Nečasova vláda nastoupila ostře, institut legislativní nouze zneužila k protlačení změn zákonů mimo standardní legislativní režim, zpětně zdaňuje státní příspěvek na stavební spoření, zdaňuje fotovoltaviku a emisní povolenky. A může být hůř, v Maďarsku nedávno schválili 98procentní (!) zdanění odchodného pro zaměstnance státních firem, kteří vydělávali nad 2 milióny forintů. Když to Ústavní soud jako neústavní zrušil, pohrozil maďarský premiér, že omezí ústavním zákonem jurisdikci soudu.
Tak daleko zatím nejsme, k opakujícím se výzvám prezidenta po omezení soudcokracie se (zatím) vláda nepřidala. Přesto je očividné, že se dostáváme na nebezpečnou dráhu účelového ohýbání zákonů a pravidel, která končí v politickém pekle. Signálem, že zájem současných ministrů o budování právního státu je především proklamativní, je „úspora“ ministra bez portfeje odpovědného za legislativu. Spolu s ministrem pro Evropu a ministrem pro lidská práva byly jejich pozice zrušeny jako příklad šetrnosti nové vlády. Ve všech třech případech se tato úspora značně podraží v duchu klasiků českého humoru Šimka a Grossmanna "nechci slevu zadarmo". Po měsících koaličních hádek se stále hledá státní tajemník pro Evropskou unii a po Kocábově nedůstojné rezignaci i nový vládní zmocněnec pro lidská práva.
Představa, že koordinace a dohled nad kvalitou vládní legislativy je vedlejšák, těžko vyvrátí i tak oblíbená osoba, jakou je předseda Legislativní rady vlády, poslanec, předseda plzeňské ODS, místopředseda ODS a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Právo je nástrojem pro omezení libovůle momentální vlády. Vláda práva znamená vázanost jednotlivých veřejných aktérů právem. Spolu s dalšími pravidly má být stabilizujícím prvkem chránícím společnost před neuváženými, překotnými a nelegitimními změnami. Právo není nadstavbou nad tržní ekonomikou a politickou demokracii, ale základ fungování zdravé, přátelské a svobodné společnosti.
Nečasova vláda se může odvolávat na silný mandát z voleb k prosazování razantních změn, neznamená to však, že je může prosazovat libovolnými způsoby bez veřejné kontroly a jejich obhajování. Veřejnost zatleská zdanění „slunečních carů“, zabrblá si u retroaktivního zdanění státního příspěvku na stavební spoření a lhostejnou ji nechají procedurální tahanice v parlamentu kolem zneužití institutu legislativní nouze. Všechny uvedené posupy jsou však v právním státě nepřijatelné. Vláda se vyhnula střetu s opozicí na parlamentní půdě, a tak dojde k zatažení Ústavního soudu do politického sporu. Postup vlády i reakci sociálních demokratů nelze vnímat jako standardní politický boj, ale jako projev nefunkčnosti politiky. Bez ohledu na politické preference a názor na vládou prosazované kroky je třeba přát ústavní stížnosti ČSSD úspěch. Jinak se po studené legislativní frontě dlouho nevyčasí.
Psáno pro HN
Autor je právník a politolog, je ředitelem Institutu práva a demokracie