Miloš Zeman zareagoval na zprávu předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky určenou delegátům nadcházejícího sjezdu přesně tak, jak se dalo očekávat.
Na analýzu Zemanových kroků, kterými Lidovému domu v posledních více než 10 letech škodil, prezident zareagoval obviněním Sobotky ze lži a poznámkou, odkazující na prezidentskou volbu 2003, že „zrádce omlouvá svoji vlastní zradu“. Naopak se přihlásil k tomu, že v roce 2006 objížděl autobusem republiku a před volbami oranžovým pomáhal. Zato o svém vlivu na poslance Melčáka a Pohanku, kteří krátce poté umožnili zrod Topolánkovy pravicové vlády, taktně pomlčel. Stejně tak o cenných procentech, která sociálním demokratům uzobává Strana práv občanů, jejímž je Zeman stále čestným předsedou.
Prezidentova reakce na Sobotkův text je zjevně motivována snahou oživit na sjezdu obvyklý spor zemanovců s antizemanovci. Když už tam nebude osobně, poté co jej Sobotka odmítl pozvat, tak tam chce být přítomen aspoň v diskusi účastníků.
Jenže Sobotka by byl hloupý, kdyby se Zemanovou odezvou nepočítal. Dokonce ji sám mohl zakalkulovat do celkového aranžmá sjezdu, který by podle něj měl ukázat ČSSD v jiném světle než v minulosti. Sobotkovi se více hodí image sociálních demokratů jako strany, která je věcná, klidná a soustředí se na plnění svých závazků voličů, byť by ji její oponenti, ať už z Hradu, nebo z hnutí ANO, provokovali k tradičním žabomyším půtkám.
Sobotka zkrátka může říct: Podívejte, nejsme jako oni, tento způsob dělání politiky, je pro nás minulostí.
To ale vyžaduje, aby se klíčoví aktéři sjezdu nenechali vytočit ani útoky, jež zazněly na sněmu ANO. Něco jiného je vést spor, který působí jako osobní, a odlišit se spíš skutky než proklamacemi.
Když sociální demokraté povedou diskusi o stanovách a o politických otázkách, ukáží svoji jinakost. Stejně tak se patrně obrátí na levicové voliče, aby jim sdělili, že nenechají babišovce vrátit do hry neoliberální přístupy a budou dál stát za modelem sociálního státu, jenž poskytuje jistoty slabým, zranitelným i těm, jimž se zrovna nedaří.
Výhodou ČSSD je, že – oproti minulosti – disponuje ze všech stran nejpevnějším jádrem voličů. Ti samotní jí ale volby nevyhrají. Potřebuje přesáhnout do politického středu a oslovit vratký elektorát, který by v sociální demokracii mohl vidět nejmenší zlo. Takoví lidé ale mohou mít tendenci naslouchat také Babišovi a jeho představě hladkého manažerského vládnutí. Těm musí sociální demokracie vysvětlit, že demokratické ústavní mechanismy obejít nelze a ona jim rozumí lépe než hnutí ANO, jež má zase navrch v marketingové rovině.
Podporovatelé, bez kterých se ČSSD neobejde, jsou mezi městským obyvatelstvem, humanitně založenou inteligencí i mladými lidmi. Aby je zaujala, musí znát jejich potřeby a mluvit jejich jazykem. V tom dosud zaostávala. Pakliže však nepronikne jak do středních vrstev, tak mezi četné občanské aktivisty, může v roce 2017 splakat nad výdělkem.
Proto bude pro Sobotku důležité prosadit do partajních stanov výsledky loňského interního referenda týkajícího se sestavování kandidátních listin všemi členy a kvót pro obě pohlaví. Potom může hovořit o sociální demokracii jako straně vnitřně živé a otevřené a vymýšlet též další cesty, jak prolnout straníky s nestranickými voliči.
Šedá je však teorie a zelený strom života. Sociálnědemokratický sjezd se také může odehrát ve starých kolejích a spadnout do pasti hádek s prezidentem či konkurencí.
Tyto cíle jsou snadné, pohodlné i mediálně přitažlivé. Jenže střet o identitu a dlouhodobou udržitelnost ČSSD by se měl vést jinak: pečlivěji a na vážnějších tématech.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus