V rámci zločinných restitucí církevního majetku se odvěký nepřítel českého národa, pražské arcibiskupství, zmocnilo posvátného vrchu Blaník. Ve vlastnictví českého národa zůstane pouze rozhledna nahoře na kopci a přilehlé parkoviště. Přitom obec Louňovice (pod Blaníkem) částečně žije z legendy, že uvnitř Blaníku se skrývá svatováclavské vojsko, které přijde českému národu na pomoc, až mu bude nejhůř (píší to aspoň v sobotním vydání Listu českých právníků *). Vedení obce proto čeká, až se arcibiskupství stane faktickým vlastníkem, a pak se ohlásí, aby se domluvili na budoucí spolupráci. Zjevně tedy ještě není úplně všechno ztraceno a obci se podaří dohodnout aspoň základní provozní záležitosti související s nástupem svatováclavského vojska v krizové situaci (takže nezůstaneme jako obvykle odkázáni na bratrskou pomoc z Východu).
Podle agentury STEM dosáhla popularita prezidenta Zemana v září 64 % (oproti 51 % v únoru). Agentura STEM je významným způsobem citlivá na růst popularity čelných papalášů (např. podle CVVM se popularita prezidenta hnula zhruba v témže období o pouhé 2 %, CVVM tedy zatím projevuje jistou natvrdlost. Skoro bych tedy řekl, že agentura STEM je citlivá na růst popularity čelných českých papalášů už jaksi předem). Vládě prý podle STEM věří 49 %, Sněmovně 46 %, Senátu 40 %. K době mého mládí to má sice pořád ještě daleko – tenkrát byla popularita podobných institucí tak velká, že ji ani nebylo třeba měřit, ale všechno je na nejlepší cestě.
Prezident Zeman se profiluje jako vlastenec a usilovně tlačí na ministerstvo zahraničí, aby co nejrychleji repatriovalo co nejvíc volyňských Čechů ohrožených ukrajinskou fašistickou juntou. Repatriován má být i český velvyslanec z Kyjeva, ale z jiných důvodů, neprojevil totiž dostatečnou vlasteneckou horlivost. Politické pozadí Zemanovy iniciativy je zjevné. Zbývá ještě upřesnit, jakých dopravních prostředků naši volyňští krajané k návratu do staré vlasti použijí a jak budou k tomu účelu vybaveni.
V obci Slavkov u Opavy existuje zajímavý politický úkaz: v jejím čele totiž stojí tentýž představitel už od roku 1976. Zub času na něm zapracoval jen v tom smyslu, že se v roce 1989 proměnil z komunisty v sociálního demokrata. Je to opravdu obdivuhodný příklad politické stability. Podstatné se, že po roce 1989 se podařilo tamní občany přesvědčit, aby ho volili dobrovolně. To je zároveň i jistá naděje do budoucna: totiž že se v příštích letech podaří přesvědčit českou veřejnost, aby volila dobrovolně aspoň pětatřicet let pořád dokola ty samé lidi i v celostátním měřítku. Vyjde to?
Nechci nijak bagatelizovat strašné věci, které se dějí v Sýrii a Iráku. Je ale nutné vidět, že je to důsledek krachu americké a unijní politiky v této oblasti, celé té nesmyslné politické koncepce, která se dá shrnout do okřídleného „yes we can“, která zapomíná, že lidská práva musí být zakotvena ve víře, že politika smí být nesena praktickými zájmy těch, kterým slouží, a že jde o to, jak obojí v rozumné míře skloubit. Fanatická ideologie „lidských práv an sich“ odtržená od víry a od zakotvení v realitě, otvírá cestu chaosu a úděsnému primitivismu Islámského státu. Říká se, že různé společnosti mají různé zvyklosti a že v rámci multikulturality je třeba to podrulákovsku respektovat. Musím sám za sebe říci, že nejsem schopen respektovat společnost, která např. považuje ženu za dobytek, s nímž se smí podle libosti kšeftovat, a že si nemyslím, že bezohledně netolerantní zásady, jako je tato moje, bude možné uhájit z tepla bruselských a washingtonských kanceláří a pomocí dronů.
