Latinsky zní tato otázka takto: " Quis custodiet ipsos custodes?" A je to jedna ze základních státně- politických otázek, která trápí civilizované lidstvo odedávna. Vystoupila na povrch po prvních třech projevech panelistů na diskusním večeru na téma: Role státního zastupitelství v demokratickém právním státě.
Ten uspořádal CEVRO Institut pod názvem "Státní zastupitelství v pohybu". Hlavními panelisty byli: v roli zastánce současného trendu a směřování činnosti státních zástupců směrem k prokurátorskému systému tiskový mluvčí Unie státních zástupců ČR JUDr. Jan Lata, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Z hlediska soudního a jako oponent současného trendu a základní části připravovaného zákona o státním zastupitelství mluvil JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 9: "Historie a koncepce českého státního zastupitelství"
Oba pak doplnil svou úvahou JUDr. Jan Vučka, bývalý státní zástupce.
Důležitost onoho setkání, které bylo iniciováno nedávno vzniklým Klubem na obranu demokracie a Občanským institutem, za které se zúčastnili diskuze Bohumil Doležal a Roman Joch, bylo podtrženo tím, že ji moderoval JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D., prorektor Vysoké školy CEVRO Institut.
Otázky tam projednávané jsou, myslím, z hlediska budoucnosti státu daleko důležitější než výsledek jakýchsi "rychlovoleb", které nás za pár dní čekají.
Zákon o státním zastupitelství, silně podporovaný Unií státních zástupců, veřejně presentovaných jmény Ištván a Bradáčová, má být novou Sněmovnou co nejdříve přijat. Za ním a za jeho mediálními tvářemi stojí dle tisku i jiných zpráv údajně skupina bývalých vojenských státních zástupců z dob totality. Ti všichni pak pracují, jak se zdá, ve shodě se silným mužem ÚOOZ Robertem Šlachtou.
Jan Lata presentoval názor, že by se mělo Státní zastupitelství, jako vrcholový orgán, stát naprosto nezávislou institucí mimo dosavadní pilíře státní moci, kterými jsou tři nezávislé moci: zákonodárná, výkonná a soudní. Nové Státní zastupitelství by bylo na těchto třech pilířích naprosto nezávislé a podléhalo by pouze "zákonu", který by aplikovalo a vykládalo.
Předestřel také myšlenku, že pokud někdo tvrdí, že se jedná o pokus vytvořit ze Státního zastupitelství opět prokuraturu podle sovětského vzoru, na slově "prokuratura" není nic špatného, protože Slovensko má dodnes prokuraturu a je "demokratickým státem".
Ostatně, dle jeho přesvědčení bývalí prokurátoři byli ve skutečnosti celkem neškodní lidé, kteří sice museli poslouchat KSČ, ale jinak si z nich nikdo nic údajně nedělal. Takový "prokurátorský dozor" prý byla jen formalita, na kterou nikdo nedbal. Zalapal jsem po dechu! Existují vědci, kteří tvrdí, že v zásadě si lidstvo vše pamatuje jen krátkou dobu, ale tohle bylo na mne skoro moc.
Prokurátoři, ta sekyra v rukou komunistů, kteří napáchali neuvěřitelné množství zla, byli dle přesvědčení mluvčího Unie státních zástupců jen takové neškodné figury! Asi nikdy neslyšel jména jako Andrej Januarevič Vyšinskij, sovětský prokurátor, prosazující názor, že obhajoba se součásti obžaloby, anebo u nás Urválek, Brožová a další.
Prokuratura je a bude v postsovětských zemích prostě "prokuratura" vždy tak nějak poznamenaná soudruhy Ježovem, Jagodou a Vyšinským. Jak se ukazuje právě na Slovensku. A že nejde jen o slovíčkaření, potvrzuje další staré latinské přísloví: "Nomen atque omen", tedy ve významu "pojmenování jako název a znamení zároveň". Vypadá to, jako by mluvčí Unie státních zástupců nevědomky ve svých příspěvcích doložil pravdivost jistého dalšího rčení: "Slovíčka je prozradí."
Proti tomuto názoru se postavil soudce B. Dvořák. S názorem, že není možno dělat z úředníků další nezávislou součást moci. Ta musí být rozdělená a zároveň vzájemně kontrolovatelná, neboť to, co je "právo" a "zákon", musí určovat demokratická vláda. Nikoli nějaký nikým nekontrolovaný orgán, jaký se snaží skupina mladých státních zástupců prosadit.
K tomu si připomeňme sobotní výrok bývalého ministra spravedlnosti za ODS Pospíšila na předvolební diskuzi v TV, že souhlasí s větší pravomocí a větší "zodpovědností" státních zástupců, což ukazuje politickou neschopnost části ODS pochopit základy demokracie. Jeho výrok je nesmysl. Nový zákon chce dát státním zástupcům obrovská práva a možnosti, zvláště v nekontrolovatelné dohodě s "nezávislými" soudci, bez jakékoli relevantní kontroly.
V diskuzi zaznělo opakovaně i z pléna, že od roku 1993 se pomalu ale jistě mění náš systém státních zástupců zpět na "prokuraturu". Ukazuje to i případ, jak je vlastně velice lehké, aby na pokyn státního zástupce byla zlikvidována legální vláda. A aby bylo jen na "uvážení" vedení akce - státního zástupce -, zda je vhodné na místě rovnou zatknout předsedu vlády v jeho kanceláři či nikoliv. Anebo to nechat "až napotom".
To samo je ukázkou, jak daleko už jsme opět v sytému, kdy prokuratura – krytá jménem "státní zástupce" - může dle svého nekontrolovatelného rozhodnutí zlikvidovat kohokoliv a kdykoliv. A není proti tomu téměř obrany. Jak by se asi dotyční chovali, kdyby byli už dnes zase "nezávislými prokurátory" a jejich výkonná moc, tedy OOÚZ, se v souladu s připravovaných zákonem stala "zvláštním druhem policie"?
Kdo bude hlídat "nezávislé" (na jakékoliv další kontrole) strážce? Prý se budou hlídat "demokraticky" sami mezi sebou. A nadřízení v jejich organizaci budou prý spravedlivě "vládnout" podřízeným prokurátorům a řídit jejich práci hierarchickým stylem. Který se prý osvědčil.
"Neboť kdo anebo v čí prospěch by prý jinak pracovali?" pravil pan Lata, "když už není diktatura?" Nikdo ze sálu se neozval. Ale samotné staré stěny křičely do ticha: "Ve svůj prospěch by pracovali! Jako vždy a všude jakákoliv nekontrolovaná moc pracuje ve svůj prospěch!!!"
Jak praví stará zkušenost, můžeme či vlastně musíme jmenovat nějaké úředníky k ochraně našich (společných) práv. Ale společnost by měla být vždy a stále ostražitá vůči těmto strážcům. Musí předem přesně určit, kdo a jak bude střežit jejich přirozenou lidskou touhu zneužívat obrovskou moc - až po zbavování občanů jejich běžných práv a umisťování je do cel předběžného zadržení a vazby -, kterou jim společnost udělila.
V demokracii kontroluje každý sloup moci toho druhého a nikdo nesmí být "nezávislý" bez zpětné kontroly. A o tom, co je zákonné a co nezákonné, rozhodují politici zvolení ve volbách a ne nějací státní úředníci. Protože Státní zastupitelství je jen soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu. Státní zastupitelství koná prostřednictvím státních zástupců, což nejsou nic víc a nic méně než úředníci!!! A nikoliv soudci a posuzovatelé zákonů.
Zneužít přidělenou moc bývá veliké pokušení. I takzvaně "s dobrými úmysly". Typickým příkladem, jak se to může lehce stát a jaké to má dopady, je dnešní Itálie. Boj proti chybám "staré demokracie" vedený pod heslem "Mani pulite" (Čisté ruce) vedl k atrofii a zároveň k znehybnění policie a justice. Po krátké době se stali italští soudci a italské vyšetřovací orgány neovladatelnými a neřiditelnými. Takzvaná odhalení mnohdy silně diskutabilních "korupčních afér" bez změny politiky, která korupci vytváří, což začíná být celkem běžné i u nás, vedla v Itálii k mnoha ne vždy pevně doloženým odsouzením, k rozpadu klasických politických stran, k vlně sebevražd často pod falešnými útoky na nevinné lidi. Stát se vnitřně začal nikoli konsolidovat, ale rozkládat. Boj proti "nepravostem politiků" se změnil v maniakální touhou justice "dostat Berlusconiho" za mříže.
Mezitím se Italský stát propadl do neřešitelných dluhů. Bez práce jsou statisíce mladých lidí (nyní je tam nezaměstnaných 38 % lidí mladších 24 let), úřady řádně nefungují - všichni mají pochopitelně strach ze svévolně řádící policie a prokuratury v orgánech státu i v obecném životě (viz odsouzení seismologů za to, že přesně nepředpověděli zemětřesení) a nikým nekontrolovatelná justice trumfuje: "Děláme pořádek! Dostali jsme ho! Il Cavaliere půjde sedět!"
Nad rozpadlým státem mávají vítěznými vlajkami mocí opilí italští soudci, prokurátoři a "rozhořčení" aktivisté žádající potrestání "jedno vlastně koho, že" a Itálie se potápí. Roste moc mafie a různých šíbrů, zvyšuje se běžná trestná činnost, pouliční kriminalita je úděsná, ale hlavně nikdo si nesmí na nic stěžovat. A to italští prokurátoři nedostali do ruky zdaleka takovou moc, o jakou se snaží ze všech sil parta veřejně presentovaná Ištvánem.
Už už se však chystají na oslavy, jak beztrestně zavřeli poslance, jak ukázali na předsednictvu vlády. "kdo je tady ve skutečnosti pánem". Už jim poníženě a služebně parlament dává vše o poslancích, i kdy chodili na kafe a na záchod. Policie si dupla a Parlament se podělal strachy. Šlachta má, co chce, a stát se pokládá. Bez skutečné vlády, bez poslanců, bez perspektivy, loďka zmítaná větrem. To bylo účelem a smyslem té akce?! Co bude následovat?
Heslo nových "spravedlivých" – nejen z justice ale i od nově se vynořivších politických stran a od rádoby politiků - zní: "Dejte nám ještě víc moci! Ještě víc nekontrolovatelných práv! My uděláme pořádek! My zajistíme zákon! A vám bude pod naší vládou blaze!"
Jistý pán s knírem před osmdesáti lety sliboval "Dejte mi Německo a do deseti let je nepoznáte!" A nepoznali. Jiní soudruzi pak později řičeli "Všechno moc pracujícímu lidu pod vedením KSČ. Straně věřte, soudruzi!" Čtyřicet let pak vládli a dovedli stát k naprostému krachu.
I když mám jiné názory na některé věci než Bohumil Doležal, je jasné, že v této věci má stoprocentně pravdu. Demokracie je u nás skutečně ohrožena. Dosavadními vedoucími politiky, jejich ideovou vyžilostí a praktickou neschopností. Ale ještě více z řetězu utrženou policií a justičními orgány.
Byl-li zásah proti vládě Nečase politickým převratem, jako že byl, je připravovaný nový zákon o státním zastupitelství pokusem státních zástupců o právní kodifikování a zákonné ukotvení o "vedoucí úloze prokuratury".
Možná by diskutovaný problém, zda je státní zastupitelství součástí moci výkonné, soudní anebo zákonodárné, vyřešilo, kdybychom vložili od preambule Ústavy inovovaný slavný článek 4 o vedoucí úloze KSČ v nové úpravě: "o vedoucí úloze Generální prokuratury" .
Potom, a to je pravda, už žádnou skutečnou vládu nebudeme potřebovat.