Pozn.: autor návrhu zákona není členem žádné politické strany. Text zákona navrhl jako podnět k jediné realistické možnosti omezení veřejného zadlužování České republiky v atmosféře státu současné Evropy. Tuto možnost shledává ve zřízení mechanismu finanční spoluúčasti odpovědných osob, zejména poslanců Parlamentu, na výsledcích veřejného hospodaření. Vyzývá voliče a politické strany, aby se nad vytvořením tohoto nebo podobného mechanismu vážně zamysleli a přijali jej ekonomický korektiv demokratického právního státu.
ZÁKON ... Sb.
ze dne ...
o finanční účasti poslanců a senátorů Parlamentu a členů vlády na dluzích a zadlužování České republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje finanční spoluúčast poslanců a senátorů Parlamentu a členů vlády při vzniku nadměrných dluhů České republiky nebo ostatních veřejných rozpočtů v České republice.
§ 2
Rozpočtový cíl
Česká republika hospodaří zásadně s vyrovnaným státním rozpočtem a s vyrovnaným souhrnem ostatních veřejných rozpočtů (dále "vyrovnané veřejné hospodaření"). Tento zákon stanoví případy porušení vyrovnaného veřejného hospodaření a odpovědnost osob za něj.
§ 3
Finanční spoluúčast
1) V případě porušení vyrovnaného veřejného hospodaření se odpovědným osobám snižuje plat a úhrady dalších náležitostí1 spojených s výkonem funkce na úroveň stanovenou tímto zákonem.
2) Za vyrovnané veřejné hospodaření státu odpovídají poslanci Parlamentu a členové vlády.
3) Za vyrovnané veřejné hospodaření souhrnu ostatních veřejných rozpočtů odpovídají poslanci a senátoři Parlamentu a členové vlády.
§ 4
Snížená výše platu a úhrad
1) V případě porušení vyrovnaného veřejného hospodaření činí:
a) měsíční plat odpovědných osob průměrnou nominální měsíční mzdu fyzických osob v nepodnikatelské sféře, dosaženou podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.
b) roční náhrady výdajů odpovědné osoby nejvýše šestinásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob, určené dle písmene a).
2) Náhrada výdajů se nesmí vykazovat za výdaje uskutečněné vůči osobám blízkým nebo osobám, které jsou osobami blízkými ovládány.
3) Žádné jiné příplatky, úhrady nebo jiná plnění, zejména příplatky za funkce, naturální plnění nebo odchodné, se osobám odpovědným za porušení vyrovnaného veřejného hospodaření neposkytují.
4) Plat a náhrady výdajů se každý kalendářní měsíc snižují na úroveň stanovenou tímto zákonem za rozpočtové období, ve kterém došlo k porušení vyrovnaného hospodaření státu nebo souhrnu veřejných rozpočtů a odpovědná osoba byla ve funkci, a to i zpětně za ta kalendářní měsíční období, která nastala po účinnosti tohoto zákona. Pokud odpovědná osoba není v rozpočtovém období ve funkci, ale podílela se na přijetí zákona o státním rozpočtu svým hlasováním pro přijetí státního rozpočtu na rozpočtové období, ve kterém došlo k porušení vyrovnaného hospodaření státu nebo souhrnu ostatních veřejných rozpočtů, snižuje se její plat a náhrady výdajů za posledních 12 kalendářních měsíců, ve kterých byla ve funkci. Pokud taková osoba byla nepřetržitě ve funkci méně než 12 měsíců nebo některé měsíce připadají na dobu před účinností tohoto zákona, snižují se této osobě plat a náhrady výdajů za měsíce, které byla ve funkci, nebo které nastaly po účinnosti tohoto zákona.
5) Pokud došlo k výplatě platu nebo jiných úhrad nad úroveň stanovenou tímto zákonem a teprve později došlo ke zjištění porušení vyrovnaného veřejného hospodaření, je odpovědná osoba povinna přijaté částky nebo jejich finanční ekvivalent vrátit do 3 měsíců od okamžiku, kdy bylo porušení vyrovnaného hospodaření zjištěno a veřejně oznámeno. Tato povinnost zaniká pět let po skončení rozpočtového období, v němž k porušení vyrovnaného veřejného hospodaření došlo. Vratky platu nebo úhrad dle toho odstavce jsou příjmem státního rozpočtu.
§ 5
Porušení vyrovnaného veřejného hospodaření státu
1) Porušení vyrovnaného veřejného hospodaření státu nastává v těchto případech:
a) Dluh státu na konci rozpočtového období překračuje 40 % hrubého domácího produktu.
b) Dluh státu na konci rozpočtového období překračuje 30 % hrubého domácího produktu a schodek uplynulého rozpočtového období překračuje 2 %.
c) Dluh státu na konci rozpočtového období překračuje 20 % hrubého domácího produktu a schodek uplynulého rozpočtového období překračuje 3 %.
d) Schodek uplynulého rozpočtového období překračuje 5 %.
§ 6
Porušení vyrovnaného veřejného hospodaření souhrnu ostatních rozpočtů
1) Ostatními veřejnými rozpočty se pro účely tohoto zákona míní ty veřejné rozpočty, které nejsou započítávány do státního rozpočtu, zejména rozpočty státních fondů a rozpočty územních samosprávných celků. Pro účely tohoto zákona se do ostatních rozpočtů započítává i výsledek hospodaření České národní banky, není-li součástí výsledků státního rozpočtu.
2) Porušení vyrovnaného veřejného hospodaření souhrnu ostatních veřejných rozpočtů nastává v těchto případech:
a) Dluh státu se souhrnem dluhů ostatních veřejných rozpočtů na konci rozpočtového období překračuje 50 % hrubého domácího produktu.
b) Dluh státu se souhrnem dluhů ostatních veřejných rozpočtů na konci rozpočtového období překračuje 40 % hrubého domácího produktu a schodek státního rozpočtu uplynulého rozpočtového období překračuje 2 %.
c) Dluh státu se souhrnem dluhů ostatních veřejných rozpočtů na konci rozpočtového období překračuje 30 % hrubého domácího produktu a schodek státního rozpočtu uplynulého rozpočtového období překračuje 3 %.
§ 7
Definice pojmů a zmocňovací ustanovení
1) Stanovení výše hrubého domácího produktu, dluhu státu, schodku státního rozpočtu a schodků souhrnu ostatních veřejných rozpočtů se provádí metodikami, které zajišťují časovou spojitost a srovnatelnost hodnot z na sebe navazujících období. Dojde-li v důsledku zpřesnění metodik k podstatné změně hodnot pojmů z první věty, vykáží se změny pro účely tohoto zákona samostatně. Srovnání a hodnocení údajů pro účely tohoto zákona se provádí z hodnot dle metodik platných před rozpočtovým obdobím, za nějž se hodnotí vyrovnané veřejné hospodaření.
2) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby po konzultacích s Českým statistickým úřadem vydalo prováděcí předpis určující přesnou metodiku stanovení hrubého domácího produktu, dluhu státu, schodku nebo přebytku státního rozpočtu a schodků nebo přebytků souhrnu ostatních veřejných rozpočtů.
§ 8
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda parlamentu v. r.
Prezident republiky v. r.
Předseda vlády v. r.
1) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, ve znění pozdějších předpisů.
=======================================================================
Důvodová zpráva.
V Evropě dochází k jevu masivního výskytu veřejných dluhů. Tento jev se nejjednodušeji měří a vzájemně srovnává poměrem veřejných dluhů k ročnímu hromácímu produktu, vyjádřeným v procentech. Ačkoli se jedná o nejhrubější ukazatel a ani jeho vysoká hodnota nemusí vždy nutně být přičinou úplného zhroucení veřejných financí, je jeho vysoká míra vždy znakem značného mrhání veřejnými prostředky.
Dluhová služba (placení úroků ze státních dluhopisů) vždy zatěžuje rozpočet běžného období. Vyjma období značného růstu ekonomiky nelze realisticky očekávat významné splácení jistiny dluhu.
Přehledy1 vykazují ohromující hodnoty schodků v mnoha evropských státech. Ukazuje se, že demokratický způsob vlády a její kontroly nebyl schopen zabránit vzniku veřejných dluhů ani v měnově konzervativních státech jako je Německo, ani v nejtradičnějších demokratických státech jako je Velká Británie.
Finanční krize posledních dvou let uspíšila zhoršení postavení některých států, v zemích jako je Irsko i zcela náhle a nečekaně.
Časové přehledy prokazují, že tendence vytváření veřejných dluhů je dlouhodobá a proto v zásadě nezávislá na politické orientaci vládnoucích politických stran a vlád. Nelze realisticky očekávat, že se změnou vlády dojde k ozdravení veřejných financí státu.
Rovněž není uvěřitelné, že by takto rozšířené a dlouhodobě veřejné deficity byly vynaloženy v prospěch ekonomik daných zemí a z toho vyplývající udržitelné míry životní úrovně jejich obyvatel. Spíše se zdá, že demokatické reprezentace ve všech státech "vytěžily" možnost veřejného zadlužení, ať již přímo ve svůj vlastní prospěch, nebo ve prospěch svého znovuzvolení.
Ještě před řeckou krizí letos v únoru oznámil2 evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn, že celkový veřejný dluh v evropské sedmadvacítce vztažený k HDP během loňského roku vyskočil o 11,5 procentního bodu na 73 procent HDP, což v absolutním vyjádření představuje sumu zhruba devět bilionů eur (tj. 9.000.000.000.000 eur, tj. 225 bilionů českých korun).
Soutěž politických stran a jejich programů je žádoucí, ale tak, aby byly prováděna v rámci finančních možností státu. Soutěž, při níž se strany trumfují programy, které hodlají nebo v důsledku vzájemné konkurence musí dopovat vytvářením dalších dluhů, zastírá jejich skutečnou schopnost či neschopnost spravovat stát. Evropské státy v zásadě většinou dospěly do situace, v níž dalšímu zvyšování dluhů brání již jen jejich dosažená výše. Rozhodující pro veřejné zadlužování je nyní pouze ochota věřitelů poskytnout úvěr a nikoli vůle voličů nechat se zadlužit.
Tomuto trendu zadlužování veřejných financí až na hranu únosnosti je nutné čelit z důvodů hospodárnosti i z důvodu politické nezávislosti a sebeurčení. Jedinou možností je setrvalá pozornost voličů k jejich reprezentantům při vynakládání veřejných prostředků.
Tato setrvalá pozornost je v moderní společnosti v zásadě obtížná, pro voliče nepohodlná a nepřehledná.
Požadavek nepřekočitelnosti určité míry zadlužení je proto nutné postavit jako principiální, zákonem daný. Demokratický základ státu je nutné doplnit právním omezením. Předlužený stát je zhroucený stát, který již není státem, tím méně demokratickým.
Bez jasné osobní odpovědnosti za tuto nepřekročitelnost dluhu nelze předpokládat, že bude dodržena.
Osoby, které jsou schopny veřejné hospodaření přímo ovlivnit jsou poslanci a jimi ustavená vláda, částečně i senátoři.
Z uvedených skutečností vychází návrh předloženého zákona.
Zákon zavádí princip finanční účasti poslanců, senátorů a členů vlády na vzniku neúměrných veřejných dluhů. Tato spoluúčast je zásadní, není však pro osoby v daných funkcích likvidační. Vznikne-li potřeba zadlužení z mimořádných důvodů, jako jsou přírodní katastrofy mimořádného rozsahu nebo ekonomické krize, mohou reprezentanti voličů potřebné zadlužení stále provést, byť za cenu toho, že svou funkci budou vykonávat více jako čestnou funkci. Tento návrh zákona je z důvodu přehlednosti formulován se striktním snížením platu za definovaných skutečností. Lze si představit i mírněji a proporcionálněji stanovené snížení platů, toto snížení nicméně musí zůstat v zásadní výši a současně za přehledných situací, jinak zákon ztratí smysl a svou účinnost.
V případě nadměrného zadlužení bude plat poslanců, senátorů a členů vlády snížen na hodnotu průměrného platu ve veřejné sféře. Nebude tedy ve výši tří a vícenásobku tohoto platu. Tato spoluúčast na vzniku dluhu se jeví jako dostatečná motivace k tomu, aby odpovědné osoby ve svém vlastním zájmu dohlédly na to, že nadměrné veřejné dluhy nebudou vznikat.
Zákon není rigidní a nestanoví jednu jedinou možnou výši veřejného zadlužení, pouze utahuje možnost zadlužování při přibližování se k nežádoucí výši zadlužení.
K § 1
Vymezení předmětu úpravy. Vymezení osob s odpovědností za veřejné dluhy v ČR.
K § 2
Stanovení obecného rozpočtového cíle, jímž je vyrovnané hospodaření bez dluhů. Rozlišení, že dluh může vznikat ve státním rozpočtu, ale i v ostatních veřejných rozpočtech. K jejich bližšímu vymezení viz § 6 odst. 1.
K § 3
Stanovení druhů osob, které nesou odpovědnost za nadměrné veřejné zadlužení podle tohoto zákona.
Tento zákon nebrání tomu, aby byly přijaty zákony nebo jiná opatření, která zavedou odpovědnost za nadměrné zadlužování jinými osobami, pouze vymezuje ty osoby, které mají rozhodující působnost a pravomoc.
K § 4
V paragrafu se stanoví výše platu a náhrad za výdaje v případě vzniku nadměrného veřejného zadlužení v rozpočtovém období. Výše platu po snížení odpovídá průměrnému platu ve veřejném sektoru a možnost ročních náhrad výdajů nejvýše šestinásobku . Plat, náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné jsou jinak upraveny v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, ve znění pozdějších předpisů.
V odst. 4) se vymezuje časové období, za něž je odpovědným osobám snižován plat a náhrady výdajů. Odpovědnými se činí nejen osoby, které jsou nebo byly ve funkci v hodnoceném rozpočtovém období, ale případně i osoby, které již ve funkci nejsou, ale podílely se na schválení státního rozpočtu na dané rozpočtové období.
Vzhledem k tomu, že vznik nadměrného zadlužení může být zjištěn až dodatečně, po uplynutí hodnoceného rozpočtového období, stanoví odst. 5) povinnost snížení platů aj. úhrad i zpětně. Zákon však není retroaktivní, každá odpovědná osoba pouze musí předem předpokládat, že ke snížení může dojít.
K § 5
Paragraf vymezuje případy, které zákon považuje za porušení vyrovnaného veřejného hospodaření státu.
K § 6
Paragraf vymezuje případy, které zákon považuje za porušení vyrovnaného veřejného ostatních veřejných rozpočtů. V odst. 1 se vymezuje pojem "ostatní veřejné rozpočty".
K § 7
V odst. 1) se stanoví zásady pro stanovení obsah použitých ekonomických pojmů. V odst. 2) se zmocňuje Ministerstvo financí, aby tyto pojmy stanovilo přesně svým prováděcím předpisem.
K § 8
Účinnost zákona. Zákon nebude působit retroaktivně.
1 Např. Česká spořitelna: Vývoj veřejných dluhů v EU
2 Dluhy Unie jsou neúnosné, varuje Brusel
26. 5. 2010