Kampaň před letošními předčasnými volbami působí těžkopádně až nudně. Negativismu je v ní naštěstí minimum. Na poslední chvíli si jen pár billboardů utahuje z lídrů sociální demokracie, anonymní reklamní nosiče jdou i po Babišově hnutí ANO. Dokonce ani žádný skandál se neurodil, a to přesto, že prezident Zeman po rozhovoru s vrchním státním zástupcem Ištvanem už o prázdninách sliboval nové informace z vyšetřování propojení tuzemských politiků s lobbisty a světem byznysu.
Tím víc ale vyniká nenápaditost kandidujících subjektů. Televizní a rozhlasové spoty nejsou trapné, ale šedivé, upovídané, plynoucí po povrchu. Stejně nezáživně působí i outdoorová propagace partají. Vymyká se snad jen TOP 09, u níž ale jsme na pochybách, zda kandiduje v parlamentních volbách, nebo v kreativitě soutěží s filmovými producenty.
Dokonce ani na programech partaje zrovna dvakrát nezapracovaly. Patrně si ověřily, že voliče zajímají úsměvy a slogany, nikoli propracované texty. A tak máme na výběr mezi poučenou ODS (podobně se tváří zelení a lidovci), stále reformní TOP 09, evoluční ČSSD a revoluční KSČM. Ostatní vsadili na jména a prořízlá ústa svých lídrů a zakladatelů.
Etablované strany se trefují do hnutí ANO, jež aspiruje na titul Skokan roku, který v roce 2010 připadl Věcem veřejným. ODS, TOP 09 i ČSSD odmítly spolupráci s ním, Babiš zase nechce akceptovat komunisty. Může tak po volbách nastat situace, že nejen komunistická, ale i Babišova pětina poslanců bude stát bokem a de facto znefunkční Sněmovnu. To bychom ale museli politikům zbaštit předvolební proklamace i s chlupama. Jinak též zaujme bratrské chování ODS a TOP 09, elastičnost KDU-ČSL i ANO, ba dokonce upřímné úvahy lídryně modrých Miroslavy Němcové o tom, za jakých okolností by ODS mohla spolupracovat s ČSSD.
Už dnes se v partajních sídlech beztak spřádají variantní plány, kdo s kým může (a za jakých okolností) vládnout a komu zbude opoziční černý Petr. Vždyť některé údaje známe již dnes.
Sotva co může připravit o vítězství ČSSD. Druhý v pořadí skončí s citelnou ztrátou. Jen nevíme, bude-li to KSČM, ANO nebo TOP 09. Levice se těší na většinu mandátů, jen není známo, jestli si je rozdělí jen sociální demokraté s komunisty, nebo jestli se o svůj díl přihlásí i SPOZ. Zemanovci sice mají post prezidenta, kandiduje za ně hradní kancléř, spousta ministrů i šéf úřadu vlády, nicméně nejsou schopni zaujmout žádným zřetelným, pozitivním sdělením.
Bude přitom rozhodující, kolik stran si rozdělí sněmovní koláč čítají 200 křesel. Když jich bude pět (ČSSD, KSČM, TOP 09, ODS, ANO), může vzniknout sociálně demokratická vláda menšinová, leč pevná - opíráním se o komunisty v parlamentu. Bohuslav Sobotka by měl situaci pod kontrolou i při eventuálním střetu s Milošem Zemanem. Kdyby však přibyla SPOZ či KDU-ČSL, Lidový dům by s nimi musel vést koaliční rozhovory a následná vláda by zřejmě byla pestrá, vnitřně slabá, nadto snadno ovlivnitelná z Hradu. Ještě větší guláš by nastal, pokud by pětiprocentní hranici překonalo Okamurovo populistické hnutí Úsvit přímé demokracie. Strana zelených by naopak mohla hrál roli stabilizující.
Záležet může na každém voličském hlasu. Jistota, kdo vyhraje, nemusí být totožná s jistotou, kdo bude vládnout. Proto každá strana musí mobilizovat své vlažné sympatizanty. Soudě podle regionálních průzkumů volebních potenciálů, které pro ČT provádí agentury Median a STEM/MARK, mají se ještě partaje, v první řadě pravicové, o co přetahovat.
Ve víru politické vášně každopádně nezapomeňme pilovat svoji paměť. Ať už bude příští složení Sněmovny jakékoli, bude zajímavé poměřovat předvolební sliby partají s jejich povolební praxí. Tak také získáme nejsnáze vodítko, zda se dá očekávat od politických elit chování, které se pokusí vrátit důvěru občanů ve stranický a ústavní systém.