Nejvýstižnějším textem, který jsem k nejnovějšímu skandálu v nejvyšších patrech domácí politiky zaznamenal, je čtvrteční sloupek Janka Kroupy v MF Dnes.
Vysoce postavený státní úředník je potrestán za poctivost a z dnešního pohledu za marný protikorupční boj s politicko-hospodářskými klany. Snaha pana Libora Michálka ohleduplným postupem plnit jeden z hlavních cílů stávající vládní koalice se setkala s neobyčejně tvrdým protiútokem samotného zla. Poctivý a slušně jednající úředník byl zbaven místa, je lživě a nespravedlivě obviňován z věrolomného natáčení rozhovorů se silným korupčním odérem těmi, kteří evidentně kuli pikle nebo jim neomluvitelně přihlíželi, stejně jako Pavel Drobil a Petr Nečas. Nejdůležitější osobnosti ODS se navíc snažili věc zakrýt nejhoršími z možných prostředků.
Libora Michálka by měla tato vláda jednoznačně podpořit a usadit jej do ministerského nebo jiného důležitého křesla. Poctivému loajálnímu úředníkovi je představiteli „očisty ODS“ sprostě demagogicky vyčítáno, že podle zaznamenával obsah schůzek s důležitým poradcem ministra, že přišel se záznamy rozhovorů tak pozdě a proč je okamžitě nezanesl na policejní stanici.
Libor Michálek udělal přesně to, co udělat měl. Nejdříve zřejmě chodil za svým přímým nadřízeným, aby upozornil na aktivity jeho důležitého poradce. Nic se nedělo. A tak natočil záznamy ze schůzek a předložil je nadřízenému. Ten však jednoznačně neodsoudil a rázně neukončil aktivity poradce, ale nevybíravě zaútočil na člověka bránícího jedinými možnými prostředky státní finance před tuneláři, a to právě kvůli zvolené metodě. S ohledem na další vývoj událostí pak musel Libor Michálek pochopit, že s budováním penězovodu do pokladny ODS (nebo do soukromých rukou?) musí být srozuměn i sám pan ministr. Když tedy evidentně neuspěl, vypravil se k nejvyšší příčce státní správy, na které sedí pan premiér.
Stále zřejmě věřil, že tato – pro vývoj místní demokracie superjedovatá – bobule půjde eliminovat bez skandálu v samém zárodku a že jeho nadřízení přijmou taková opatření, která by chystaným krádežím zabránila. Čas letěl, důvěra v důležité osoby pochopitelně postupně klesala na nulu, policie stejně nic nevyšetří a když, tak soudům docela často předloží materiál, který pak vede k osvobození výtečníka… Nezbývalo tedy než se obrátit na sdělovací prostředky.
Po zvolení Petra Nečase do čela potápějící se ODS jsem někde napsal, že si přílišné naděje nedělám a v jeho spasitelskou roli, stejně jako v naplnění jím silně deklarovaného tažení proti korupci vycházející z této strany nevěřím. Po dvaceti letech v politice je samozřejmě pevně provázán se strukturami, které nedávno největší pravicovou stranu přivedly na okraj propasti. Po jedné zprofanované vlně vlivných straníků přišla další, téměř stejného ražení. V takto zamořeném prostředí totiž není kde brát. Ministerský předseda sám šel po dvacet let stejným směrem, a i on tedy nese odpovědnost za to, kam ODS dospěla. Po celou dobu mlčel, nebo i občas zakrýval. Stejným, a pro mě očekávaným, způsobem se postavil také k nejnovější kauze.
Mám za to, že by měl razantně a uznale vykročit vstříc směrem k Liboru Michálkovi nebo uvažovat o demisi.
Hustopeče 17.12.2010
člen Předsednictva Konzervativní strany