Ačkoli je Poslanecká sněmovna místem bedlivě střeženým, ve skutečnosti je plná nášlapných min. Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. A to samé platí o politických krocích sledovaných parlamentní reprezentací – a to nikoli jen opoziční. Nášlapnou minou v politice přitom může být ledacos. Od jednoznačného postoje k mezinárodní krizi, jako je ta ukrajinská, až po vztah k podávání alkoholu v parlamentních restauracích. Poslanci se v minulých dnech rozvášnili nad oběma tématy a média je k tomu ochotně ponoukala. I to je obraz české politiky a chaosu v jejích prioritách.
Části (převážně) levicových poslanců se nelíbí, že si Česká republika osvojila pozici Evropské unie k dění na Ukrajině i speciálně na Krymu. Zasazuje se o přístup kritičtější k hybatelům kyjevské revolce a vstřícnější k pohledu Moskvy. Paradoxně se zhusta jedná o politiky, kteří odtržení Kosova od Srbska hlasitě a jednoznačně odmítali, zatímco akce krymských separatistů jim proti mysli není (ačkoli jde nejen proti celistvosti Ukrajiny, ale i poptávce prapůvodního tatarského obyvatelstva).
Ukazuje se, že štěpení české politiky na provýchodní a prozápadní proud trvá. Neplatí přitom, že na východ míří levice, na západ pravice. Stačí připomenout proruskou orientaci Karla Kramáře za první čs. republiky nebo současnou obhajobu Vladimíra Putina z úst Václava Klause. Podobné napětí může být i užitečné, nemělo by však relativizovat tlak na prosazování hodnot, z nichž vychází náš kulturně-civilizační okruh.
Těžištěm současné rebelie je poslancký klub ČSSD. Ostrá slova, která vůči Rusku pronesli ministři zahraničí a pro lidská práva, Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier, museli na pozadí vzrušeného jednání poslanců mírnit – a nahrazovat konsensuálnějším postojem - jejich kolegové, premiér Bohuslav Sobotka a předseda Sněmovny Jan Hamáček.
Sám Hamáček ale dopálil mnohé kolegy nápadem podstatně intimnějším, jdoucím takříkajíc na tělo: zakázat podávání alkoholických nápojů ve všech restauračních zařízeních i dalších prostorách Sněmovny. Coby první potrefená husa zakejhlal Miroslav Kalousek, první místopředseda TOP 09, leč Hamáček svým krokem překvapil i své vlastní stranické kolegy. Jeden den hodnotil podobný nápad hnutí ANO na schválení novely jednacího řádu Sněmovny jako populistický, druhý den jej přetavil do organizačního rozhodnutí předsedy dolní komory.
Prohibice vyvolala dusno srovnatelné s rozpaky nad ukrajinskou krizí.
Je ale naprosto zbytečné a kontraproduktivní vysilovat se šnapsem nebo mezinárodními problémy, které převyšují kapacitu ČR řešit je. Přesto tak poslanci činí. Nemají co na práci? Nebo hledají důvod, proč zatopit svým vlastním kolegům ve vyšších ústavních funkcích?
Přitom by se našla i štěpící témata s větší reálnou vahou – ať už vztahující se k věcným záměrům koaličních ministrů, které by mohly celkem přirozeně nadzvihnout přesvědčené obhájce oranžového programu, nebo ke komplikovaným normám, jako je služební zákon či protikorupční legislativa reagující na náměty z dílny iniciativy Rekonstrukce státu.
Na místě by též byla strategická rozvaha sociálních demokratů, kterým se v posledních letech počet poslanců smrskává a smrskává. Dokud budou táhnout za jeden provaz, mají naději na zvrácení trendu. Budou-li si naopak navzájem mydlit schody, jak si jistě vybaví pamětníci premiérské éry Vladimíra Špidly, nebo jak jsme sledovali při tříleté přetahované mezi Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem, jistě je pak nepřekvapí další nárůst preferencí Babišova hnutí ANO. To se nehádá – mimo jiné proto, že při přísné disciplíně a programové vyprázdněnosti fakticky nemá o co.