Po stránce sociálního inženýrství je jen jediný malý rozdíl mezi socialismem bolševického typu, který jsme zažívali do roku 1989 a fašismem. Je to možnost soukromého vlastnictví firem. Nicméně, zatímco v ČSSR bylo podnikání úplně zakázáno téměř až do konečného státního bankrotu skrytého za sametovou revoluci (teprve v době „perestrojky“ dostali soudruzi befel z Moskvy, že jako pár soukromníčků je možno), Hitlerovi národní hospodáři si věděli rady jinak.
Fašismus nechal firmy soukromým vlastníkům, ale sešněroval je natolik likvidačními daněmi, zákony, předpisy, vyhláškami a regulacemi, že se mohly v podstatě rozvíjet a prosperovat jenom ty, co kolaborovaly se státem, s jeho úředníky a jeho penězi. Nepřipomíná vám to něco?
Mně ano. A to velmi silně současný stav. Vztah naší politické věrchušky k živnostníkům, k těm několika posledním poctivým podnikatelům, majitelům firem, soukromým zaměstnavatelům, kteří se neohnuli a snaží se pracovat nezávisle na státním penězovodu. Stát a jeho oficiální nejvyšší představitelé je nazývají buď parazity, když odvádějí „málo“ na daních, nebo zloději, když se snaží daně „optimalizovat“, či podvodníky, když se jim nepodaří plnit všechna nesmyslná nařízení.
Poslední mediálně zjitřený případ malé obchodnice, která „zločinně“ porušila zákon a odběhla si uvařit oběd, když ve své prodejničce zanechala na půlhodinu pomoci svého syna, má obrovskou vypovídací hodnotu. „Parazitní zlodějská podvodnice“ nejenže nesepsala se svému rodinnému příslušníkovi pracovní smlouvu, mzdový výměr a ostatní náležitosti, ona jej dokonce ani nepřihlásila na sociální pojištění, zdravotní pojištění a k platbě daně ze závislé činnosti.
Zcela určitě též neprovedla se svým půlhodinovým zaměstnancem školení o bezpečnosti práce! Nevybavila jej ochrannými pracovními pomůckami a neposlala jej na zdravotní prohlídku. Ještě že máme bdělé a neúplatné státní úředníky na potírání takovéto kriminální činnosti. Obchod, který se mohl stát hnízdem kontrarevoluční antisocialistické podnikatelské anarchie odhalili a zlikvidovali!
„Podvodnice“ z toho vyvázla ještě dobře. Nebyla povolána policejní komanda jako na semínka konopí v jiném případě, obchodnice kupodivu ani nebyla zatčena a odvezena do nejbližšího kriminálu! Dostala jen nejnižší možnou pokutu pro zbohatlické podnikatele a podnikatelky v zanedbatelné částce 250 000 Kč, kterou si každý „parazit živnostenský“ doma večer přehazuje vidlemi z podlahy na postel.
Já ovšem předpokládám, že to není konec. Náš sociální fungující stát má páky, kterak z toho nenechat „zlodějku“ jen tak vyklouznout. Obchod je zavřen, tedy líheň zločinu odstraněna z mapy šťastných zítřků. Byrokraticky eurosocialisticky tedy v pořádku. Vybavení a zásoby však nepokryly částku pokuty. A co hůř? Podnikatelka neodvedla za práci svého syna daň a povinné odvody!
Stát zařadí mladého pomocníka do kategorie zaměstnanec a jeho mámu ztrestá kategorií plátce (závislá činnost). Minimální mzda 8 000 Kč. Státní finanční loupež z mladíkovy práce – celkem: cca 3 660 Kč. Přidáme k pokutě čtvrt miliónu. Paní však nemá ani na zaplacení pokuty, ani na další možné, zákonem nařízené náklady. Soud, penále, další poplatky, exekuce.
Rodina přijde o všechno, zlikvidovány životy několika lidí. Místo aby se bavili ve svém obchůdku, nic po státu nechtěli a vydělali si na skromné živobytí, přejdou jako bezdomovci a životní štvanci do fronty na sociální dávky. Tyto jim pak budou pomalu vypláceny také například z výtěžku pokuty, penále či prodaného zabaveného majetku, neboť státní peníze se míchají v jednom kotli.
Že je to absurdní? Nemožné? Nikoliv v současné České republice. Nikoliv v zemi, kterou dusí legislativní smrště, byrokratické gangy a prvky fašistického hospodářství provozované sociálními inženýry vládnoucí oligarchie.
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz
Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora