Už v jednom z dřívějších článků jsem se zamýšlel nad doslovným překladem rčení „sedí na dvou židlích“. Fyzicky vzato není takové sezení příliš pohodlné: pokud člověk sedí přesně uprostřed, tak se nemůže ani opřít, aby si odpočinul. Anatomicky tvarovaná opěradla jej totiž budou tlačit přesně do středu zad. Také má příliš daleko opěradla. Další nic moc pohodlí. A v neposlední řadě ani na jedné z nich nesedí pořádně, čili žádná 100% kontrola. Případné zlomení či podtržení takové židle je mnohem, mnohem snazší.
Když se jihomoravský hejtman Michal Hašek po vyhraných krajských volbách v roce 2008 vzdával poslaneckého mandátu, nechal se slyšet, že „na plnění úloh mi někdy nestačí ani 24 hodin, proto jsem se poslaneckého mandátu vzdal“ s dodatkem, že kvalitně zvládat funkci hejtmana a zároveň poslaneckého mandátu je vzhledem ke vzdálenosti Brno-Praha nemožné. Okamžitě se nabízí několik otázek: Co se za rok a půl změnilo, pane hejtmane/poslanče? Vzdálenost se zkrátila či se přesun zrychlil? Autem těžko, vzhledem ke stavu D1 spíš naopak. Zbývá letadlo, ale to budete asi jediný z poslanců, což pro public relations není zrovna ideální. Nebo víc asistentů, větší aparát kolem sebe? A ti svou práci vykonávají „z lásky k oboru“ nebo je jimi aktivně podporována zaměstnanost, ovšem z peněz daňových poplatníků? Jestli se ani nezkrátila vzdálenost, ani nevzrostl počet spolupracovníků, tak už mě napadá jediné: ubylo práce a dá se to zvládat. Tomu ovšem věřím ze všeho nejméně. Jihomoravský kraj je pořád stejně velký, úkolů má před sebou stále stejně, ne-li víc, a aby byl konkurenceschopný, musí se dynamicky rozvíjet. Doslova totéž platí o celé České republice v souvislosti s poslaneckým mandátem.
Čtyři sociálně-demokratičtí poslanci se snaží dokázat, že obojí zvládat lze. Další tři jsou odhodláni k témuž. Já tomu nevěřím. Odměna za práci hejtmana i za práci poslance jde z peněz všech, kteří přispívají do daňového systému. A ti mají za tyto peníze nárok požadovat kvalitní práci. Ostatně jako každý podnikatel po svém zaměstnanci. Nekvalitní práce se v těchto funkcích nemusí projevit hned. Může se projevit až časem, když už tito lidé na zmíněných postech nebudou. Na to ale určitě nechce nikdo z nás čekat.
Jsem přesvědčen, že tato dvoukolejnost by se neměla akceptovat. Nevidím nic užitečného na směšování funkce samosprávné a zákonodárné. Navíc obě funkce, aby byly vykonávány na sto procent, si opravdu vyžadují celého člověka. Politické supermanství by se v tomto dokazovat opravdu nemělo. Když už jsme byli u hejtmana/poslance Haška, mohl by být v této terminologii jmenován super supermanem, neboť jsem ještě opomněl zmínit funkci šéfa Asociace krajů. Třetí židle. Na těch už se nedá sedět…to spíše ležet.
Autor je místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS