Prosím neplést s „homoušema“, jak se nekorektně říká homosexuálům. Proti těm nic v zásadě nemám, pokud nechtějí opět tančit v Praze kolem Jungmannova pomníku s pavíma pérama strčenýma v pr… no, právě tam, a taky si nemyslím, že když dva chlapi vychovávají malé dítě, že je to to pravé ořechové. Ale kdo byl v dětském domově (a já ano, šoupli mne tam soudruzi), tak až na ten proklatý sex to není zase tak strašné řešení.
Momentálně myslím „humouše“, jak jsou též zváni pracovníci „humanitárních organizací“. Humanitární organizace dělím na skutečné humanitárky a pak na „pachatele dobra“. Jak tak čtu v novinách, tak i ty, co jsem považoval za humanitárky, na které můžeme být pyšní, se pod vlivem všeobjímající, až drtící „lásky“ unijního socialismu mění na „pachatele dobra“. Kteréžto řadím hned vedle mafie, námořní piráty, prznitele mladých žen a podobně. Skutečné výsledky jejich práce jsou podobné. Oběti „nařízené lásky“ jsou zničené a sociálně degradované a „pachatelé dobra" si namastili kapsy. Kdyby někdo chtěl vidět hrůzu výsledku jejich práce osobně, nechť ráčí navštívit třeba Haiti nebo kterýkoliv palestinský „utečenecký“ tábor.
Krize se opět přiblížila k našim hranicím a střílí se na Ukrajině. Je momentálně jedno, „kdo si začal“. Ale Ukrajina se rozhodla - k překvapení Ruska i „západních přátel“ - skutečně s pomocí „neznámých sil“ (tedy pravděpodobně Polska, Švédska, Finska, USA a pobaltských států) bránit a naše vláda rychle zareagovala.
Kyjevská vláda nás totiž, když už nechceme pomoci bojovat Ukrajině za nezávislost, požádala o materiální pomoc: „Medicínské balíčky (to mohou být třeba auto-lékárničky), polní lůžka (třeba „spartakiádní", když jste jako utečenec ve stanu, je zpočátku hlavní neležet na zemi) a sady pro úpravu vody či nějaké potraviny. A představte si, ti drzí Ukrajinci by chtěli i boty pro své pohraničníky (oni nechodí v láptích?) a dokonce, to už je drzost, letoun Antonov An-26. Ty máme z letectva vyřazené celkem tři a nemůžeme se jich zbavit. Poslední vzlétl 28. dubna 2011. Takovýto Antonov je transportní letadlo a bombardovat by se z něj dalo jedině tak, že by piloti házeli bomby okénkem.
Leč naše bdělá vláda, která se bojí, až trousí bobky, protože neví, kdo je na Ukrajině kdo a kdo nakonec vyhraje (zdá se, že se Rusko a Německo se ze všech sil snaží, aby nevyhrála Ukrajina), rozhodla skutečně neuvěřitelně. Místo materiální pomoci prý za 50 milionů vyšle naše „odborníky“ na „demokratickou transformaci“! Ta jim je teď platná jako mrtvýmu zimník. Putin s Merkelovou si dávají rande v Rio de Janeiru a určitě se tam nebavili o fotbale.
A na to, že představa silného Polska spřáteleného s Ukrajinou a dalšími státy okolo (Pobaltí, možná Bělorusko, také Rumunsku by tento spolek byl celkem vhod) Rusku i Německu dělá vrásky a že se pokusí Ukrajinu zadusit, na to vemte jed.
Naši vládní géniové rozhodli, že ty prachy tedy předají humanitárním šílencům, jak hned vyplynulo z vyjádření Pavly Pijanovské z „Člověka v tísni“. Prý budou Ukrajincům radit s „reformami“ a rozšiřovat „interaktivní výuku“, aby se chudáci Ukrajinci „seznámili s problémy „globálního světa“. Ta osoba si snad z nás a z Ukrajinců dělá srandu. To přeci nemůže myslet vážně?! Anebo se z kdysi skutečně vynikající organizace „Člověk v tísni“ stala skutečně banda, jak říká J.X. Doležal, „sluníčkových lidí“, které obyčejní lidé nazývají idioty?
Na Ukrajině se bojuje o bytí a nebytí a tenhle spolek intošů jim tam pojede vykládat co?
Zažil jsem tyhle lidskoprávní a „ekonomické" experty u nás po roce 1989. Jeden Francouz, vyslaný podobnou organizací, nám vykládal, jak máme obchodovat, a s vážnou tváří nám tvrdil, že tam, kde má mezinárodní řetězec anebo obchodník ve Francii marži 50 %, nám bude stačit 10 %, protože nemáme takové nároky! Pak z něj vylezlo, že si myslí, že Československo má 60 milionů obyvatel, a pak jsme ho poslali do pihele tmavého.
Dáma z USA vykládala, že nejdůležitější je u nás odstranit strašlivou negramotnost, protože ona ví, že u nás není povinná školní docházka. Když jsme jí vysvětlili, že ta je u nás od roku 1771 a nařídil ji císař Josef II., urazila se.
O tom, jak nám dva MBA vyslaní ze Španělska, aby nás „vzdělali“, vysvětlovali, že při mezinárodním obchodě je hlavní zařídit aktivní zaměstnaneckou politiku a setkávání zaměstnanců, aby se utužil kolektiv, ale o obchodě, clu, předpisech a daních nevěděli nic, snad ani nemluvit.
Česká vláda chce prostě nedělat nic a vymýšlí všelijaké ptákoviny, na kterých vydělají její „spřátelené“ aktivistické firmy, a na Ukrajinu se vykašle.
Víte co by mne zajímalo? Navrhl to soudruh Dienstbier, soudružka Marksová či snad Zao Ce–tung? Či ten jeho nový náměstek Drulák, co se chce odpoutat od „staré zahraniční politiky“? A jehož postoj k Ukrajině pojmenoval V. Boháč na iHned.cz jako snahu “ukázat Ukrajincům, že jsou neschopní, a musí jim být názorně předvedeno, jak že vypadá opravdová svoboda.“
To nestačila ta ostuda zamini na nedávném jednání Visegrádské čtyřky o Ukrajině?
Už se těším, jak mladí nadějní „europolitici“, jací se shromažďují kolem Dienstbiera, Uhla, Marksové a Šustrové, vyrazí na Ukrajinu školit tamní nevzdělance. My jsme je poslali „do pihele“. Ukrajinci bývají prudší, tak uvidíme.
No, nakonec taky dobře. Aspoň budou Ukrajinci hned od začátku vědět, s kým mají tu čest. O mezinárodní ostudu se už starat nemusí. Tu vyrobila naše nová vláda socialistů, Ano a lidovců sama. Padesát milionů, co to je?! Nic! Ta ostuda z jejich rozhodnutí je za několik miliard. Možná i za víc.