Když jsem uslyšel, že Janáčková má před volbami do Senátu „sexistické“ billboardy, zatrnulo mi. Naštěstí jde o Lauru, ne o Lianu.
Jednu Janáčkovou, Lianu, jsme už v Senátu měli. Jen letmý pohled na její „kariéru“ od ODS přes Stranu svobodných občanů až po Hlavu vzhůru ukazuje, že stále nemůže najít tu správnou stranu. Tato dáma se proslavila svým bojem proti Cikánům a zřejmě tím na sebe upoutala „zaslouženou“ pozornost.
Odsudky na kampaň Janáčkové, Laury, která se profiluje heslem Láska, sex a politika…, které reprezentuje například názor Karla Kříže, pomíjejí jednu docela podstatnou věc. Tím je profesní dráha kandidátky. Má tituly před a za a ty zaberou na řádku tolik místa jako její dlouhé jméno a zabývá se mimo jiné i partnerskými vztahy. V daném případě nepovažuji její kampaň za nijak zvláště „pobuřující“. Mimochodem, láska a sex patří mezi podstatné věci ovlivňující lidský život a tvářit se, že tomu tak není, je poněkud schizofrenní postoj. Že je kampaň paní docentky (sic!) kontroverzní a že se nemusí všem líbit, je zřejmé.
Nicméně, Laura Janáčková na takovou kampaň má všechny předpoklady, včetně fyziognomie. Že je současně členkou Babišova spolku nebo že za něj kandiduje, je taková třešnička na dortu. Babiš je zdatný populista a dokázal to i svými miliardovými dárky pod stromeček. Kritika kampaně Laury se také na kritice populistického hnutí ANO 2011 veze.
Laura Janáčková zaujala. Jestli to bude stačit na výhru v senátních volbách, si ale jistý nejsem. Možná ANO, možná ne.
www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz