V sobotním rozhovoru pro Právo prohlásil Andrej Babiš, že nechce být prezidentem, protože není člověk, který by uměl dobře mluvit, je člověk, který pracuje a tvoří. Myslí si, že prezidentem by docela dobře mohl být pan Sobotka, dělal by to prý „celkem dobře“. On, Babiš, by zase dobře řídil většinovou koaliční vládu (že na rozdíl od Sobotky, to už neřekl). Tuto informaci asi nelze brát zcela vážně jako politický projekt. Jednak je do prezidentské volby ještě dlouho a jednak napřed by se museli zbavit Zemana, k čemuž se Babiš zatím ani náhodou nechystá. Pan Babiš si spíš jen vytváří image nežvanivého makačenka a dává najevo lehce pohrdavý odstup od svého premiéra. Myslím ostatně, že by byl docela rád obojím najednou: kdyby v příštích volbách dostalo ANO ústavní většinu, k čemuž má nyní nakročeno, dalo by se to jistě nějak zařídit.
Zemanův hlavní zahraničněpolitický poradce Kmoníček, který se teď tak trochu vypracoval na nového hradního Jakla, uvedl v ČT, že pokles popularity prezidenta „nenechává chladným“ (kdyby místo něho mluvil sám prezident, uvedl by daleko přesnější výraz, který by však televize musela „vypípnout“). „Budeme muset pravděpodobně některé kroky prezidenta mít lépe mediálně pokryty.“ „Kroky“ zůstanou tedy stejné (prezidentovy kroky jsou vždycky OK), jen „mediální pokrytí“ se změní. Co to má znamenat?
ČT vystřihla prezidentu Zemanovi z projevu Bakalu: totiž z projevu na konferenci Hospodářské komory. Jmenoval ho v jedné řadě s Koženým, Kožený zůstal, Bakala vypadl. Zemanův mluvčí Ovčáček prohlásil, že ČT vyvolává 25 let po převratu ducha někdejšího normalizačního ředitele ČT Zelenky. Pan Ovčáček se měl informovat u pamětníků z řad redaktorů Haló novin, kde donedávna pracoval, byli by mu vysvětlili, co by se asi bylo stalo, kdyby se Zelenka pokusil cenzurovat Husáka.
Kdosi rozesílá systematicky na adresu různých našich papalášů balíčky s jedovatým práškem. Policie, jak se zdá, zatím tápe. Věc dostal na starost „protimafiánský útvar“ (ÚOOZ). Doufejme, že budou vytíženi a nezbude jim čas na razie na Úřadu vlády.
Martin Suda z Říčan organizuje další pochod na Hrad, který má navázat na úspěch demonstrace ze 17. listopadu (té se podle Babišovy MfD zúčastnilo 10-12 tisíc lidí, což je dost na to, aby se zaplnila Národní třída, ale číslo to není až tak omračující). Konat se má dnes. Věří, že se tentokrát už konečně podaří prezidenta svrhnout, a vsadil se, pro jistotu ovšem jen o malé pivo. Akce tohoto typu jsou naprosto nesmyslné a neúčinné. Nadělají nanejvýš něco kraválu, ale nic z nich nebude. Dostat Zemana od válu ústavní cestou bude nesmírně těžké, chce to spoustu opravdové, dlouhé, každodenní politické práce v situaci, kdy se česká politika vlastně zhroutila a chybí jí základní fungující mechanismy, které vyřvávání na facebooku a pak dejme tomu na náměstích nenahradí. A navíc, odstranění Zemana od válu by měl být důsledek nějaké dobře připravené politické reformy, protože jinak se na jeho místo dostane nějaký podobný typ. Nejde taky o prostou výměnu osob, ale o výměnu, resp. rekonstrukci celé politiky, o politickou organizaci a o program. Sama výměna Zemana žádný program není. Může dokonce stát na primitivním a špatném programu. Zeman je jen jedna součást našeho problému, sice v současné době nejhlučnější a nejviditelnější, ale zdaleka ne hlavní. Česká víra v revoluční prostředky je směšná a souvisí s tím, že jsme vlastně v nové době nikdy žádnou pořádnou, to znamená krutou a krvavou revoluci nezorganizovali ani nezažili - jenom samé operetní. Ostatně revoluce není nic, oč by bylo třeba stát. Důležitější je politicky pracovat a na to je každý líný. Je pozoruhodné, že ve veřejnosti, která se tak ráda dovolává Havlíčka a Masaryka, tohle dnes už vůbec nikdo neví.
