Rok od prezidentovy inaugurace máme už tedy za sebou. Docela to uteklo. Na stříhání metru je zatím brzy (pozn.: stříháním metru, tj. krejčovského centimetru, jsme si za totáče na vojně krátili posledních sto dní základní služby – co den, to centimetr pryč), na druhé straně je jasnější, co prezidentování pana Zemana obnáší a co od něho ještě můžeme očekávat.
Miloše Zemana vynesla do funkce vlna lidového hněvu, která loni smetla staré pořádky a nastolila nové. Jeho vítězství v přímé volbě bylo přesvědčivé – s výjimkou Prahy a nejbližšího okolí, kde to dopadlo naopak.
Miloš Zeman je tedy významná součást nových pořádků. Asi ne tak významná, jak si sám představoval – nepochybně své vítězství chápal jako triumf, který mu dějiny dosud byly dlužny. Poměřme to, čeho se mu podařilo dosáhnout, jeho inauguračním projevem z 8. března minulého roku.
Miloš Zeman slíbil, že chce být prezidentem všech občanů bez rozdílu jejich politických názorů. Nechci malicherně zdůrazňovat, že u mne se mu to nepodařilo. U veřejnosti, soudě podle průzkumů veřejného mínění, ovšem uspěl cca z poloviny.
Prezident dále prohlásil, že chce diskutovat své představy s vládou a parlamentem. K tomu zatím bohužel neměl dost příležitosti, a to nikoli vlastní vinou: stará vláda se zhroutila bez jeho přičinění čtyři měsíce poté, co se ujal funkce, a nedlouho po ní stejně i stará sněmovna. Pak vládl před půl roku kabinet, který si najmenoval sám, takže diskuse měla svou podstatou povahu samomluvy, a Sněmovna nějakou dobu neexistovala.
Za první cíl si uložil uklidnění stabilizaci české politické scény: chtěl hrát roli prostředníka a moderátora. V této roli se uplatnil zejména coby moderátor známé lánské schůzky bezprostředně po říjnových volbách do PS. Povedlo se mu sjednotit nezanedbatelnou část české politické scény, sice proti sobě, ale každý politický úspěch má i své stinné stránky. Na druhé straně se mu podařilo cestou různých zvyklostí, neříkejme přímo idiotských, poznenáhlu rozšířit gumový rámec prezidentských pravomocí, a ty mu teď už nikdo neodpáře.
Dalším cílem byla podpora "podnikatelů baťovského typu, kteří investují své zisky do oblasti svého podnikání". Bezděčně, ale podstatně pomohl k závratnému úspěchu Andreje Babiše, univerzálního manažera v oblasti hospodářství, médií i politiky, jehož oborem podnikání je celá Česká republika.
Úspěchem se může prezident vykázat i v boji proti významnému ostrovu negativní deviace, totiž "podstatné části českých médií". Byla neutralizována tím, že se dostala pod ochranná křídla právě Andreje Babiše, takže svoboda kritiky je nyní omezena na kopání do politických mrtvol – mezi něž byl bohužel jakýmsi nedorozuměním započítán i sám prezident.
Pan prezident skončil svůj projev známou prosbou: Bože, dej mi odvahu ovlivňovat to, co ovlivnit mohu, pokoru neovlivňovat to, co ovlivnit nejde, a moudrost, abych dokázal rozlišit mezi obojím. Připojuji k tomu po roce: a nám ostatním dej Bože sílu, abychom to ještě čtyři roky vydrželi.
E15,10.3.2014
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.