Neviditelný pes

POLITIKA: Další úspěch korupční chobotnice

6.5.2010

Boj s korupcí v Česku probíhá neslavně a v posledních dnech by se už dalo říct, že kontraproduktivně. Ze zneužívání státních prostředků obvinila policie prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala.

Mohl by to být důkaz, jak korupce dosahuje vysoko a že jí podlehl ten, kdo by ji měl v první řadě stíhat. Pak by bylo dobře, že policie s bojem proti korupční chobotnici skutečně začala. Jenže tímto způsobem se Dohnalův případ opravdu vykládat nedá.

Člověk může mít rád prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a také ho mít rád nemusí. Fakta ale jsou jednoznačná. Prezident NKÚ měl donedávna k dispozici služební byt v Praze na Vinohradech o výměře dvou set metrů čtverečních. Úřad za to platil 76 tisíc korun měsíčně, což není za tak velký vinohradský byt přemrštěná částka.

Samozřejmě není jasné, proč potřebuje prezident NKÚ služební byt, když má vysoký plat. Z pohledu daňového poplatníka to je skutečně plýtvání. Ovšem čeští ústavní činitelé takové byty využívají, počínaje Pražským hradem Václava Klause, Kramářovou vilou premiéra Fischera a břevnovskou vilou předsedy sněmovny Vlčka. Pokračovat by se dalo ministry a místopředsedy sněmovny, kteří mají zpravidla větší státem placené byty než Dohnal.

Není tedy věcný důvod stíhat právě Dohnala.

Policisté pří svém obvinění využili právní kličky. Když úředníci Nejvyššího kontrolního úřadu chystali služební byt pro Dohnalova předchůdce, najali prostor, který vznikl tím, že se mezi dvěma byty probourala zeď. Přehledli však skutečnost, že na úřadě je dvousetmetrový byt stále veden jako dvě bytové jednotky. Tak vzniklo tvrzení, že Dohnal vlastně bydlí ve dvou bytech, i když má nárok pouze na jeden. Právě za to je stíhán. Když tedy Dohnalův právník tvrdí, že obvinění je účelové a že jsou za ním politické důvody, tak se tomu dá věřit.

Tím spíš, že politické důvody zlikvidovat prezidenta NKÚ skutečně existují. Stačí se podívat na události posledních dnů. Ve středu byl Dohnal obviněn ze zneužívání státních prostředků, v pátek nastoupil nová člen kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu, bývalý poslanec za ODS Daniel Reisiegel. Je už pátým poslancem, kterého během posledních dvou let do kolegia zvolila sněmovna, všichni přitom byli ze dvou největších stran. Po nástupu Reisiegela budou mít bývalí aktivní politici v kolegiu většinu, přitom před deseti lety tam nebyl ještě ani jeden.

Dohnal takovému vývoji bránil a jeho obviňování kvůli služebnímu bytu a služebním autům bylo součásti stejné strategie, jak zneškodnit Nejvyšší kontrolní úřad. Ovládnutím kolegia a diskreditací Dohnala se cíle podařilo prakticky dosáhnout.

Kolegium je do značné míry reprezentační orgán, který má kromě prezidenta a viceprezidenta dalších třináct členů. Rozhoduje však ve dvou důležitých záležitostech. Schvaluje plán kontrol a také kontrolní zprávy. Kdo tedy řídí kolegium, ten v poslední instanci rozhoduje o veškeré kontrolní činnosti. Ode dneška to jsou tedy politické strany.

Před volbami se dá snadno najít ještě další politický motiv. Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje několik citlivých oblastí, kde se rozdělují miliardové veřejné zakázky.

Konkrétně jde o dálnice, odstraňování ekologických škod a evropské zakázky. Na rovinu se dá říct, že to jsou oblasti s největší korupčním potenciálem, pokud se to měří objemem vydaných peněz a neprůhledností příslušných resortů. Z Nejvyššího kontrolního úřadu obvykle závěry neunikají před oficiálním zveřejněním, politici ale mohou kontrolory podezírat. Navíc může být některý ze závěrů zcela regulérně zveřejněn. A všichni pamatují, jakým skandálem skončil případ kontroly libereckého mistrovství světa v Liberci.

Prvním podnětem k pádu Topolánkovy vlády koneckonců byla kontrola dotací z ministerstva životního prostředí. Právě při ní se zjistilo, že je mimo jiné zneužíval sociálnědemokratický poslanec Petr Wolf. Ten později držel svým hlasem vládu a vládní ODS bránila zveřejnění jeho korupčního skandálu. To sociální demokraty motivovalo, aby navrhli hlasování o nedůvěře.

Shodit pověst Nejvyššího kontrolního úřadu je tedy z pohledu méně poctivých politiků a státních úředníků rozumnou prevencí.

Obviněním šéfa NKÚ tedy policie nezaťala sekyru do chapadla korupční chobotnice. Pokud bychom chtěli udržet dramatickou metaforu, pak by se dalo říct, že chapadlo už dosáhlo na úřad, který měl být hlavním nástrojem protikorupčního boje.

I seriózní komentátoři dnes doporučují, ať Dohnal odstoupí a neumožňuje svým setrvání ve funkci další útoky proti celému úřadu. Dá se ale formulovat i opačný názor. Ať setrvá dokud to půjde a dohlédne, ať kontrolní úřad udělá co nejvíc práce, než ho chobotnice stáhne do hlubin korupčního moře.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6



zpět na článek