"Chtěl bych mít sud rozumu anebo kapku štěstí," pravil Menandros, antický řecký dramatik a kdekdo to po něm dodnes opakuje. Náš "bodrý lid", nedotčený antickým vyjadřováním, tomu říká (dámy prominou) "mít z prdele kliku".
(Prosím čtenáře, kterým mé články zvedají tlak, aby v tomto případě zvážili, zda mají pokračovat v četbě, aby to neohrozilo jejich zdraví.)
Podíváme-li se na výsledek mimořádných voleb, měli jsme kliku velkou jak od blázince. A to už nejméně podruhé. Či potřetí. Prvně při volbě nejdemokratičtějšího presidenta ze všech demokratických, když byl o presidentských volbách ve vhodnou dobu uložen do chládku ten jeden překážející hlas jistého poslance Sládka.
Podruhé už to bylo více "salonfähig", to když jsme se zbavili možné vlády Jyrky Paroubka a soudruhů Filipa a Grebeníčka o pár hlasů zahraničních voličů. Fuj, to byla klika. Jak se říká, bylo to "o prsa". Ale o hodně malý. Tak prsa do podprsenky velikosti "zapošitá nulka". Jen maličko scházelo a mne dodnes mrazí představa Jyrkova režimu.
I dnes se to, na co se těšili všichni vzdychači po dobách reálného socialismu krytí stranami "levicovo-socialistické" a "komunistické", u nás oba proudy ukryté pod hlavičkou ČSSD, a tvrdých neostalinistů vystupujících pod značnou KSČ(M), nepodařilo realizovat. A to navzdory dlouhodobé, více než dvacetileté obrovské mediální masáži hlavně nejvýznamnějšího media, České televize, líčícího "kapitalismus" jako zvrhlou formu vlády a titulujícího všechny "podnikatele" jako zločince.
Jednou bude zajímavým tématem vědecké práce problém "rozklíčování" toho, proč, z jakého důvodu a také kdo stojí za již dvacet tři let trvající mediální ofenzivou proti demokracii. Protože demokracie bez kapitálu a kapitalistů prostě neexistuje.
Výsledek voleb ovšem potvrdil to, že občanstvo státu není úplně blbé. A zvolilo partaj vedenou "superkapitalistou". To je v mnoha kruzích leknutí. Vždyť jsme použili všechno. Vylíčili jsme ho jako bývalého komunistu (ti dnešní nám nevadí, že?!), jako asi a možná tedy třeba agenta StB, muže, který musel ze Slovenska utéct, aby ho nezavřeli, protože tam prý, jak někteří říkají, ukradl prvotní kapitál, sdělili jsme občanstvu, že je to hnusný vykořisťovatel, který lidem málo platí, má velkou kancelář a několik sekretářek, nemluví dobře česky a vůbec je takový podezřelý. A oni ho lidi stejně zvolili. Opakuje se mimochodem výsledek velké mediální kampaně vedené cca před patnácti lety proti "představiteli" rakousko-německé šlechty knížeti Schwarzenbergovi. Také nakonec zklamala. A spíše mu navíc politicky pomohla.
I minulou sobotu, po vyhlášení výsledků, vypadal "Bohuš" Sobotka a mnoho různých komentátorů a politologů na obrazovkách jako vyorané myši. Podobně jako kdysi Paroubek.
Jistěže se" bratři soudruzi" z Lidového domu okusí nějak tu svoji vysněnou vládu uplácat a najít "konsensuálního partnera". Nabízí se jistě Okamura, nicméně ten je kombinace Sládka a "veverek".
Skutečným vítězem voleb je Babiš. Odporný kapitalista, jak jej nazývají media, prý "agent StB" atd. Hnusota redaktora ČT, který se snažil donutit Babiše, aby řekl, že když soud na Slovensku nedopadne dobře, že se ztratí z politiky, vypadala doslova uboze vedle toho, když jeho kolegové pár minut předtím mediálně lezli do análního otvoru soudruha Filipa, usvědčeného agenta StB. Jistěže dnes významného a téměř nikdy nechybícího příslušníka demokratických politických debat v České televizi.
Babiš je kdekým přirovnáván k Berlusconimu, nejdéle sloužícímu italskému předsedovi vlády. Což je však zamlčováno. Zato jsou rozmazávány všechny kampaně, které proti Berlusconimu vedla italská levicová media a hlavně z řetězu utržené justiční orgány. Hlavně večírky "bunga-bunga", potažmo krásné mladé holky, které tam dělaly bůhvíco, mu kdekdo - hlavně sexuálně neuspokojení, vycmrdlí intelektuálové - děsně závidí. A pak taky ty prachy!
V každém případě, i když jistě není jasné, jak se Babiš osvědčí ve velké politice a jak bude fungovat jeho dost narychlo poskládaná "squadra", je jasné, že bez něj si "pánové ani neumyjí ruce", jak říkal Jyrka.
Pro novináře, ideology a politology je "hlas lidu" fackou, kterou budou těžko rozdýchávat. A budou se za to snažit Babišovi co nejvíc nějak pomstít. Tak už to chodí.
Ovšem doslova pitomá představa našich novinářů o práci podnikatele a o jeho schopnostech vylezla hned po volbách neuvěřitelně na povrch. To když Václav Moravec vedl rozhovor s Babišem stylem, který ukazoval, že se (jako většina "moderních novinářů") domnívá, že co podnikatel, to idiot. Vždyť všichni ti "podnikatelé" nic neumí, znělo přesvědčení z jeho hlasu, jen všechno ukradli, jinak by nezbohatli, že. Jak tvrdí Miloš Zeman, Ivo Ištvan, soudruh Grebeníček a prakticky všichni mediální političtí komentátoři. Akorát že si všichni tihle odborníci na podnikání pletou, jak říká JUDr. Samková, rozdíl mezi ziskem a obratem a netuší, co je to daň z obratu, daň z přidané hodnoty a daň ze zisku. Pokud vůbec tuší, že takové daně existují.
Jak bude fungovat Babiš a jeho "melody boys" v parlamentu, toť otázka. Ale pro dnešek můžeme zvolat: "Hurrááááá, Babiš nám zachránil demokracii."
No a tzv. liberální media, láskoprávníci, komunisti všech směrů a ti, co nenávidí každého, kdo má nějaké peníze – na čemž byla založena volební strategie ČSSD, KSČ(M) a několika dalších -, už mají nového nepřítele číslo jedna.
Nová totalita, složená z ČSSD a KSČ(M) pod patronací Milouše Zemana, které se všichni tak báli, i vláda "kmotrů", kterou tak nenáviděl "lid", se po propadu ODS, jejíž voliči utekli k Babišovi, nekoná.
Nakonec bych rád svoji úvahu zakončil citátem z článku Jana Zrzavého O volbách a přirozenosti: "Pod povrchem světa, v němž mají všichni práva a nároky, za všechno může někdo jiný a ničemu se nesmí říkat pravým jménem, se objevují tiché subverzní proudy."
Babišovo hnutí je právě tím subverzním proudem, dnes už viditelným a slyšitelným už proto, že se nebojí nazývat mnoho věcí doposud "zapovězenými slovy". Teď jen jde o to, zda a co se z toho dál vyvine. Myslím, že to úplně netuší ani Babiš.
Ale že zabránil vzniku nové dělnicko-rolnické vlády pod "rukavodstvom gosudara" Milouše Zemana, to je dnes už jasné. A to jsou paradoxy, pane Vaněk.