aneb Cesta BIS generála Langa
Podle trestního zákona (§311), kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení ČR nebo protiprávně přinutit orgán veřejné moci, aby něco opominul, provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, dopustí se trestného činu teroristického útoku a bude potrestán v minimální sazbě odnětím svobody na pět až patnáct let, vedle trestu propadnutí majetku. Stejně bude potrestán, kdo uvedeným jednáním vyhrožuje, nebo kdo takové jednání finančně, materiálně nebo jinak podporuje.
Spáchá-li teroristický útok občan České republiky ve spojení s cizí mocí, dopustí se (§309) trestného činu vlastizrady s trestní sazbou patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem vedle trestu propadnutí majetku. U obou trestných činů je i příprava trestná.
Senátor Jaromír Štětina zveřejnil, že v poslední době se mu dostalo telefonických a jiných anonymních výhrůžek. Ohrožením jeho automobilu za jízdy neznámým vozidlem byl bezprostředně ohrožen na zdraví a životě. Zveřejnil podezření, že za tímto vydíráním stojí snaha Bezpečnostní informační služby BIS jej zastrašit, aby nezveřejnil tajné dokumenty kompromitující BIS v kauze Vladimíra Hučína.
Ve smyslu trestního zákona senátor Štětina zveřejnil, že pro výkon funkce ústavního činitele byl vydírán anonymními výhrůžkami a jemu neznámá osoba se zjevně v úmyslu poškodit ústavní zřízení České republiky pokusem protiprávně přinutit senátora jako orgán veřejné moci, aby nezveřejnil tajné dokumenty kompromitující BIS v kauze Vladimíra Hučína dopustila jednání, které zakládá důvodné podezření ze zločinu teroristického útoku na ústavního činitele ohrožujícím jeho život a zdraví.
Senátor Štětina poukázal také na snahy v zájmu BIS jej dehonestovat nařčeními z údajné spolupráce s bývalou StB. Za nimi stojí aktivista Tomáš Pecina, publicista Jan Rejžek a bývalý pracovník BIS Jan Schneider.
Zdali jmenovaní jsou „důvěrníky“ BIS, by se veřejnost mohla dovědět po rozpuštění BIS a zveřejnění seznamu jejích „důvěrníků“.
K dehonestaci senátora Štětiny nařčením z údajné spolupráce s bývalou StB totiž došlo právě v době, kdy jeho zásluhou vrcholilo úsilí senátu předat vládě výsledek vyšetřování komise senátu o protiústavnosti KSČ(M), aby vláda podala návrh soudu na pozastavení činnosti KSČ(M).
Sociální demokracií dosazení představitelé BIS, a senátorem Štětinou označené osoby, shodně s politiky ČSSD reagovali jednotně. Jaké má senátor Štětina důkazy proti BIS? Nemá? Tak je to paranoia.
Už obecně je to nesmysl. Kde není důkazu, jde o podezření. Kdo důkaz nemá a ani mít nemůže, může mít jen podezření. Již jen podezření ale zakládá povinnost orgánů činných v trestním řízení šetřit důvodnost podezření. Podle výsledku šetření potom vyšetřováním opatřit důkaz, pokud jej dříve není. Zajištění důkazu potvrzujícího podezření zakládá povinnost orgánu činného v trestním řízení obvinit podezřelého obžalobou před soudem s označením důkazu. Soudem provedený důkaz je základem rozhodnutí soudu, zda obžalobou obviněný spáchal zločin či nikoliv.
Daňoví poplatníci si neplatí orgány činné v trestním řízení proto, aby za ně vykonával jejich práci někdo jiný, kdo k tomu nemá zákonnou pravomoc.
Vyšetřovat podezření, kdo se dopustil teroristického útoku na ústavního činitele ohrožujícím jeho život a zdraví pro výkon jeho funkce není povinností, ani v pravomoci senátora Štětiny. Nemá zákonné pravomoci BIS ani policie.
Klišé, kde není důkazů, tam je paranoia, je typickým příkladem ohlupování a manipulace veřejnosti politiky a medii, k ochromení a ohrožení ochrany ústavního zřízení státu. V případě teroristického útoku je tato argumentace jinou podporou jednání pachatele účelovým zamlžováním ústavní odpovědnosti orgánů činných v trestním řízení za obranu základů České republiky proti teroristickému útoku.
V případě BIS o to závažnější, že v jejím případě je oproti jiným orgánům státní moci v zákonné úpravě navíc rozdíl, a to zásadní. Činnost tajných služeb je ze zákona utajena. Při utajení činnosti, a z toho vyplývající nedostupnosti důkazů, není důkaz o zneužití státní moci tajnou službou třeba. Státní moc prosazovaná státem organizovaným násilím je nejsilnější mocí ve státě. Mimořádná pravomoc tajných služeb je utajením jejich činnosti založena na důvěře veřejnosti. Již pouhé podezření ze zneužití státní moci tajnou službou zakládá důvod k bezodkladnému odebrání pravomoci.
Orgány činné v trestním řízení jsou v případě podezření ze zneužití státní moci tajnou službou omezeny zákonným utajením činnosti tajné služby. Může však být zneužití státní moci tajnou službou tajné? Jak jsou vyšetřována podezření ze zneužití státní moci tajnou službou?
Nejsou. Trestní oznámení s podezřením na zneužití státní moci tajnou službou „vyšetřuje“ sama BIS. Čím více je podáno trestních oznámení s podezřením na zneužití státní moci BIS, tím více se BIS veřejně chlubí, že „vyšetřováním“ u všech trestních oznámení „zjistila“, jak jinak, že jsou neoprávněné. Zveřejněný případ podnikatele Jiřího Šatánka svědčí o tom, že i v těch případech, kdy důkaz o zneužití státní moci BIS byl nejen zajištěn, ale dokonce i zveřejněn, se nic nestalo.
Zda bylo zneužito státní moci tajnou službou k vydírání senátora Štětiny teroristickým útokem na ústavního činitele, je podle toho, jak BIS interpretuje zákon, „státním tajemstvím“. Nedivím se senátoru Štětinovi, že podání trestního oznámení s podezřením na BIS orgánům činným v trestním řízení nepovažuje za účelné.
Odhlédněme od cynismu, se kterým BIS jako tajná služba zneužívá zákonem stanoveného utajení své činnosti založeného na důvěře veřejnosti. V podstatě totiž veřejnosti BIS sděluje, že zákonné utajení její činnosti jí dává mandát konat beztrestně cokoliv. Je-li podezřelá z jakéhokoliv zločinu, pro veřejnost je to tajné.
I pro BIS platí ústavní princip, že státní moc může uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Zákon stanoví utajení činnosti BIS k jedinému účelu. Výlučně k ochraně ústavního zřízení státu. Jak BIS za 1,2 miliardy ročního rozpočtu z peněz daňových poplatníků plní zákonem stanovenou povinnost, která podmiňuje vůbec smysl utajení její činnosti a její existenci jako takovou? Můžeme začít hned uvedeným případem vydírání senátora Štětiny. Připusťme, že BIS generála Langa není zločineckou organizací, která stojí za teroristickým útokem na ústavního činitele.
Zákonem uložená ochrana ústavního zřízení státu v sobě nesporně zahrnuje v prvé řadě ochranu ústavních činitelů. Jako každý senátor je i senátor Štětina ústavním činitelem.
BIS byla podle zákona povinna už ze svých zdrojů (k jejichž získání má ze zákona utajení své činnosti) zjistit, že senátoru Štětinovi bylo pro výkon funkce ústavního činitele vyhrožováno. A podle zákona i povinna označit podezřelou osobu, která pro výkon ústavní funkce se dopustila teroristického útoku proti osobě ústavního činitele.
