Kdo má internet, těžko se mohl nedostat v posledních dnech k nějakému tomu „otevřenému dopisu“, ve kterém ctihodní občané vysvětlují politikům, aby je neobtěžovali s nějakými státními dluhy. Oni je přece neudělali, ba právě naopak: na dluh nežijí, to by radši umřeli hlady. Nasekali je ti, kteří jsou u vesla: ti určují výši platů, daní, penzí i odvodů na zdravotní a sociální pojištění, tak ať se laskavě postarají o to, aby se republika zase „oddlužila“. Až tohle dokážou, mohou se pochlubit. Do té doby nemají lidi co stresovat, jak to stálo v jednom z těchto otevřených dopisů doslova, „svou kolosální neschopností“.
Dodejme, že tohle je navlas stejný přístup, jaký zaujímají v těchto dnech lidé v Řecku. I oni jsou hluboce přesvědčeni, že za všechno mohou jejich kolosálně neschopní politici a jdou proti nim a jejich úsporným opatřením do ulic. Obyčejní lidé přece žádné dluhy neudělali. Ti si nad poměry nežili. Skutečně? Podle statistiky OECD dostávají například důchodci v Řecku přes 95 procent svého průměrného příjmu. Ve zmíněné statistice jsou tak na prvním místě. V sice bohatším, ale také mnohem nákladnějším Německu neberou důchodci ani 40 procent. Jsou tak v tabulce OECD mezi 31 členskými státy na čtvrtém místě, ovšem od konce.
Jak je to možné? V Řecku se důchody vypočítávají z posledních tří až pěti let pracovního života a je tam zvykem, že zaměstnavatelé svým zaměstnancům z tohoto důvodu v tomto období podstatně zvyšují platy. Na tento trik upozorňuje ve svém ironickém dopisu „Milým Řekům“ autor týdeníku Stern Walter Wüllenweber a prosí řecké občany, aby neopakovali pořád dokola, že za katastrofální situaci mohou politici. Řekové jako národ, který světu přinesl demokracii, by přece měli vědět, že je to vláda lidu. Tedy jejich. Politici za katastrofu sami nemohou. Občany přece nikdo nenutí, aby zatajovali daně, brali úplatky, volili koruptní politiky. Politici jsou populisté a dělají přesně to, co lidi chtějí.
Tady dodejme, že Lidové noviny uvedly ve svém středečním vydání zajímavý průzkum, z něhož vyplývá, že většina Čechů chce, aby snížení státních dluhů zaplatili bohatí. Jenže to už se děje: přímo ze svého platu živí státní pokladnu jen třetina nejlépe vydělávajících, což je, jak to analyzuje redaktorka Lenka Zlámalová, evropský unikát. Všude jinde přispívají do státní pokladny přímo ze svých daní i lidé s nízkými příjmy. Zásadní otázkou přitom je, kdo je u nás jako bohatý chápán. Podle průzkumu veřejného mínění to má být ten, kdo bere od 20 000 měsíčně čistého. Lenka Zlámalová ale uvádí konkrétní příklad rodiny s dvěma dětmi a jedním 24 000 příjmem, který už patří do kategorie oné třetiny nejlépe vydělávajících. Taková rodina u nás ovšem nejen že nezaplatí nakonec státu žádné přímé daně z příjmu, ale ještě od něj na sociálních dávkách dostane 4,6 procenta navíc.
Plošné škrty sociálních dávek na druhé straně schvaluje skoro polovina lidá a přes 80 procent jich je pro přísný postih zneužívání sociálních dávek. Ale opět: Otázka je, co si pod tím kdo představuje. Tým ekonomů kolem Jana Švejnara navrhuje například zrušit státní příspěvek u stavebního spoření. Podle Švejnara totiž podporuje tato dotace, která bude letos stát daňové poplatníky 13,5 miliardy korun, což je přes 8% rozpočtového schodku, především domácnosti s˙vyššími příjmy, a to od 30 do 70 tisíc měsíčně. Tam si ho pořídily dvě domácnosti ze tří. V˙mzdové kategorii do 10 tisíc si ale spořit, byť se státní podporou, může dovolit jen 17% domácností.
Přesto si na stavební spoření zatím žádný politik nedovolil sáhnout. Důvod je nasnadě: zná moc dobře své voliče.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6