Tak nám byla v tomto týdnu nadělena nová vláda a nemělo by smyslu prokládat její jistě dobré a odvážné úmysly pochybnostmi. Bývá zvykem, že sto dní dostává každý vládní úředník (ministr) a vláda jako celek na tzv. hájení. Těch 100 dní nevzniklo náhodou. Když byl Napoleon v roce 1814 po tragickém neúspěchu v Rusku zatlačen koaličními armádami až k Paříži, zbavili ho sami jeho maršálové velení. Byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl a zmocnil se znovu vlády. Jeho druhé císařství nevydrželo více než 100 dní. Poté následovalo známé Waterloo.
Tento historický fakt později v době hospodářské krize využil americký prezident Franklin D. Roosevelt a požádal Kongres, aby během následujících sto dní přijal zákony a regule, jimiž se měla země dostat z krize. A skutečně - již pět dní po prezidentově inauguraci pracoval Kongres nepřetržitě sto dní. Pochopitelně za aktivní spolupráce všech vládních činitelů včetně prezidenta. Měli tedy sto dní klidu na práci a poté se začalo hodnotit.
Otázkou je, jestli všichni naši politikové (poslanci a ministři) by uměli velice pohotově, filozoficky, věcně a historicky správně hodnotit oněch Napoleonových sto dní a zejména pak oněch sto dní Rooseveltových. Tuto otázku nechávám na laskavém zvážení čtenářově a pochybuji o tom, že by ono zvážení bylo příliš laskavé. Oněch sto dní chápou naši politikové spíše jako jisté klišé, někteří z nich tento status začali neuvěřitelně porušovat ještě před převzetím odpovědnosti svými výroky, z nichž na člověka padá úzkost. A také souhlasem s věcmi podivnými.
Veřejnost jásala, že tzv. kroužkováním dostali příležitost noví lidé, nezkaženi pseudomorálkou let minulých. Jenže za nimi do sněmovny začínají přicházet ti, kteří neuspěli ve volbách, a získávají vysoké úřednické posty v parlamentním servisu. A ministři? Snad netuší, že jedním z nejvýhodnějších kšeftů soukromých firem tyjících ze státního rozpočtu byly tzv. audity. Předražené služby, které ministerstva honorovala neuvěřitelnými částkami s poukazem na to, že oni to neumí. Pak by bylo třeba se zeptat, co tam vůbec dělají. V prvním červnovém dnu prohlásil pro MF Dnes - dnes již ministr - Vít Bárta, že nehodlá být druhým Řebíčkem. Což je chvályhodné. Avšak na otázku, jaké budou jeho první kroky, odpovídá: rychle zadám hloubkové audity. Podobné výroky o potřebě auditů jsme slyšeli i od dalších, tehdy ještě kandidátů na ministry. I když se tedy sníží platy ve veřejné správě o 10%, zvýší se o daleko vyšší náklady na audity. Problém vysokých nákladů na správu státu není ve výši mezd, ale v klientském systému fungování státu. Ale tomuto uvažování jsou členové koalice na hony vzdáleni. Z čehož plyne, že nebudou demontovat systém, pouze sníží plošně platy a nejvíce to odnesou vrátní na ministerstvech. Neslyšeli jsme budoucího ministra školství, že zruší řadu naprosto zbytečných úřadů spadajících pod toto ministerstvo. Ani předseda vlády neřekl, zda bude opravdu potřebovat těch více než pět set lidí na Úřadu vlády jako jeho předchůdce. V mnoha případech nesouhlasím s panem Petrem Machem, ale jeho analýza zbytečných úřadů, kterou prováděl několik let v časopisu „Laissez-faire“ byla jedinečná. Stačilo by si ony krátké a výstižné rozbory stavu desítek zbytečných úřadů přečíst a nebylo by třeba žádných auditů. Některé Petrem Machem uváděné úřady bylo naprosto potřebné pouze zrušit. Nedávno pan Mach své tehdejší výzvy zopakoval na internetu. Proč musí mít 487 lidí Státní rostlinolékařská správa? Když vedle toho existuje Výzkumný ústav rostlinné výroby s 321 lidmi a Výzkumný ústav pro okrasné zahradnictví s 215 lidmi. Na co máme Výzkumný ústav myslivosti se 159 lidmi? Proč máme ministerstvo zemědělství s 2074 lidmi, když vedle toho existuje ještě Státní zemědělský intervenční fond s 900 zaměstnanci a Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond s 248 zaměstnanci? Generální ředitelství cel má téměř 7 000 zaměstnanců a Pozemkový fond 895 lidí. Mohli bychom vyjmenovat desítky dalších ústavů s podivuhodnými názvy, z nichž ani při dobré vůli nelze vytušit, čím se zabývají. Je to vlastně dědictví, které si po dvacet let uchováváme a rozmnožujeme. Dluh této země činí 1,246 bilionu korun. Každý z nás tedy 125 tisíc. Koalice slibuje vyrovnaný rozpočet až v roce 2016. To bude ale dávno po jejím vládnutí. Za tu dobu zaplatíme jen na úrocích z dluhů asi 350 miliard. Všichni chtějí omezit nehorázné odměny stranám, ale první návrhy ve výši 5% jsou zcela směšné, když jsme ještě nedávno slyšeli něco o částkách až padesátiprocentních, což by bylo jediným smysluplným řešením. Víme, jak potřebná by byla přímá volba starostů, ale té se máme dočkat až v roce 2014, a to z nepochopitelných důvodů jen u obcí do 1 500 obyvatel. Koalice chápe, že by členové vlády neměli být poslanci, ale navrhla do funkcí samé poslance, kteří si mandát ponechávají. Přitom by stačilo, aby se ministři poslanecké funkce sami od sebe při jmenování vzdali. A není na to v první fázi třeba žádný zákon.
Ministr školství Josef Dobeš nejprve navrhoval 180 000 korun, jako náborový příplatek pro učitele. „Je třeba přivést mladé, kvalifikované učitele. Pokud to nedokážeme, tak do deseti let odejde ze škol kvalita. To je největší hrozba školství,“ říká. Ve stejný den říká pro MF Dnes Miloš Štyks, ředitel gymnázia v Lovosicích, že to je nápad mimo mísu. Říká doslova: “K nám se stále hlásí noví absolventi a já je nestačím odmítat. V situaci, kdy ubývá žáků a fakulty chrlí zástupy nových učitelů, je náborový příspěvek zbytečný.“
Vysoké školy chrlí také hodně techniků. Jaká je jejich odborná kvalifikace, když se boří tunely (Blanka), když na nové dálnici u Klimkovic protéká do dálničního tunelu minerálka jako spodní voda? Jen ony tunely v onom úseku stály 2,7 miliardy. V Opavě opravují severní obchvat, protože se po půl roce provozu drolí jeho asfaltový povrch. Zdůvodnění? Ředitelství silnic a dálnic ČR prý zprovoznilo obchvat o několik měsíců dříve, a to na žádost města Opavy, aby ulehčilo dopravě ve městě. Oni mají tu drzost, že se k tomu dokonce veřejně přiznají. V té době (listopad, prosinec 2009) byly prý klimatické podmínky potřebné pro podkládku na hranici únosnosti. To je známý systém - Franto podrž tu stěnu, já jdu pro prachy. Důvěru nebudí ani koaliční úvahy o řešení důchodového zabezpečení, neboť se o tomto systému neříká celá pravda. Rumuni odcházejí do důchodu v 55 letech, my v 60 letech (v průměru). Japonci to pochopili a odcházejí v 70 letech. Žijí déle, proč by tedy déle nepracovali. Lákavé byla i tvrzení o snížení počtu placených funkcí ve sněmovně zrušením různých výborů. Byl zrušen pouze jeden, zato některé výbory mají i sedmnáct místopředsedů, některé strany mají tedy i dva místopředsedy, protože jinak by jich nemohlo tolik být. Za pár měsíců budou mít opět všichni poslanci funkci. A dvojnásobný plat.
Ti zatracení Švýcaři nemají žádné dluhy. Jak to dělají? Mají v ústavě ustanovení, které poslancům ukládá schvalovat pouze vyrovnaný rozpočet. Slyšeli jste nějakou prognózu, kdy bychom měli mít vyrovnaný rozpočet? Nikoli, podle předběžných odhadů zadluží tato vláda stát za dobu jejího předpokládaného vládnutí asi o půl bilionu korun. Člověku maně přichází na mysl, že v takto vedeném státě by Napoleonovo druhé císařství trvalo tak pět dnů. Z Elby napochodoval za pár dnů do Paříže, u nás by čekal v zácpě na D1 nebo na nějaké jiné dálnici. O tom, jak by to dopadlo s řešením krize ve Spojených státech, o tom by bylo velmi tristní spekulovat. Takže co, dát těm našim oněch 100 dnů? Nechť je mají. V jedněch novinách před pár dny psali, že „chuďas Nečas bude řídit vládu složenou z milionářů“. To je poněkud zcestný argument, protože vyčítat někomu, že se vlastní pílí domohl bohatství, je špatné. Kdysi se velmi často stával starostou v obci nejbohatší sedlák. Předpokládalo se, že tak, jak uměl rozmnožovat majetek svůj, tak bude nakládat s majetkem obecním, ku prospěchu majitelů obce, tedy občanů. Jenže ono to nebylo tak jednoduché. Od roku 1850, kdy byly položeny základy dnešního samosprávného systému, měly obce nekonečně více pravomocí, než mají dnes. A nikdo je dopředu nepodezíral, že by jich chtěli občané zneužívat. To my ano a naprosto veřejně – například při vetování zákona o hazardu, byť ještě ne zcela dokonalého. Hrůza člověka jímá ze stavu našich resortů. Stav v zemědělství popsala nedávno na Neviditelném psu Věra Petrová, nepěkné čtení.
Takže co říci na závěr? Je stále ještě jenom Polojasno. Jako v jedné zprávě o Listopadu 1989.