Martin Komárek politik proti Martinu Komárkovi novináři
Je to velice zajímavá a ze strany Martina Komárka překvapivá žádost prosadit na jednání volebního výboru poslanecké sněmovny diskusi o tom, jestli veřejnoprávní média referují o událostech na Ukrajině objektivně. Údajně se tak má dít na základě "ohlasů diváků". Některým se zdá zpravodajství o Ukrajině proruské, jiným protiruské atd. Je to takové pěkné mlžení.
Nyní se Komárek k celé věci vyjádřil podrobněji v rozhovoru pro MFD. Tento rozhovor je zarámován Komárkovým výrokem, že " o objektivitě zpravodajství máme rozhodovat my, politici". To je z úst někdejšího novináře naprosto překvapivé, možná "šokující" prohlášení. Domnívám se, že tato idea je zcela scestná a nemůže vést nikam. Respektive, může vést opět jenom k posílení role politiků nad médii, alespoň těmi veřejnoprávními.
Ředitel ČT správně namítá, že k účelu posuzování činnosti veřejnoprávních médií jsou určeny ze zákona zcela jiné instituce, a to rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Tyto rady také respektují určité politické rozložení sil tím, že o jejich složení rozhodují volení politici. Nicméně žádná přímá vazba mezi radním a politiky neexistuje, a radní jsou tedy principiálně mnohem méně na politicích závislí.
Velice zvláštní je navíc konstatování Komárka, že se to "dřív dělalo blbě" a že on to chce dělat lépe. Není mi ale vůbec jasné, proč by se právě volební výbor sněmovny měl objektivitou zpravodajství veřejnoprávních médií zabývat. Považuji za velmi problematické hledat jakousi přímou linku mezi "objektivitou zpravodajství" a volebními výsledky. To by bylo velmi lehce napadnutelné "postiženými", kdyby se například politici určité konkrétní strany cítili "poškozeni" údajně neobjektivními informacemi. Zcela jistě by to byl precedens, kterého by mohli zneužít.
Za vlády bolševika existoval Úřad pro tisk a informace. Ten byl dohlížitelem na to, zda informace v médiích (a všechna tehdejší média byla bolševikem vnímána jako "veřejnoprávní") jsou v souladu s politickou linií KSČ. Samozřejmě, že to byla obyčejná cenzura, ale dovedená do dokonalosti. Každý věděl či tušil, co si ještě může nebo nemůže dovolit napsat, aby ho to nestálo místo. Byla to tak autocenzura podobná té, jaká existuje i dnes, kdy novináři píší ve stylu, který jim zadá majitel média. Nejsvobodnějším médiem tak zůstává internet, mimo jiné i díky takovým možnostem, které máme my, blogeři, a naši čtenáři. Protože píšeme bez nároku na odměnu, jsme nejsvobodnějšími.
O objektivitě zpravodajství prostě politici rozhodovat přímo nesmějí. Už tak mají v této oblasti velkou moc a přidat jim další a další pravomoci považuji za nebezpečné pro svobodu slova. Jsem navíc pevně přesvědčen, že Komárek – politik současnosti, by s Komárkem – novinářem minulosti svedl ostrý souboj, v němž by novinář argumentoval podobně jako já. Ve své volební kampani se Komárek představoval jako ten, kdo "není politik a maká". Stačilo půl roku a Komárek je politik, jako když vyšije, a o jeho makání mám vážné pochybnosti.
www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz