Kampaň před prezidentskými volbami byla zastíněna mediálním zpravodajstvím o amnestii, kterou vyhlásil stávající prezident Václav Klaus.
Propuštění vězni a debaty o údajně "posledním aktu" tunelářské éry ovládly mediální zpravodajství i lidovou debatu, takže diskuse prezidentských kandidátů byly upozaděny. Do prezidentského boje amnestie zasáhla ani ne tak nutností prezidentských kandidátů vyjádřit se k ní (téměř svorně se od ní distancovali), jako spíše symbolikou, která byla danému Klausovu kroku přisouzena v širším kontextu jeho politického působení.
Klaus vyvolal svým krokem nevoli velké části veřejnosti, včetně mnoha lidí, kteří mu byli doposud nakloněni. Jeho končící hradní skupina si zřejmě dopředu neuvědomila, co amnestie způsobí, a proto na vzniklou bouři nebyla schopna adekvátně reagovat. Na odsouzení amnestie tak spíše mohli získat body prezidentští kandidáti a kandidátky spojovaní s odporem vůči Klausovi a jeho politickému stylu.
Nicméně samotný odpor vůči Klausovi ještě není určující pro to, koho nespokojený volič upřednostní jako konkrétního kandidáta v rozhodování u volební urny. Do vyhraněného antiklausovského tábora lze zařadit vícero z uchazečů o prezidentský post. Spíše než konkrétní názory kandidáta hraje roli jeho celková image a étos, který je s jeho působením spjat. V této souvislosti je třeba zmínit především kritéria "důstojné reprezentace", nezkorumpovanosti a životních zkušeností. A zde se již mohou vyprofilovat i další kandidáti.
Na věcnou kampaň v televizi příliš nedošlo, i když to neznamená, že by na ni média rezignovala. Na řadě míst v internetu lze nalézt názory kandidátů ke konkrétním tématům, včetně prezidentské "volební kalkulačky". Nicméně i když část voličů má o tyto přehledy zájem, na základě zkušeností ze sněmovních voleb lze očekávat, že pro celkový výsledek bude důležité především jisté vůdcovské a morální poselství, které kandidáti vysílají.
Preference jednotlivých kandidátů se vyvíjely velmi dynamicky, což ukazuje na nepevné vazby velké části elektorátu k jednotlivým kandidátům. Je to pochopitelné, protože velká část prezidentských kandidátů není přímo spjata s politickými stranami a straničtí kandidáti se nesnaží dominantně profilovat jako zástupci svých stran. V emotivním naladění veřejnosti, kterou rozjitřily již předvánoční vládní eskapády a do varu ji přivedlo zpravodajství o amnestii, může dojít k velmi razantním přesunům voličské přízně.
Finální kampaň před prezidentskými volbami se nakonec díky celkovému načasování (a vánoční přestávce) odehrála velmi rychle a řada podstatných témat z ní byla "amnestována" díky mediální dominanci dopadů Klausovy velké prezidentské amnestie.