Česká strana sociálně demokratická se rozhodla více komunikovat s členskou základnou a zapojit ji do vytváření politiky. Pokud je to myšleno upřímně a podaří se něco změnit, mohl by to být krok k obnově významu politické stranictví v ČR. To v posledních letech upadlo a v řadě případů vedlo k legitimním diskusím o smyslu stran v naší demokracii a o jejich financování z veřejných zdrojů. ČSSD zůstala na rozdíl od ODS stranou, které stabilně podchycuje širší vrstvy společnosti, u ANO zůstává vývoj tímto směrem otevřený.
Strany celkově ztrácejí členskou základnu a přestávají tak plnit funkci integračního propojení veřejnosti a politické sféry. Tento trend není rozhodně typický jen pro české prostředí, ale to neznamená, že by neměl být chápán jako problematický. Strany bez členů a tedy bez členských příspěvků se stávají stále více závislé na státním financování. To však není využíváno na financování chodu strany, ale na další a další volební kampaně. Otázkou je, zda je to ve veřejném zájmu.
Poslední dvoje volby nepotvrdily názor, že do parlamentu může proniknout jen etablovaná strana z mocenského kartelu. Je ovšem pravdou, že oba nové subjekty ve Sněmovně – ANO 2011 i Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury potřebovaly pro svůj úspěšný start značné finanční prostředky. Tváří v tvář devítihlavému členstvu Úsvitu se faktor členské základny nejeví pro úspěch jako podstatný.
Přimět lidi masově ke vstupu do politických stran se zřejmě nepodaří. Na druhou stranu přechod k několikačlenným manažerským strukturám ještě není dokonán a několik stran si v ČR relativně silnou základnu ještě několik let udrží. Stranické schůze lze přenést do virtuálního prostoru a do prostředí nových sociálních sítí.
Jako určité řešení neutěšeného stavu se jeví propojení s jinými formami politické participace. V tomto smyslu lze formy registrovaných příznivců či stabilní spolupráce s některými zájmovými skupinami a iniciativami vnímat jako trendy, které mohou tradiční členskou základnu stranám částečně nahradit. Je otázkou, zda k tomu budou vůdčí oligarchické struktury českých stran skutečně ochotny, nebo se tato spolupráce stane jen předvolebním tahákem, který bude po volbách opět uložen k ledu…