Toť otázka.
Teď si dovolím být velice tvrdý a nekompromisní.
Poctivě si musíme přiznat, že jsme je prohráli všichni.
V tom bychom se mohli shodnout.
Přesto je zde stále otázka, kdo je vlastně vyhrál.
K paradoxům života patří to, že se letošní komunální a senátní volby konaly v období, v němž si připomínáme 25. výročí revoluce, které se neprávem říká revoluce a navíc neprávem sametová. Nicméně od oné doby, v níž se cosi odehrálo, uplynulo skutečně dvacet pět let. V tomto tedy jubilejním roce jsme dostali pozvánku k volbám. Jako jejich hlavní organizátoři nám byli prezentováni dva muži.
Jedním z nich byl známý miliardový keťas, proslulý velice prostoduchými slogany, které bohužel zabraly u podobně prostoduše smýšlejících spoluobčanů. On sám jest poznamenán velice černými šmouhami na těle i na duši.
Druhým pak byl značně přerostlý adolescent s thymolinovým úsměvem, který nikdy v životě nepracoval, pročež nikdy také nepoznal, jaké to je, když máte tři dny před výplatou v kapse dvacku. Proto považuje za nesmírný svůj úspěch, že důchodci dostanou dvě stovky navíc a oni ho za to volí.
Oba, každý svým způsobem, v podstatě podvodně slibovali modré z nebe. Jejich voliči až později pochopí, že modra mohou mít naprosto různé podoby. Mají (ti voliči) nyní čtyři roky na to, aby onen podvod odhalili, pochopili a napravili.
Vedle nich se objevila obrovská množina hnutí, stran a uskupení, pro kterou bylo charakteristické to, že žádný prvek z této množiny nebyl schopen charakterizovat, co je v politice autenticky pravé a co je autenticky levé. Podle toho vypadaly také jejich programy a řečeno s Klausem i neprogramy.
Tím pádem se všichni tito další uchazeči stali naprosto neautentickými a neprogramovými. Nejvíce tady selhal jakýsi Kalousek, který nedokázal Karlovi najít člověka, který by pro ně sepsal alespoň trochu moudrý program, daleko prozíravěji pojatý, než by si sami mysleli.
Jedinými dělníky voleb a současné politiky zůstali čeští, moravští a slezští křesťanští demokraté. Lidovci získali nejvíce mandátů co do počtu. A to i přes historicky těžké propady jejich strany v první republice, přes těžké propady komunistické, v nichž mohli přežívat také pouze díky tomu, že trpělivě snášeli těžké alkoholické úlety člověka, který sám sebe nadekretoval jako jejich představitele jen proto, aby mohl nerušeně hrávat s komunistickým ouředníkem Novotným ferbla, až po nepochopitelné nedávné čunkovské cikánské a jiné luxování.
Přežili a získali celkově nejvíce mandátů ze všech politických i jiných stran a uskupení. Mlčí, nejásají a dál pracují.
Jistý kandidát na senátora, jinak zřejmě prvotřídní blb, prohlásil, že lidovci (o nich je konec konců řeč) vděčí za svůj volební úspěch penězům z církevních restitucí. Je to stejně strašné, jako když lidé věřili, že ona podivná osoba ze sousedství může uřknout jejich krávu tak, aby ztratila mléko.
Pravdou je, že tomu kdysi věřily i soudy.
V naší době je tomu se soudy jinak.
Osudovou a paradoxní tečkou za letošními volbami je skutečnost, že Janoušek nemůže do vězení, protože soud neměl čas na to, aby zpracoval text rozsudku.
V jiném případě jiný soud spěchal (nebo nedbal) a propustil z psychiatrické péče ženu, která zabila studenta a další zranila.
Nezdá se vám, že se pohybujeme v poněkud ztřeštěném světě?
Přemýšlejte a zkuste v roce 2018 volit lépe.