Na rozdíl od politiků, kteří vsadili svou politickou budoucnost na eurozónu za jakoukoliv cenu, má každý komentátor poněkud snadnější situaci. I tak se ale mu může stát, že pochybí. Pak nezbývá než využít ony populární "dvě možnosti". Buď se ke své chybě či omylu přizná, nebo o tom pomlčí. Ten, kdo sledoval OVM na ČT1 a ČT24 v neděli 11. 12., byl pravděpodobně ve stejném rozpoložení jako já. Předseda ČSSD tvrdě kritizoval premiéra za to, že nepodepsal závazek, aby se Česko podílelo na záchraně společné evropské měny. V situaci, kdy si i průměrní občané našeho státu uvědomují, že naše závislost na EU je strategicky nevýhodná, kázal Bohuslav Sobotka o tom, jak "nepodpora projektu na záchranu EU ohrozí pracovní místa v Česku!" a další podobné moudrosti.
V této souvislosti je nutné, abychom se i my komentátoři, v minulosti obhajující existenci společné evropské měny, přiznali ke svému omylu. Evropská měna byla postavena na předpokladech, které se nesplnily. Tak zvaná maastrichtská kritéria byla v minulosti porušována (i Německem či Francií!), aniž by to hříšníkům způsobilo velké potíže. Podvádějící Řecko, které v navázání na euro vidělo spásu své ekonomiky, ale zejména ekonomická recese a v řadě zemí i krize pak odhalila zásadní nedostatky tohoto projektu. Potvrdila se teze, že bez společné fiskální politiky států s jednotnou měnou nelze takový projekt obhájit. Objev, který tandem Německo a Francie učinil, však přichází příliš pozdě, než aby mohl situaci zachránit.
Nyní bude přibývat hlasů, které euro odepíší s odkazem na to, že to přeci "vždycky říkali". Pravda je taková, že těchto názorů bylo v minulosti jako šafránu. A pokud se objevily, jako v případě českého prezidenta, byly posměšně dehonestovány jako okrajový proud euroskeptiků. Ekonomika opět dostihla politiku a ukázala, že není radno obecné ekonomické pravdy podceňovat. Pokud například i známý ekonom Tomáš Sedláček před několika měsíci tvrdil, že "když krachuje Kalifornie, určitě to nepovede k pádu dolaru", aby tak podpořil tezi o tom, že krachující Řecko nemusí být důvodem pádu eura, mýlil se i on.
Nyní se již otevřeně píše o tom, že si evropské banky natolik nedůvěřují, že se intervence politiků jeví jako marnost. Londýnská City už euro odpískala a varuje před "neřízeným pádem jednotné evropské měny, což by mohlo způsobit v Evropě rozsáhlé sociální nepokoje". Není důležité, jestli pád eura přijde dnes, zítra či za rok. Nyní se zdá být jeho existence skutečně tak nejistá, že dříve nebo později si trh vynutí to, co se politici bojí již několik let udělat. Z eura budou postupně eliminováni slabí a nemocní. A podle "dobře informovaných zdrojů" potom může úder euru přijít od nejsilnějších zemí eurozóny, tj. od Německa či od Francie. A pak bude na nás, komentátorech, abychom napsali nové "Poučení z krizového vývoje EU". Bude to jistě zajímavé čtení.