K Otázkám Vymývače mozků, ČT 24 z 25.5.2014
V neděli 25.května 2014 probíhala v Otázkách vymývače mozků poklidná debata mezi Hanou Marvanovou, 1. náměstkyní ministryně spravedlnosti, a Stanislavem Polčákem, poslancem TOP 09 ze strany Starostové a nezávislí. Týkala se hlavně připravované novelizace občanského zákoníku a nového zákona o státním zastupitelství. Debatéři nepřekračovali meze věcné výměny odborných názorů. Diváci, kteří nemají k dané problematice blízký vztah, se možná i nudili.
Vzrušení přišlo jako blesk z nebe sice až na poslední chvíli, ale zato to byl pořádný výbuch nebývalé intenzity. Začalo to tím, že bez návaznosti na dosavadní vývoj diskuse se Václav Moravec začal vyptávat na stav osobních vztahů mezi paní náměstkyní a ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, který je prý tak vypjatý, že jedna nebo druhá bude muset odejít. Myslím si, že drby z útrob ministerstva nejsou tím správným druhem informací, které by měla veřejnoprávní televize přinášet divákům, a vůbec nechápu, kde se v televizním tlučhubovi vzala drzost, aby otázku položil. Je snad vyvolávání pochybností o vztahových poměrech na kterémkoli ministerstvu posláním veřejnoprávní televize? Václav Moravec si zřejmě myslí, že jeho postavení v České televizi je tak pevné, že ho žádná nehoráznost nemůže ohrozit. Nicméně právě tato jeho neomalenost ukazuje, jak daleko pokročila bulvarizace České televize a jak hluboko do jejího bahna zapadá tento pořad právě jeho zásluhou.
Hana Marvanová se s otázkou vypořádala důstojně, dokonce ani nedala najevo nevoli nad nevhodnou otázkou: sice přímo nepopřela, že mezi ní a paní ministryní dochází k názorovým rozporům, ale zdůraznila, že to vyplývá z povahy jejich činnosti. Jejich vztah je profesionální a pokud jsou mezi nimi neshody, nejsou osobní, ale věcné a chod ministerstva nenarušují. Podobně ostatně odpověděly obě dámy na otázku redaktora MF Dnes na nedávné tiskové konferenci.
Až po její odpovědi nepřístojnosti vyvrcholily překvapivou poznámkou jinak neslaného-nemastného Stanislava Polčáka, který podotkl, že si nedovedl nikdy představit, že by disidentka Hana Marvanová mohla být náměstkyní ministryně, která byla členkou KSČ a ve vládě zastupuje stranu, v jejímž čele stojí estébák. Režie neumožnila Haně Marvanové na tento morální políček odpovědět, takže odešla z pořadu potupena. Tím byla nepřijatelnost vedení pořadu umocněna nad únosnou mez.
Je to úděsné: Hana Marvanová je skutečně autentická disidentka. Morální soud nad ní v přímém televizním přenosu vynesl klouček, který teprve chodil do základní školy v době, kdy tupená dáma absolvovala zatčení komunistickou policií a odsouzení k podmíněnému trestu za přípravu protirežimní demonstrace. To mu ovšem nestačilo, navíc se ještě otřel o dva ministry koaliční vlády.
Půjdeme-li po jednotlivostech, pak k otázce vztahů na ministerstvu spravedlnosti je třeba dodat, že paní ministryně Helena Válková podmínila souhlas s přijetím funkce ministryně právě ochotou Hany Marvanové s převzetím funkce 1. náměstkyně. Věděla přitom od začátku, že jejich pracovní soužití nebude vůbec jednoduché. Skutečnost je taková, že jde o povahově velmi rozdílné osobnosti, které na sebe mohou narážet. Důležité je, že jde o velmi silné, kvalitní osobnosti, které se nakonec dokáží dohodnout na společném postupu při řešení problémů resortu.
V dalším se Stanislav Polčák projevil jako jeden z "hrdinů", kteří ostrakizují bývalé komunisty, protože to je módní a je to bez jakéhokoli rizika. Neprožil složitou dobu, v které lidé museli kličkovat mezi nástrahami režimu, v němž loajalita k vládnoucí straně byla podmínkou pro profesní uplatnění, naopak pouhá zdrženlivost nebo dokonce veřejné přihlášení k nekomunistické straně nebo pro režim nepřijatelné společenské organizaci byla přinejmenším překážkou v kariérním růstu, v přístupu dětí ke vzdělání a mohla končit až uvězněním. Nic o té době neví, v nejlepším případě něco slyšel, nebo četl, ale na vlastní kůži nic neprožil. Přesto se cítí mravně povznesen nad ty, kteří tím peklem nenormálních vztahů prošli.
Helena Válková byla krátkou dobu řadovou členkou KSČ. Do strany vstoupila, aby mohla po ukončení studia zůstat pracovat na katedře. Z obecného hlediska to je ovšem zápor. Na druhé straně je vyzrálá vynikající odbornice s manažerskými zkušenostmi, která si hledí své práce a nestará se o osobní popularitu. Má snad horší předpoklady pro výkon funkce ministra, než stranou Stanislava Polčáka podporovaný, sotva dostudovavší, lidsky nevyzrálý populista, politizující advokátní koncipient Jiří Pospíšil, který si nemusel zadat s komunisty, protože dospěl (pokud tedy dospěl) až po převratu ?
Ostatně krátkodobé řadové členství Heleny Válkové je zanedbatelné ve srovnání s dlouholetým působením v KSČ a zastáváním vysokých funkcí v represivním aparátu předlistopadového režimu celé řady současných vysokých činitelů soudnictví a zejména státního zastupitelství. Koaliční vlády, které podporoval Stanislav Polčák jako poslanec, si přímo pěstovaly rudé prokurátory a vojenské soudce v klíčových funkcích. Dokonce za Nečasovy vlády se posílilo jejich postavení na Nejvyšším státním zastupitelství. Daleko smířlivější byl Stanislav Polčák, když se prezident republiky rozhodl zaneřádit Ústavní soud prosazením dlouholetého člena KSČ a vojenského prokurátora Jaroslava Fenyka do funkce ústavního soudce. Tehdy soudil, že minulé členství v KSČ nepovažuje za "obecnou diskvalifikaci". Stačilo mu, že je Jaroslav Fenyk nezpochybnitelný odborník.
Nepochybuji o tom, že Hana z Arku Marvanová se s členstvím paní ministryně Heleny Válkové v KSČ vnitřně vypořádala, než na přijetí funkce její náměstkyně přistoupila. Mám dokonce důvod si myslet (znám ji dost zblízka), že to pro ni nebylo jednoduché, možná to i bolelo. Ale právě pro svou disidentskou minulost, tvrdošíjnou neústupnost a životní zkušenosti má právo na uctivé respektování jejího rozhodnutí.
Ani s výrokem Stanislava Polčáka na adresu Andreje Babiše nemohu souhlasit. Andrej Babiš byl možná tajným spolupracovníkem 1. správy StB (pro referenta podniku zahraničního obchodu podmínka sine que non), ale určitě nebyl "estébák". Ve zlých dobách, kdy bylo skutečně na místě se "estébáků" bát, sloužilo toto označení pro kmenové příslušníky StB. Rozdíly mezi nebezpečností těchto lidí a průměrem jejich tajných spolupracovníků byly skutečně tak velké, že slučovat obě tyto skupiny pod jedno paušalizující označení je zavádějící. Ostatně na některé tajné spolupracovníky vedla StB také svazky nepřátelských osobností. Pokud tedy Stanislav Polčák takto hodil kamenem po Andreji Babišovi, tím označením podal další důkaz, že o předlistopadové době nic neví.
Je lehké být hrdina a soudit lidi, když paměť nezatěžují nepříjemné vzpomínky a za projevení názoru nehrozí vyhazov ze zaměstnání, znemožnění studia dětí, vězení, ani jiný postih. Polčákův útok na Hanu Marvanovou byl nezaslouženě sprostý. Slušný člověk na jeho místě by se nejméně jí za své vystoupení omluvil.