V kampani před obecními volbami na sebe politické strany podprahově prozrazují i to, co nechtějí. Díky tomu ovšem lépe poznáme, co mají za lubem, respektive za co se tak trochu stydí.
Myslíte si, že už na dálku bezpečně poznáte volební plakát té které politické strany? V komunální kampani to může být problém. Tradiční symboly stran jsou vytěsněny tvářemi a lokálními cíli: zarazíme hazard, zachráníme ten a ten kopec, umožníme vám parkovat hned u domu. Taková hesla lákají voliče v Praze i jinde.
V komunální kampani – na rozdíl od té do sněmovny či Senátu – mizí ideologie. Pravičáci, levičáci, konzervativci, liberálové i zelení se mění v odpovědné otce, pečující matky a pilíře rodin. Tváře z plakátů jako by už nebyly symboly našich příštích zastupitelů, ale nás samých. Vždyť my sami chceme ochránit ten či onen park před developery, mít školku blízko domova a bezpečnou ulici. To není kampaň ve stylu něco za něco (vyšší daně = lepší služby; nižší daně = horší služby), ale ve stylu darů – no neberte to.
A přece se za těmi dary podprahově cosi skrývá. Stačí se pozorně dívat.
Ten blob tam prostě nebude
Kampaň hnutí ANO poznáte prostě – právě podle slova prostě. „Tým profíků na magistrátu? Prostě ho postavíme,“ přesvědčuje Adriana Krnáčová. Prostě to uděláme. Prostě to zařídíme. Tak to tvrdí tváře z plakátů a váhu jim dodává portrét samotného Andreje Babiše. Oslovují to akční v nás. Máte už dost žvanění v zastupitelských sborech, koaličních trojkách či devítkách? Tak to prostě hoďte partě, která to všechno prostě zařídí. Jenže za akčností se podprahově skrývá pár zádrhelů.
Kde už jsme tuhle rétorickou figuru viděli? Leckomu může připomenout přímé návody z erotických stránek na webu: „Prostě pošli SMS a požádej o sex. Žádné registrace, žádné kreditní karty, žádné kraviny.“ Je to samozřejmě jen taková legrace. Ale není to pouze legrace.
Doby, kdy pražský magistrát mohla řídit sama ODS, už dávno skončily. Pryč jsou i doby, kdy Prahu ovládala velká koalice ODS-ČSSD z milosti občanských demokratů. Teď je jasné, že v Praze nebude vládnout jedna parta, ale nějaká koalice vzniklá na bázi jednání, dohadování a kompromisů.
Tvrdí-li teď hnutí ANO, že „to prostě zařídí“, podprahově oživuje právě jím odmítanou éru matrixu, kdy až příliš mnoho veřejných věcí „prostě zařídila“ parta ODS-ČSSD: blob na Letné? Prostě nebude! V tomhle duchu si tu éru pamatujeme.
Být i nebýt občanským demokratem
Chcete-li volit zeleně, volte na Praze 5. Právě tam vás všude atakují zeleně laděné billboardy. Nepropagují žádnou ideologii, drží se hesla mysli globálně, jednej lokálně, jak se na zelené sluší.
Obnovíme statek Cibulka, nepustíme developery na kopec Vidoule, stromy do země, ne do betonu a tak dále. O tom nás z plakátů nepřesvědčují straničtí bafuňáři, ale konkrétní otcové a matky s dětmi i psy. Rodinná politika pro místní zájmy v zeleném balení. Nebo že by to snad nebyli zelení? Opravdu – teprve při bližším zkoumání zjistíte, že je to ODS.
Ale pozor na důležitý detail. Silueta tradičního modrého ptáka se krčí v růžku, zatímco výraznější řádek textu tvrdí: Nová ODS dětem. Je to napsáno obmyslně verzálkami, takže člověk neví, zda jde o ODS novou (ve smyslu čerstvou), či Novou (ve smyslu konkurenční party, něco jako Konzervativní občanská strana). Podprahové poselství: ODS Prahy 5 oslovuje voliče tím, že se poněkud štítí mateřské strany. Jako by chtěla přesvědčit, že není stranou bývalého starosty Jančíka.
Otázkou ale je, jak sázka na autentické zástupce rodinné politiky vyjde ODS na Praze 2. Jana Černochová tam na plakátu tvrdí: Dvojka – dobrá adresa pro rodiny s dětmi. Hrome, řekne si šťoural, to mám věřit starostce, o níž se ví, že žije s partnerem na hromádce bez dětí? Je to samozřejmě podpásový argument, ale všichni dobře vědí, že volební kampaň není nic pro Gutha-Jarkovského.
ČSSD ve víru živlů
Konkurenční ČSSD inspiruje k jízlivosti ještě více. „Lepší život pro rodiny na Praze 2,“ tvrdí z plakátu Michaela Marksová. Hrome, řekne si šťoural, to mám věřit političce, která mě léta přesvědčuje, že tradiční rodina, mužská i ženská role jsou jen sociální konstrukty?
A aby to nebylo málo, ministryni a kandidátce do zastupitelstva Prahy 2 Marksové na plakátu nesekunduje její manžel či děti (po vzoru ODS z Prahy 5), ale tiskový mluvčí Michal Tobrman (lídr ČSSD pro Prahu 2 a čerstvý otec, jak je zdůrazněno). I to je jisté podprahové sdělení voličům, jakkoliv by nás Guth-Jarkovský za takové úvahy pokáral.
Jenže i Guth-Jarkovský by se pozastavil nad poselstvím ČSSD o pár set metrů dále, ve společenském těžišti Prahy 4 na náměstí Bratří Synků: „Z Nuslí vyženeme pouliční živly,“ slibuje plakát sociálních demokratů. Jistě, nuselské „živly“ vadí mnohým voličům. Nehlásí se k nim ani křesťanská láska, ani socialistická solidarita. Ale aby moderní levicová strana přímo řekla, že je vyžene, to je fakt novinka.
Tím se logicky dostáváme též k širším aspektům podprahových sdělení. Nemíří nuselský vzkaz ČSSD i dál než jen na Prahu 4? Až zase někdo ve sněmovně vyrukuje s návrhem zákona ve stylu „lex Řápková“, ČSSD už bude mít kampaň s „vyháněním živlů“ natrénovanou či aspoň dostatečně otestovanou na to, aby věděla, co to udělá s jejími poslanci i voliči.
Jak se zbavit pouličních živlů? Prostě je vyženeme. Zní to akčně, že. Možná přijde doba, kdy to bude znít i koaličně.
I toto mohou sondovat podprahové vzkazy z komunálních kampaní.
Tváře z plakátů jako by už nebyly symboly našich příštích zastupitelů, ale nás samých. Vždyť my sami chceme ochránit ten či onen park před developery a mít školku blízko. To není kampaň ve stylu něco za něco (vyšší daně = lepší služby), ale ve stylu darů – no neberte to.
LN, 4.10.2014