Neviditelný Pes

POLITIKA: Mnoho povyku pro nic?

4.7.2014

Tak máme za sebou první soudní pointu v kauze Nagyová. Paní expremiérová vyfasovala podmínku za to, že měla organizovat nezákonné sledování paní ex-expremiérové silami vojenských zpravodajců. Samotní zpravodajci, kteří měli být paní Nagyovou organizováni, ale odešli od soudu de facto čistí.

To je docela bizarní vyústění justičně-policejní akce, která připomínala státní převrat - počtem uniforem pohybujících se ve vládních budovách i následným pádem kabinetu.

Jedna z logických otázek tedy zní: opravdu musela padnout vláda, když to vydalo na banální podmínku? Tuto otázku kladou zejména přívrženci ODS, třeba komentátor Bohumil Pečinka.

Příznivci jiných politických stran – nejvýše asi ministr Chovanec – zase soptí, jak je možné, že z toho Nagyová vyklouzla tak snadno. Nikdo – ani novinářská obec - ale neklade opravdu podstatné otázky:

Jak je možné, že v zemi skoro tři roky panovaly balkánské poměry a nikdo proti tomu nic nedělal? Každý, kdo opravdu chtěl, si přece dokázal zjistit, jaké panovaly na Úřadu vlády poměry. Že paní Nagyová měla v Hrzánském paláci vlastní přijímací budoár, kde každého, kdo chtěl mluvit s premiérem, nejprve náležitě prolustrovala a pak teprve sama posoudila, zda je možné toho člověka k Petru Nečasovi pustit.

O tom, zda a jaké „vstupenky“ se v Hrzánu odevzdávaly, už jen zpívají ptáci na drátech, kabelky ve skříních paní Nagyové jsou přece prý jen zapůjčené. Že lidé jako Rittig či Oulický patřili k Nagyové kroužku návštěvníků, bylo rovněž známo vcelku veřejně. Minimálně stejně tak, jako že politiku v Praze (a nejen skrze ODS) ovládali různí Janouškové a Hrdličkové.

O tom všem ODS věděla, a neudělala nic. Potřebovala slabého premiéra? A kdo byl ten silný vzadu? Topolánek? Langer? Co na tom dnes sejde. Podstatné je, že Nečasova vláda padla poněkud operetním stylem a celé to mělo rysy hodně špatné kovbojky, včetně kalendářové historky premiérova vztahu ke své sekretářce.

Kdo pak pustil na trať honící psy Šlachtu a Ištvána, opět se lze jen domnívat. Fakt je, že se ukazuje, že tento proces spustil stavidla justiční a policejní šikany, v jejíchž osidlech zatím skončila jen Jana Nagyová, ale v zásadě může tato procedura spolknout do budoucna kohokoli. A to je opravdu nebezpečné.

Protože, jak je zjevné, opravdová „černota“ se u nás netrestá, neboť ji neumíme prokázat, a tak se snažíme trestat za zástupné hříšky a pak je na konci blamáž jako ze scénáře Nagyová. Něco nepříliš voňavého je v zemi české…

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



zpět na článek