Ministryně spravedlnosti Válková si pozvala na kartáč předsedkyni Městského státního zastupitelství v Praze Janu Herzegovou kvůli tomu, aby se vyjasnily „některé konkrétní věci“ ohledně údajného uklízení kauz spojených s lobbistou Janouškem. Nechci se nijak zastávat paní Herzegové, a už vůbec ne pana Janouška. Jen by mne zajímalo, zda je to standardní postup. Existuje snad nějaký žebříček subordinace, mezi paní Herzegovou a paní ministryní je několik stupínků, navíc nemyslím si sice, že státní zástupci jsou další nezávislou mocí ve státě, ale nějakou autonomii by přece měli mít – je to normální, aby je v každé kauze popotahoval rovnou ministr? Kdyby tak paní ministryně postupovala proti dr. Ištvanovi, vadilo by mi to taky.
Bohuslav Sobotka řekl na poradě českých velvyslanců v Černínském paláci mj.: „Situaci na Ukrajině nelze dlouhodobě politicky stabilizovat bez vhodné dohody mezi Ukrajinou a Ruskem.“ Jistě, ale o takové dohodě je možné mluvit teprve poté, co Rusko ukončí svou subverzi ve východní Ukrajině. A ministr Zaorálek povídal něco o tom, že nelze vystačit s čistě morálními odsudky a postoji. Jenže tady jde o politický problém: pokud se nepodaří zastavit ruskou expanzi, doplatíme na to i my, protože úsilí o revizi výsledků studené války se týká i naší někdejší příslušnosti do dejme tomu „sféry ruského vlivu“, jak si ruští ideologové teď navykli označovat svou minulou a asi i budoucí koloniální říši. Mně se tam nechce ne z morálních důvodů, ale z pohodlnosti: vyzkoušel jsem si to čtyřicet let a zjistil jsem, že žít tam není žádný med.
Europoslanec za TOP 09/STAN Stanislav Polčák se zastává Věry Joursové, které teď pomáhá v její obhajobě kandidatury na eurokomisařku: „Rozhodně to není protagonistka Babišova problematického směru.“ Jak se to pozná? Jaká jsou kritéria? ANO je Babiš a Babiš je ANO a kdo je v ANO, pracuje pro Babiše.
Můj základní dojem ze sporu Hrad (resp. Zeman) versus Hasenkopf je ten, že nejlepší by bylo, kdyby prohrály obě strany. Škoda, že to nejde.
Ruský ministr Lavrov oznámil, že ještě tento týden bude vypraven další konvoj s bratrskou humanitární pomocí na východ Ukrajiny. Jistě, je to jako v Gaze: tunel byl proražen, Západ to z nezbytí skousl, provoz může pokračovat.
Sedm věrtelů chmele za čtyři hodiny načesala jakási paní. Chmelové brigády jsem zažil na přelomu stalinismu a poststalinismu na vlastní kůži, bylo to hnusné zneužívání dětské otrocké práce, makalo se od rozednění do setmění, neděle neexistovaly, po třech dnech měl člověk ruce uprasené černou nesmytelnou břečkou, nesnesitelně hořkou, která nechávala stopy na chlebu a houskách a činila je nepoživatelnými. Můj pracovní výkon odpovídal mému vztahu k této formě nádeničiny, zvládl jsem dva věrtele za 14 hodin (denní pracovní doba), takže jsem si nevydělal ani na jídlo. Naštěstí za to nebyly jiné sankce, než že člověk pak doplácel. Už z tohoto důvodu mi byl např. film Starci na chmelu předem tak odporný, že jsem na něj nikdy nešel. Když jsem pak přišel na vysokou školu a jel v létě na „brigádu“ na sklízení sena, kde se zákoník práce aspoň elementárně dodržoval (jinak to asi ani nešlo, byli jsme už dospělí), připadal jsem si, jako by mne pustili z gulagu. Fuj.
Miroslav Korecký vypočítává v Babišově MfD všechny vady služebního zákona. Má jistě pravdu, přes to přese vše je dohoda s opozicí taky aspoň trochu trochu ústup z pozic třídního boje, i když jistě vynucený. Problém je jen v tom, že u nás existují na jedné straně trosky polistopadové demokracie – zdecimované demokratické opoziční strany, KDU-ČSL a sobotkovská polovina ČSSD, kterou definitivní devastace teprve čeká - a na druhé straně mohutné síly Nových pořádků s velkou podporou veřejnosti. Ostatně ke kompromisu nedošlo kvůli samotné opozici, ale kvůli tomu, že se k ní fakticky přidal Babiš, rozhodující element Nových pořádků.
V Babišových Lidových novinách si podávají předsedu Federace židovských obcí v ČR kvůli tomu, že prý „nebyl schopen upřesnit pojem „levicový antisemitismus“. Jistě, levicový antisemitismus neexistuje, to víme ze školení marx-leninismu, existuje jen antisionismus. Sionismus vznikl tím, že se nově vzniklý židovský stát kdysi odmítl stát Stalinovou kolonií. Sionisté byli Židé, kteří nechtěli Stalina. Ostatní Židé, co Stalina naopak chtěli (moc jich nebylo), byli přijatelní až do doby, dokud se nehodilo je zlikvidovat z propagačních důvodů a pro utužení kázně (viz proces se Slánským, jeden z nejhezčích příkladů rudého pogromu). Toto dělení: Židé, kteří sdílejí naše nyní dejme tomu jen bláznivé teorie (ty bereme na milost), a ti ostatní, sionisté, se udržuje na Západě dodnes. Kdosi prý tvrdí, že Gaza je okupovaným územím i po stažení Izraelců v roce 2005. To je zajímavé: raketová základna arabských teroristů, osídlená mj. statisíci lidských štítů, je ve skutečnosti okupovaná Izraelem. Zbývá už jen tvrdit, že Izraelci odtud střílejí na své území rakety a zabíjejí vlastní lidi, a to jen proto, aby kompromitovali Hamás. Podobné věci tu ostatně už taky byly.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.