Pro demokratickou politiku je důležité, aby vůči stranám, které jsou považovány za establishment, existovala rozumná alternativa, jež nehodlá vykolejit celý politický systém.
V českém politickém prostředí se však v poslední době začala množit zdánlivě apolitická hnutí sbírající sympatizanty kritikou těch, co vládli nejen v posledních letech, ale desetiletích.
Klasická levice i pravice se tak musí potýkat s Okamurovým Úsvitem přímé demokracie a Babišovým hnutím ANO, které již několik měsíců dokonce vede žebříčky stranických preferencí. Je ale otázka, jestli právě jim patří budoucnost.
Úsvit absolvoval havárii se svojí eurolídryní Klárou Samkovou a od té doby je o něm slyšet minimálně. ANO zase slibovalo občanům, že bude líp a místo nemehel začnou vládnout odborníci, leč výkony jeho ministrů včetně Andreje Babiše v mnohém zaostávají za očekáváními. Hnutí se rovněž rozchází s populárními sympatizanty typu Hany Marvanové, jež skončila v roli náměstkyně ministryně spravedlnosti, nebo Jana Kasla, který měl vést kandidátku ANO v pražských volbách.
Za normálních okolností by platilo, že stínem zavedených parlamentních stran budou k demokracii, někdy až k radikální demokracii se hlásící subjekty, jež oslovují aktivní a přemýšlivé příznivce především z řad mladších městských obyvatel.
Do této množiny lze u nás zařadit Stranu svobodných občanů, Stranu zelených či Českou pirátskou stranu. Svobodní jsou na vzestupu: získali mandát v Evropském parlamentu a brousí si zuby na sněmovnu. Zato zelení a piráti v eurovolbách pohořeli a jejich předsedové odstoupili ze svých funkcí.
Přitom procentuálně jdou obě strany nahoru. V evropských volbách 2009 získali zelení 2,06 % hlasů, ve sněmovních volbách 2010 to byla 2,44 %, loni 3,19 % a v květnových eurovolbách 3,77 %. Vypadá to jako cesta zpátky na výsluní – ovšem tuze pomalá, v drobných krůčcích.
Piráti v předchozích eurovolbách samostatně nekandidovali, do sněmovny v roce 2010 dostali osm desetin procenta hlasů, v roce 2013 už 2,66 % a v letošních eurovolbách pak 4,78 %.
Smutnější ale je, že stejně jako jejich konkurence, ani zelení s piráty nedokázali přesvědčit podstatnou část svých fanoušků z podzimu, aby jim dali hlas též na jaře. Zelení takto přišli o více než sto tisíc voličů a piráti o zhruba šedesát tisíc voličů. Přitom právě jejich elektorát by šlo mít za eurooptimistický, ba kosmopolitní.
Zelení i piráti se evidentně bojí, aby nezamrzli. Pro jistotu – a řekněme, že celkem oprávněně – bojují proti pětiprocentní hranici pro vstup do Evropského parlamentu. Stojí též před úkolem zatraktivnit svůj program. Zároveň se chystají představit nové vedení.
Ondřej Liška rezignoval na předsednictví zelených, poněvadž prohrál už několikeré volby. Stranu zatím povede první místopředsedkyně Jana Drápalová, kterou předchází dobrá pověst z brněnské komunální politiky. Přirozenou lídryní ale není.
Proslýchá se, že na blížícím se sjezdu má větší šanci než Liškův – a dříve i Bursíkův – vytrvalý oponent Matěj Stropnický zkušený pražský komunální politik Petr Štěpánek. I on ale už dříve dobýval u zelených špičkové pozice a zdá se, že teď má šanci hlavně proto, že došly zásoby kandidátů.
Na čele pirátů zas bude obtížné si představit někoho jiného než z moře se stahujícího Ivana Bartoše. Za daného stavu tvrdit, že zelení a piráti jsou akceschopnou alternativou, by pak bylo přinejmenším předčasné.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus