Tak nyní ze všech stran slyšíme, jak prezident Zeman zatočil s ústavou.
Podle jedněch ji obchází, podle druhých ohýbá, také natahuje jako prezervativ či ignoruje atd., atd. Obhájci pana prezidenta víceméně říkají, že co není výslovně v ústavě zakázáno, to je dovoleno. A opět jiní poukazují na to, že takovýmto přístupem pan prezident postupuje proti duchu ústavy a tím pádem neústavně a nedemokraticky.
Tak jak ono je to s tím duchem ústavy? Laicky popsáno asi takto:
Každá smlouva či zákon má nejenom literu zákona, ale také je třeba zohlednit účel, neboli smysl oné smlouvy, neboli ducha zákona či smlouvy. Uvedu vymyšlený příklad.
Firma A uzavře smlouvu s firmou B o výrobě a dodávce knoflíků. Firma B je vyrábí, firma A je kupuje. Ve smlouvě se uvádí, že firma A zaplatí smluvní cenu za čtyřdírkové knoflíky do dvou týdnů od jejich dodání, a smluvní cenu za dvoudírkové knoflíky do tří týdnů od jejich dodání. Jiné druhy knoflíků nejsou ve smlouvě uvedeny. A nyní si firma A objedná třídírkové knoflíky, (a nikdo už si nepamatuje, že třídírkové do smlouvy nedali), firma B je vyrobí a dodá – ale firma A si všimne a nezaplatí. Firma B ji žene k soudu a firma A se hájí tím, že ve smlouvě o třídírkových knoflících není žádná zminka, takže platit nemusí. A jestli soud rozhodne, že zaplatit má, tak stejně zaplatí, až se jim bude chtít, protože ve smlouvě není žádná lhůta pro třídírkové knoflíky.
Text smlouvy porušen nebyl, ale smlouva porušena byla, neb duch smlouvy evidentně byl, že firma B bude vyrábět pro firmu A knoflíky a firma A je bude v rozumné době platit. A počítám, že každý normální soud by to takhle posoudil.
(Pro ty, co si mysli, že je to přitažené z vlasy, podotýkám, že jsem jako management consultant řešil bizarnější problémy se smlouvama.)
A jak to vypadá s problémem s ústavou při jmenování vlády? Ústava jako taková je společenská smlouva mezi občany státu a aktéry správy státu, která definuje činnost všech smluvních stran tak, aby se všem smluvním stranám, najmě občanům, dostalo demokratického řízení společnosti.
Jaký je tedy ‚demokratický‘ model vlády státu? Vlády se ujímá ta politická skupina poslanců v parlamentu, která se rozhodla spolupracovat a společně rozhodovat o správě státu prostřednictvím hlasování na půdě parlamentu. Procedurální vznik vlády je ceremoniálně ošetřen spoluúčastí prezidenta, který jmenuje předsedu vlády. Vláda poté fakticky vzniká, až když získá nadpoloviční podporu poslanecké sněmovny. (Celý tento ceremoniální taneček přes prezidenta je z hlediska vzniku vlády naprosto zbytečný a je tu jenom proto, aby hlavě státu dodal lesku. Vládu by klidně mohl sestavovat rovnou předseda strany, která měla ve volbách nejvic hlasů, potom by sněmovna hlasovala o důvěře. V případě, že by vláda nebyla potvrzena, by nastoupil předseda druhé nejúspěšnější strany, atd.) Ale to by musela být ústava napsána trochu jinak.
Ale jaký je tedy onen duch ústavy v případě sestavování vlády? Stručně bych to viděl asi takto:
1) Zajistit, aby stát měl vládu podpořenou většinou demokraticky zvolených poslanců.
2) Udělat vše pro to, aby tato vláda vznikla co nejdříve, protože každé bezvládí a nebo absence demokratické vlády vytváří politickou a ekonomickou krizi a není prospěšné pro stát.
Za současné ústavy by byl tento duch nejlépe naplňen následujícím postupem:
Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestaví vládu v nejkratším rozumném čase a požádá poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud důvěru získá, prezident vládu uvede do funkce. Pokud ne, prezident neprodleně pověří sestavením vlády jiného předsedu vlády a situace se opakuje. Na třetí pokus prezident, opět neprodleně pověří sestavením vlády předsedu vlády, ale na návrh předsedy sněmovny. Pokud se vládu nepodaří sestavit, prezident vyhlásí nové volby. Až do nepovedeného třetího pokusu by měla ve vládě pokračovat vláda v demisi, protože to byla poslední legitimní, demokraticky zvolená vláda. Teprve při dosažení patové situace po třech pokusech by prezident měl volit nějakou neobvyklou variantu, ale pouze pokud by bylo jasné, že poslanecká sněmovna opravdu není schopna vládu sestavit.
A nyní zpátky k tomu, co se v českých luzích a hájích přihodilo:
Pan prezident pověřil sestavením vlády někoho, kde není poslancem parlamentu ani žádnou politickou stranu v parlamentu zastoupenou nereprezentuje.
Podle mého skromného názoru je to facka parlamentu.
Ale je to už porušení ducha ústavy? Řekl bych, že ještě ne. I když je to na hraně. Parlament by se měl vždy respektovat. Ale je tady pořád šance, že si pan prezident myslí, že sněmovna vládu sestavenou panem Rusnokem schválí. A pokud sněmovna tuto vládu neschválí, prezident může neprodleně pověřit dalšího předsedu vlády, a pokud dojde opět k situaci, že sněmovna vládě nedá důvěru a prezident opět neprodleně jmenuje předsedu vlády – ale tentokrát na návrh předsedy sněmovny – národ může opět mít vládu, která vyšla z volených zástupců lidu. A sněmovna by nakonec byla respektována a duch ústavy by byl víceméně zachován.
Ale to je možná zbožné přání. Bohužel, naše ústava je samá díra. Chybí tam důležité pojistky typu
* (Jakákoliv vláda sestavená v rámci tří pokusů může vládnout pouze po vyjádřené důvěře poslaneckou sněmovnou a do té doby vládne vláda v demisi.)
* (Teprve po vyčerpání tří pokusů na sestaveni vlády by prezident mohl pověřit vládu úřednickou.)
* (Pokud PS nedá navržené vládě důvěru, prezident neprodleně, ne déle než v rámci týdne, jmenuje nového předsedu vlády.)
Pokud prezident pověří vládnutím úřednickou vládu před nebo poté, co jí poslanecká sněmovna vyjádří nedůvěru, tak podle mého názoru porušuje ducha ústavy tím, že blokuje poslanecké sněmovně možnost sestavit demokratickou vládu vycházející z volených zástupců lidu v nejkratším možném čase. Totéž pokud by účelově otálel s druhým a třetím jmenováním předsedy vlády, aby mohla jím navržená vláda vládnout bez důvěry PS. To by efektivně byl prezidentský puč. Nedemokraticky implantovaná skupina lidí pověřená vládnutím celé ČR, to určitě ústava nemá za cíl. To by byl efektivně prezidentský puč.