místo presidentské zástavy. Následně se pan president rozhodl bránit - rád by za půl miliardy ohradil Hrad. Při svém zvráceném smyslu pro humor mu asi dělá potíž pochopit to, že před humorem ho žádní agenti chránit nemohou. Že by jeho osoba stála někomu za atentát s obrovskými náklady, napadne jen blázna.
Ale nechme Miloši Zemanovi jeho autistické úvahy! Zvažme náklady nutné pro zabezpečení Hradu. Jen proto, aby se Miloš Zeman cítil lépe? S tím bude muset jistě dojít i k zásahům do památkových budov. Škody možná nevratné. Ke všemu dojde k omezení vstupu turistů i občanů do této památky. Mezi presidentem a lidem se prohloubí propast; výjezdy do krajů to vyrovnají jen sotva. Ale hlavně: ta odhadovaná částka. Za tolik peněz by se totiž klidně dal postavit či opravit pěkný dům, čímž bychom se zařadili mezi standardní moderní země. Žádný jiný stát totiž nemá tak přebujelé panovnické sídlo. Ba i Buckinghamský palác je vedle Hradčan ubohou chýší. Držet Hradčany pro případ toho, že by se snad Česká republika stala velmocí či alespoň vůdčím státem EU? Komické tváří v tvář mentalitě české společnosti. Nechat tudíž bydlet presidenta civilně by bylo ku prospěchu všech včetně jeho samého (k tomu bych zrušil i tu jeho bizarní imunitu na věky věků).
Avšak je tu ještě jedno řešení: k čemu nám ten president vlastně vůbec je? Měl by být symbolem národní jednoty. Místo toho se servilně sklání před ruským dubiskem. Měl by harmonizovat svůj úřad v zahraniční politice s vládou. Místo toho v cizině plácá, co ho napadne, přičemž navštěvuje pochybné země. Měl by být nadstranickým moudrým smiřovatelem odbojných skupin ve společnosti. Místo toho rozeštvává všechny proti všem. Měl by být autoritou propůjčující majestát úctyhodným institucím i jednotlivcům. Místo toho soustavně uráží intelektuální elitu, profesory odmítá jmenovat a universitními rektory ostentativně pohrdá. Měl by být útočištěm slabých. Místo toho veřejně dehonestuje postižené.
Jistě, příště si možná národ zvolí někoho morálně vyspělého a mentálně zdravého. Ale když si připomeneme těch jedenáct presidentů v naší minulosti, pak úctu si zaslouží pouze dva. Oba získali úřad díky revolučním změnám a dá se celkem směle hádat, že v klidných dobách by se presidentem nestal ani jeden. Všichni ostatní představovali v lepším případě ostudu a v horším případě vlastizrádce či velezrádce. Očekávat zlom zrovna při příští volbě presidenta je poněkud pošetilé.
Domnívám se, že za zamyšlení to stojí: bez presidenta by se české společnosti dařilo mnohem lépe. Vláda by vládla a lid by se staral o své věci. Jen té srandy by bylo méně...
Převzato z blogu autora