POLEMIKA: Odpověď Jakubu Frydrychovi
Blb, hlupák, chytrák a lumpové na jedné hromadě
Pan Jakub Frydrych shrnul ve svém článku Znásilnění lingvistiky (Martinem Petrákem) své námitky vůči analýze politických stran, jejíž jsem autorem (a také trošku znásilnil mé křestní jméno, ale to se může stát).
Jakub Frydrych správně píše, že analýza je založena na výpočtu frekvence daných výrazů v textech politických stran. Jde o výrazy agresivní (např. zmanipulovaný, přisluhovač, prolhaný…), nabízející iluze (spása, odvaha, lid...), dogmatické (absolutní, naprosto, každý,….) atd.
Jen stručné shrnutí: Abych zajistil co nejkorektnější srovnání, beru v potaz pouze polemické texty (tedy kritizující, varující či na kritiku reagující) z webů politických stran. Vynechávám tedy texty, v nichž pisatel nemusí dávat najevo svůj názor (reportáže z předvolebních setkání, pozvánky na sjezdy apod.). Snažím se (ne vždy úspěšně), aby celková délka všech textů jedné analyzované strany přesahovala 20 000 slov. Počítám výskyt vyhledávaných slov v článcích, nezahrnuji ale slova vyskytující se ve jménech, názvech institucí a odborných termínech. To znamená, že i když slovník vyhledávaných výrazů obsahuje slova „spravedlnost“, „svoboda“ a „svobodný“, zmínky o ministerstvu (a ministru) spravedlnosti, Bohuslavu Svobodovi a Svobodných celkové skóre nezhorší.
Články a tiskové zprávy zveřejňované politickými stranami mají své zvláštnosti, které je odlišují od žurnalistického či hovorového stylu. Jakub Frydrych se podivuje nad tím, že ve slovníku jsou coby agresivní uvedena slova jako slepý, podivný a móda. V běžné řeči jsou tato slova skutečně často používána v neutrálním významu. Zkuste ale sami najít tato slova na webech politických stran. Prakticky pokaždé je najdete v hanlivém spojení, např. „Opozice je hluchá a slepá“ či „Je módou strašit přelidněním“. Slova svoboda, pravda, suverenita a zdraví do slovníku také patří. Mají silný emocionální náboj, odkazují k „vyšším“ hodnotám a politici rád mluví o jejich ohrožení, aby mobilizovali příznivce. Jakuba Frydrycha dále překvapují slova normální, přirozený nebo toužit – opět jde o jejich použití v textech stran. Obvykle to jsou odkazy na virtuálního „normálního člověka“ (kterého si ovšem každá strana představuje úplně jinak), „přirozené hodnoty“ (co to je?) a na „touhu“ po nich (viz oblíbená fráze předlistopadových médií: „Všichni pokrokoví lidé světa touží žít a pracovat v míru“).
Výsledky jsou zřejmé z přiložené tabulky. Ve sloupci Koeficient iracionality se nalézá celkový součet. Pro větší přehlednost jsou vysoké hodnoty odlišeny tmavou barvou buňky, střední hodnoty žlutou, nízké hodnoty bílou.
Jakub Frydrych je krajským místopředsedou Strany svobodných občanů, která v analýze nedopadla dobře, je tedy pochopitelné, že se proti výsledkům ohradil. Před dvěma lety napsal současný místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk ve své Výzvě Svobodným: „Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak.“ A o trochu dále: „Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude. Jak? Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory.“
Postřeh Tomáše Pajonka je identický s výsledky mé analýzy a její aktuální výsledky ukazují, že Pajonkova výzva zatím zůstala nevyslyšena. Svobodní dopadli v mé analýze špatně již v roce 2012 a textem, které k tomu výrazně přispěly, byl třeba článek Jiřího Hemerleho Podnikatel je lump a zaměstnanec je líný blbec? Výrazy jako blb, hlupák, chytrák, lumpové, namyšlenost, nenávist, pitomci, spiknutí, špiclovat, zloba a další zajistily článku vysoké skóre 965 hledaných výrazů na 10 000 slov. Tento článek je plný emocí, ale obsahově je řídký.
Výsledné koeficienty nejsou jen teoretickými čísly. Jejich přehnané používání (mnohem vyšší než jaké nalezneme u analyzovaných českých politických stran) ukazuje na příklon řečníka či autora k extremismu. Jak ukazuji v článku Učme se na Hitlerovi, v použití demagogických výrazů si liboval Adolf Hitler, a často zněly také v 50. letech v komunistické sněmovně (nutno dodat, že Hitler i tehdejší komunisté by „propíchli graf“, jejich hodnoty jsou nesrovnatelné se současnými stranami). Bez možnosti tato slova používat by Hitler a komunisté byli jako bez rukou. To je důvod, proč mnoho potenciálních voličů nevyhledává politiky s vypjatými emocemi a texty a proslovy s hustým výskytem demagogických výrazů je mohou odpudit. Jakubu Frydrychovi tedy kladu otázku k zamyšlení: Nepřichází takto Svobodní o část voličů?