"Už sis byl vyzvednout ten balíček?" zeptal se mne kolega.
"Co blbneš, Mikuláš je až za měsíc," opáčil jsem. "A navíc už nejsem v odborech, takže stejně žádný cukrátka nedostanu."
"Ale houby, vole," pokračoval (máme na pracovišti dost familiérní prostředí), "tenhle je od VZP, seš tam pojištěnej, ne?"
"No to jsem," podivil jsem se převelice a cestou na lékařský pokoj, kam mne kolega nasměroval vyzvednout si avízovanou zásilku, jsem dumal, proč mi Všeobecná zdravotní pojišťovna po dvaceti letech zničehonic posílá prezent.
Ano, pojištěncem VZP jsem odjakživa, respektive od začátku devadesátých let, kdy bylo zdravotní pojištění zavedeno. Konkurence mě nezlanařila: příspěvek na hormonální antikoncepci, lázně či zdravotní pomůcku jsem zatím nepotřeboval a jediný smysluplný bonus, který bych uvítal – totiž výhodnější pojistný tarif za to, že jen odvádím a nečerpám -, se v nabídce žádné pojišťovny nikdy neobjevil, takže nač měnit?
A najednou balíček. V době, kdy VZP (kupodivu ne ostatní zdravotní pojišťovny) lká, že jí došly rezervy, že vázne výběr pojistného, kdy jí hrozí meziroční propad šest miliard, kdy se ruší tisíce nemocničních lůžek, kdy se zvyšují regulační poplatky a doplatky za léky, omezuje se preskripce, zkrátka současný systém financování zdravotnictví se hroutí, v této pro ni nelítostné době si matička pojišťovna vzpomene na svého klienta a pošle mu mikulášskou nadílku. Krásné, milé, lidské gesto, zvlhly mi oči. Co v tom balíčku asi jen bude?
Ve vztahu k pojišťovně jsem se ještě do včerejška považoval za buzerovaného zdravotníka a bez výhrad jsem věřil všem pomluvám, špinícím korupcí prolezlou mafii VZP. Že prý utopila dvě miliardy v mrtvém projektu IZIP, očerňuje ji sám pan ministr; že kvůli nevypověditelným smlouvám bude muset i nadále platit IZIPu pět milionů měsíčně za správu portálu, kteroužto činnost by s prstem v nose zvládli dva ajťáci, papouškují všechna ta zmanipulovaná média; že si vybudovala pobočky jako paláce, kterých se teď odmítá zbavit, a že rozdává neschopným manažerům statisícové odměny, nadává kdejaký nýmand; že vydává v milionových nákladech stupidní časopis pro pojištěnce, ale šetří na zdravotní péči, že za implantaci defibrilátoru hradí vybraným kardiocentrům tři čtvrtě milionu korun, zatímco v Německu je cena třetinová, že, že...
Jak snadné je někoho pohanět! Jak nízké je závidět v potu tváře vydřený úspěch a vysmívat se, když se zrovna chvilku nedaří. Ovšem nevraživost vůči VZP kvete i na lokální úrovni: například tuhle známá praktická lékařka vyprávěla, jak ji v ordinaci navštívil kontrolor z pojišťovny a bez vytáček jí oznámil, že byl pověřen úkolem najít v její dokumentaci nesrovnalosti za čtyřicet tisíc. Jsou dvě možnosti, sdělil jí: buď se rovnou dohodneme, nebo vám budu v kartách pacientů šťourat tak dlouho, až něco najdu. Dohodli se, podepsala, zaplatila. Je už zvyklá, prý to nebylo poprvé a ani to nebylo nejvíc, běžná praxe. Říkala. Ale bůhví jak to bylo ve skutečnosti – já totiž ode dneška na svou všemi fackovanou pojišťovnu už nedám dopustit.
Beru za kliku, na lékařském pokoji na mne ve velké krabici z béžového kartonu mezi balíčky ostatních kolegů čeká i ten můj. Vytahuji průhledný igelitový sáček označený samolepkou s červeným logem VZP, je plný krásných barevných krabiček. Vypadají exkluzivně, už na první pohled vidím, že se nejedná o žádný Celaskon za pár kaček, že si mne pojišťovna zkrátka považuje. Vysypávám je nedočkavě na stůl, srdce mi tluče jako děcku u rozsvíceného stromečku. Čím jsem si zasloužil tohle báječné překvapení? Že jsem tolik let věrným pojištěncem? Tím to nebude, balíček dostali i čerství absolventi. Dívám se, není-li k pytlíku přiloženo i nějaké to přátelské povídání s hezkým oslovením či alespoň vysvětlující komentář. Ale kuš, co bych nechtěl. Ježíšek přeci také nepřibaluje k dárečkům průvodní list - a já mám tajemství rád.
Prohlížím si první dvě krabičky s nápisem Koenzym Q10. Hm, populární všelék, silný antioxidant, vychytávač volných radikálů. Vhodný proti stárnutí, ateroskleróze, neplodnosti a Parkinsonově chorobě. Pojišťovně na mě tedy opravdu záleží, to je hřejivý pocit. Spouštím počítač a otevírám internetovou lékárnu – jedno balení za 135 korun. Slušné. Další krabička je Ginkgo biloba. Vhodné pro lepší paměť a prokrvení končetin. Tak oni to vědí, že už ve svých čtyřiceti zapomínám a zebou mě nohy! Cena: jen 84 korun, pakatel. Následuje jedno balení Hlívy ústřičné. Tak tady jsem v koncích, ano, přiznávám; ač sleduji výsledky nejnovějších studií, ve vzdělání mám stále mezery – vůbec netuším, na co to je. Naštěstí mi napoví příbalový leták: posiluje obranyschopnost, zmírňuje únavu (ó díky, jsem prakticky pořád groggy), stimuluje regeneraci organismu, ochraňuje buňky kostní dřeně, jater, tlustého střeva, cév leviny a slinivky... Cena: 216 korun. Zadarmo. A teď přichází na řadu velká zelená krabička – GemiOptal Forte. To bude něco na oči. A taky že jo – slouží ke komplexní ochraně a výživě sítnice. No, to se moc netrefili, vidím obstojně; ale to se může kdykoli změnit. Takže další užitečné bobule, prevence se nemá podceňovat, zvláště stojí-li krabička na internetu jen 367 korun. Pak tu máme dvakrát Laktobacily Forte - tomu rozumím, střevní flóru je třeba obnovovat, cena 2x190 korun. Následuje slovenský Vápnik+horčík+zinok, tentokrát nikoli Forte, ale pouze Classic, 160 korun, a dvě krabičky šumivých tablet s nápisem Očista těla, pro změnu Premium a navíc nové generace, 2x125 korun. A zbývá už jen jahodová energy műsli tyčinka s antioxidanty za 30 korun. Ta je bohužel jen jedna.
Sečteno: 1757 korun bych musel zaplatit, kdybych si tyto úžasné přípravky chtěl koupit za své přes internet, a to nepočítám balné a poštovné. Ve skutečnosti je jejich cena nevyčíslitelná – začnu-li je ode dneška užívat, prakticky nemohu onemocnět. Pochopil jsem konečně velkolepý záměr stratégů pojišťovny, záměr, jenž se na zdraví lidu odrazí víc, než všechny polovičaté reformy: seškrtáme úhrady za léky předepisované nemocným podplacenými lékaři na základě výsledků zmanipulovaných výzkumů a ušetřené prostředky věnujeme zdravým pojištěncům ve fromě revitalizujících prostředků. Však se nám to vrátí – pojištěnec zregeneruje, prokrví se mu údy i mozkové buňky, odvede lepší pracovní výkon a tím i vyšší pojistné, navíc ho díky posílené imunitě neskolí hned tak nějaká infekce.
Jenom v naší nemocnici jsou mezi zaměstnanci pojištěnců VZP stovky. Stačí do nich pro začátek takto šikovně investovat pár set tisíc korun a zanedlouho každý uvidí, co to udělá s produktivitou práce. Zakousne-li omlazený pracovník ráno energy tyčinku, ošetří během směny dvojnásobek pacientů (že přijdou, je vzhledem k omezení lůžkové péče v jiných špitálech regionu velmi pravděpodobné), pojišťovna vzápětí napaří nemocnici pokutu za překročení stanoveného paušálu a vydělá podruhé. Z inkasovaných peněz bude moci rozeslat další revitalizující balíčky. Geniální, úsporné, efektivní. Perpetuum mobile.
Moji kolegové, zcela postrádající fantazii, tohle nepochopili a nad pytlíkem nadávali jako dlaždiči. Prý provokace! Výsměch a mrhání prostředky deficitního veřejného zdravotního pojištění! Dokonce i decentní primář, který zůstává za všech okolností gentlemanem, utrousil ošklivý vulgarismus.
Ale dost jedovaté ironie. Žádné pilule pochopitelně baštit nebudu. Vánoce jsou na krku - hlívu dám tátovi, ginkgo mámě, koenzym tchánovi a zbytek tchýni, jen energy tyčinku si nechám do služby. No a na Ježíška mám vystaráno.
No jo, ale co když ty balíčky dostali rodiče taky?