Politolog Lebeda řekl v rozhovoru pro Babišovy Lidové noviny, že není možné nabízet jako alternativu k politickým ideologiím, ke střetu idejí pravice/levice, socialismus/liberalismus/konzervatismus politiku maximální efektivity, která je neideologická, pragmatická a v podstatě téměř manažerská. Nepřipadá mi to úplně přesné. Rozumná a účinná politika musí stát na něčem, čemu věříme a za co jsme proto ochotni něco podstatného obětovat (nemusí to být zrovna na ose pravice-levice, jen to musí být jasně pojmenováno) a nikoli na tom, že je fuk, čemu člověk zrovna věří, jen když se to rentuje.
Západ (Američané a USA) přistupoval k politickým proměnám na Blízkém a Středním východě s tím, že je to první krok k uskutečnění vznešených myšlenek lidských práv a multikulturality v arabském či šířeji islámském světě. Výsledek je obrovité, nezvladatelné bandolero, kde západním humanitárním pracovníkům uřezávají okázale před kamerami hlavy. Nechci napadat myšlenku lidských práv, jen poukázat na to, že když se vytrhne z historického a politického kontextu a úplně odpoutá od politických zájmů těch, kteří ji do arabského prostředí vnášejí (v úsilí o stabilitu této oblasti hájí přece v první řadě legitimní zájmy a taky lidská práva svých občanů!) mohou vyústit v nespoutaný a obtížně zvladatelný masový teror, což se právě tady stalo. Čím dál tím víc se mi zdá, že to, oč se nezodpovědní hybatelé Velké protikoprupční revoluce pokusili v malém a lokálním kontextu zavést u nás a co se jim úplně vymklo z rukou, dělá prezident Obama a evropští politici jako Martin Schulz dlouhodobě a v globálu. Společné je jedno: naprostá nezodpovědnost krytá kýčovitým moralizováním: stručně řečeno, Pravda a Láska.
Průzkum TNS Aisa pro ČT je zajímavý vlastně jen v tom, jak vymezuje poměr mezi ANO a ČSSD. Jde o volební preference do PS, zajímavé jsou ovšem pouze ve vztahu k nadcházejícím komunálním a senátním volbám. Náskok ANO je daleko větší než u předchozích průzkumů. Není vůbec jasné, proč. Nepřipadá mi to věrohodné. Median zase zveřejnil preference v Praze, jde o volební potenciály stran (kdo všechno by byl schopný stranu volit, i když případně ještě taky nějakou jinou). Takovýhle odhad je úplně bezcenný, pokud by člověk z něho chtěl vyvodit nějaké závěry např. o možnostech budoucích koalic. Jasné je opět pouze jedno: síly TOP 09 a ANO jsou poměrně vyrovnané. To je velká změna např. proti tomu, jak dopadly v Praze volby do PS ještě loni v říjnu. A ta změna nevěští nic dobrého. V dalších velkých městech prý nemá TOP 09 velkou šanci, bude se rozhodovat mezi ČSSD a ANO (proto asi ty pěkné celostátní preference babišovců v posledních dnech!).
Prezident Zeman pokračuje v přímém populistickém útoku na mninistra Zaorálka a zprostředkovaně i na premiéra Sobotku. Postavil se za práva volyňských Čechů vrátit se z Ukrajiny (rozuměj „destabilizované, rozvrácené“) do ČR. Zároveň tedy nepřímo posiluje proruské nálady ve veřejnosti. Je to vymyšleno zcela bezohledně, ale šikovně. Pro volyňské Čechy je usnadněné přesídlení do ČR samozřejmě atraktivní. Ach, Zaorálku a Sobotko! Vy pařezy, vy měkoty, vy duby! To jste to dopracovali! Člověk by z toho mohl mít zlomyslnou radost, byla by to ovšem zároveň radost z toho, že díra v Titaniku, na němž se plaví, je čím dál tím větší.
V Babišových LN věnují předvolební pozornost „upozaděnému“ politikovi TOP 09 Jiřímu Vávrovi. Je fakt, že z hlediska nezasvěceného pozorovatele zvenčí proběhlo letos v TOPce při sestavování kandidátek do zastupitelstva hl. mn. Prahy něco jako malá bartolomějská noc a druhý člověk pražské TOP 09 se nakonec na kandidátku vůbec nedostal. To je poněkud zvláštní a otvírá to pole ke spekulacím, které nemusí mít na volební výsledek strany blahodárný vliv. A LN je neživí určitě jen tak zbůhdarma. (Připočíst je třeba ještě story s Hudečkovou esemeskou paní Krnáčové, k níž se vrátíme zvlášť). Zjevně se bojuje o to, kdo vstoupí do povolebního vyjednávání o pražské koalici z první pozice, a prostředky jsou málo vybíravé.
Podle Kubkovy ČLK je zdravotní dokumentace majetkem zdravotnického zařízení nebo lékaře. Když se pacient, ta kurva, rozhodne svého lékaře zradit a odejít od něj, tj. stane se mu nevěrným, dostane jenom výpis, podle uvážení vrchnosti, a ne kartu jako takovou. Tu musí mít k dispozici lékař, kdyby si jeho proradný (bývalý) poddaný snad dovolil na něj stěžovat. Člověk by řekl, že když se člověk odváží přejít od jedné vrchnosti k druhé, měl by mít právo i na veškerou dokumentaci, je to dokumentace primárně o něm a ne o panu doktorovi, a může na ní záležet jeho život. A neměl by přece být problém, aby si zhrzený lenní pán zároveň nechal po určitou dobu kopii dokumentace ke své potřebě (aby se mohl bránit neopodstatněným stížnostem, tu potřebu samozřejmě chápu). Kvantum drzosti, která je obsažena v argumentaci ČLK, je omračující. Bylo by asi dobré, aby si pacienti, pokud je to ještě možné, založili nějaký spolek na sebeobranu před ČLK a před přidruženými organizacemi, které chrání zájmy pacientů podobným způsobem jako kdysi hájilo ROH zájmy všech pracujících, a volí si za tím účelem i prezidenty atp. Tady jde doslova o život. V éře mohutně se rozvíjejícího babišismu jsou ovšem vyhlídky pacientské sebeobrany minimální.
Andrej Babiš by rád řešil problém výběru a odměňování manažerů státních a polostátních firem. „Upravovat cestou zákona problematiku, kde je možné dosáhnout téhož cíle jinými, nelegislativními prostředky (např. naganem, bd), je podle mého názoru v rozporu s principy dobré správy a snahou omezovat nadměrnou regulaci a nadprodukci právních předpisů.“ To je roztomilý argument. Když jsem kdysi pracoval jako programátor u počítače, koloval v našem oboru vtip, že každý počítačový program jde zkrátit a v každém programu je nějaká chyba (což obojí je pravda): domyšleno do důsledků z toho logicky plyne, že každý počítačový program lze zkrátit na jednu jedinou instrukci, která je blbě. Podle právní teorie pana Babiše lze dojít k obdobnému závěru, pokud jde o oblast práva: každý právní systém lze nakonec redukovat na jeden zákon, který není k ničemu.
Na prezidenta Zemana působila nedávná návštěva putinovské konference na ostrově Rhodos podobně jako konzerva špenátu na Pepka námořníka a s vervou se pustil do českého velvyslance na Ukrajině (s činností úřadu je krajně nespokojen). Spekuluje se o tom, že tam prezident chce prosadit svého člověka. Myslím, že je to hodně nepřesné: nejde mu o jednu osobu, ale o to, aby získal další možnost, jak dirigovat českou zahraniční politiku v této citlivé záležitosti směrem dejme tomu Rhodos.
*) List českých právníků = deník Právo, pozn.red. NP
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.