Namísto plnění zákonné povinnosti ochrany ústavního činitele označením podezřelého BIS veřejnosti tvrdí, že BIS není jako StB, a tedy nemá s teroristickým útokem na senátora Štětinu nic společného“.
Samo prohlášení BIS k podezření senátora Štětiny je rezignací na ústavní odpovědnost BIS za ochranu ústavního zřízení. Je důkazem fatálního selhání zákonné odpovědnosti vedení BIS za ochranu ústavního činitele. Je to fiasko BIS generála Langa. Kolikáté již?
Osobně se obávám, že situace je ještě vážnější, než jak uvádí senátor Štětina. Nejde jen o tajné dokumenty kompromitující BIS v kauze Vladimíra Hučína.
Jak uvedeno, dehonestace senátora Štětiny nařčením z údajné spolupráce s bývalou StB byla načasována právě v době, kdy zásluhou senátora Štětiny vrcholilo úsilí senátu předat vládě výsledek vyšetřování komise senátu o protiústavnosti KSČ(M).
Aniž by byly záruky falšování výsledků, jsou delší dobu zveřejňovány „průzkumy veřejného mínění“, které mají veřejnosti vsugerovat a koaliční vládu zastrašit „stoupající podporou“ KSČ(M). Falšování výsledků „průzkumů“ prokázaly výsledky sněmovních voleb. Protože se je nepodařilo zfalšovat podle „průzkumů“ jako volby senátní a obecní, dožaduje se „jménem lidu“ proruský blok (KSČ(M), ČSSD, „revoluční“ odbory, Ne základnám atd.atd.) pod různými záminkami pádu vlády k pokusu o státní převrat úspěšnějším zfalšováním výsledků mimořádných sněmovních voleb.
Rozpuštěním či pozastavením činnosti KSČ(M) by byl zásadně oslaben rozvratný vliv ruských tajných služeb v České republice. ČSSD by nemohla sama splnit veřejně deklarovaný proruský požadavek KSČ(M), aby ČR vystoupila z NATO, jak ČR hrozí.
Rád bych se mýlil. Ale obávám se, že v pozadí manipulací veřejného mínění falšovanými výsledky „průzkumů“, stejně jako v pozadí teroristického útoku na senátora Štětinu coby hlavního iniciátora usilujícího v senátu o rozpuštění, či pozastavení činnosti KSČ(M), stojí obava z oslabení vlivu ruských tajných služeb v České republice.
Nepodceňoval bych nebezpečí, že za teroristickým útokem na senátora Štětinu stojí hlavně ruský zájem odvrátit hrozbu rozpuštění či pozastavení činnosti KSČ(M).
O to závažnější je reakce BIS generála Langa na teroristický útok na senátora Štětinu. Došlo-li k teroristickému útoku na senátora Štětinu v ruském zájmu, tedy ve spojení s cizí mocí, hodnotí trestní zákon teroristický útok jako vlastizradu.
Generál Lang musí nést odpovědnost za ohrožení ústavního zřízení České republiky selháním BIS při ochraně senátora Štětiny proti teroristickému útoku, k němuž došlo v ruském zájmu.
Odkazy:
Zakažte agenturám plést se do voleb (Neviditelný pes, 31.5.2010)
Ruský politolog: Česko je předmostím proti EU (Týden.cz, 9.5.2011)
Ruský politolog žádá integraci střední Evropy s Ruskem (Aktuálně.centrum.cz.8.5.2011)
Mráz přichází nejen z Kremlu (Neviditelný pes, 16.5.2011)
Pohrdání Ústavou je v ČR beztrestné (Neviditelný pes, 30.5.2011)
ČSSD a KSČ by po vládní krizi měly ústavní většinu, VV se mohutně propadly (zpravy.ihned.cz.16.5.2011)
Volby do sněmovny v červnu 2011? Komunisté by dohnali občanské demokraty (zpravy.ihned.cz.29.7.2011)
Předpověď drtivého vítězství levice (Haló noviny, 30.7.2011)