Mezi českými křesťany se ve velké míře ujalo nové náboženství, havlismus. Havlisté jsou, jak to tak vypadá, něco jako křesťané, k (normálním) křesťanům se však mají podobně jako mormoni, jen jim chybí ještě dopsat k bibli těch pár knih navíc (myslím, že už na tom někdo pracuje). Jedním z čelných českých havlistů je Miloslav kardinál Vlk, viz rozhovor v sobotní Babišově MfD. To ale vůbec neznamená, že by nová herese, srovnatelná s husitským revolučním hnutím, tentokrát ovšem sametovým, nebyla rozšířená i českém protestantském prostředí, ba právě naopak. V rozhovoru pan kardinál tvrdí mj.: „Po pádu komunismu jsme se domnívali, že budeme s politiky spolupracovat na proměně společnosti, aby se do ní vracely demokratické a duchovní hodnoty. Chartisté pro ně měli smysl, jenže Václav Klaus slíbil lidem blahobyt. Říkal: Zavedeme kapitalismus a bude vám líp. A lidé se toho chytili.“ Vida, zde je základ něčeho, co se může stát „knihou Mormonovou“ nového náboženského hnutí. Hnutí má zjevně něco společného i se spiritismem (oblíbeným pojmem je „duchovno“, „duchovní hodnoty“). A má jak vidno nejen své proroky, ale i svého čerta. Václav Havel s duchovními ideály „nejenže nebyl vyslyšen, mnozí se mu ještě vysmívali (lotři na pravici i na levici, bd). Václav Havel to sice mohl hlásat, ale neměl moc to prosadit, protože u nás nemáme prezidentský systém. (smyslem funkce prezidenta je prosazovat duchovní ideály, bd). Zato Václav Klaus, tehdy jako předseda vlády, v zákulisí opakoval, že nesmíme připustit, aby byla církev ekonomicky a politicky silná“ (pak kardinál se jak vidno aspoň občas pohyboval v Klausově zákulisí, dále si dovoluji jen podotknout, že jeden nedokonalý předchůdce dnešních proroků havlismu tvrdil „moje království není z tohoto světa“ - opravdu nevím, proč by jakákoli církev musela být politicky silná, a ekonomicky silná musí být jen proto, aby mohla ve světě plnit své základní poslání, bd). Vzniká tu zjevně cosi, co by se podle výše zmíněného historického předchůdce mohlo jmenovat „Církev Pravdy a Lásky Svatých Posledních dnů“. Není nejmenšího důvodu, proč by nemohla svobodně působit, zjevně se v ní podaří poprvé po šesti stech letech rozbrojů spojit aspoň u nás v jedno katolíky a protestanty (aspoň do té doby, než tu báťuška Putin a jeho hoši znovu všechno nezplanýrují), jen bych prosil, aby pro reakčníky mého typu byla zbudován jakýsi výběh, nějaká sběrná církev tradičnějšího typu, v docela skrovných podmínkách: např. za turecké okupace Maďarska, tedy v době srovnatelné s dnešní druhou českou reformací, sice Matyášův chrám na Budíně přestavěli na mešitu, ale křesťanským církvím přenechali tamtéž jeden menší kostel ke společnému užívání. Na závěr bych chtěl jen zdůraznit: toto vyvádění českých křesťanů je směšné a neplodné. Nepotřebujeme dnes, v našem marasmu, náboženskou, ale politickou reformu. V tom pro nás není kdokoli, ani Václav Havel, ani Václav Klaus ani nikdo jiný žádným prorokem ani čertem, nýbrž jeden jako druhý zdrojem poučení, v něčem výzvou k následování, v jiném výzvou ke kritice. Člověk by k nim měl mít věcný, střízlivý a kritický přístup (i když, to připouštím, vzhledem k tomu, co teď vyvádí Václav Klaus, je to zrovna v jeho případě nesmírně těžké).
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.