Populista Jiří Paroubek vyhraje volby - a nemusí pro to udělat vůbec nic. Nemusí analyzovat výchozí a cílovou situaci, nemusí dokládat, odkud na co vezme peníze, stačí mu říkat, že za jeho vlády bude líp. Ta představa vytáčí hodně lidí. Mnozí v tom vidí nespravedlivý triumf populismu nad odpovědností. Jako by ale zapomínali, že volby a předvolební kampaně mají svá vlastní pravidla, v nichž pro spravedlnost není místo.
Nechme teď stranou, že Paroubkovo vítězství není dosud jisté a samo vítězství ještě neznamená vládní většinu. Držme se spíše Paroubkova tahu na branku. To, co říkal v sobotu na konferenci v Teplicích, mohlo leckomu připadat populistické, ba směšně nepodepřené. Za patnáct let se dostat tam, kde je dnes Německo, ha ha. Ale srovnáme-li jeho vystoupení s tím, s čím ve středu vyrukovala ODS, Paroubek působí jako vizionář a vítěz první etapy či prvního setu.
„Vše jede podle plánu. Paroubek nám některými výroky sám nahání voliče,“ řekl na to šéf kampaně ODS Ivan Langer. Myslí to vážně? Vážně to může myslet jen tehdy, má-li na mysli už přesvědčené voliče. Jenže kvůli nim se kampaň nedělá. Kampaň se dělá kvůli těm, které lze na svou stranu ještě získat. Takže základní otázka zní takto: Získá více voličů vysvětlující kampaň ODS, prezentovaná spíše socialistickými symboly Dobrých a Slušných lidí (Václava Dobráka a Marie Slušné), nebo Paroubkova jasně sdělená - byť populistická - vize?
Dát národu nějakou laťku Slovo vizionář dnes konzervativce dráždí. Vizionář je ten, kdo nás chce obloudit svou ideologií, kdo demagogicky a hystericky přesvědčuje o své pravdě, kdo chce, abychom z veřejných peněz platili jeho ulítlé nápady - tak vnímají vizionáře konzervativci i mnozí liberálové. Jenže to je scestné.
Stačí, když se v duchu přeneseme o pět, deset, dvacet let nazpět. Všechny důležité volby v této zemi byly neseny nějakou vizí, sdělitelnou jasným a jednoduchým sloganem. Hned po „sametu“ přišel Václav Klaus s neviditelnou rukou trhu. Dnes už to zní banálně, ale tehdy to byla vize ODS, zatímco Valtr Komárek hájil vizi marky za tři koruny. Proč tehdy zvítězila vize Klausova? Hlavně proto, že působení té neviditelné ruky mohli voliči už brzy vidět na vlastní oči. Už jsme to skoro zapomněli, ale díky malé privatizaci se suterény a sklepy proměnily v obchody, dílny či hospody. Pak následovaly vize návratu do Evropy a vstupu do NATO.
Paroubek teď přichází s vizí dohnat v životní úrovni Německo. Tisíckrát můžeme namítat, že je směšný a populistický, ale přináší jasný i sdělitelný slogan - a navíc na tom něco je. Paroubek vystihl jeden podstatný moment. Skončila doba, kdy některé tradiční pozice platily za definitivní a neměnné. Desítky let byly první ekonomikou světa USA, druhou Japonsko a třetí Německo. Teď Německo vytěsnila Čína. Ani v EU už není Německo na špici, ale průměrem. Lidé mají stále zakódovány ty tradiční pozice. I v LN se objevil výrok o „nesrovnatelně výkonnějším Německu“, jenže v porovnání kupní síly se německý náskok smršťuje na 40 procent. Nesrovnatelné? To je jiná káva, než když Valtr Komárek s markou za tři koruny nadsadil snad pětinásobně. Že by se Komárek poučil a teď o tom přesvědčil Paroubka?
Paroubkovi lze vyčítat, že pomíjí německé náklady na dosaženou úroveň, německý důchodový věk i německý reformní konsenzus (na reformách se tam už před volbami dohodli sociální demokraté s konzervativci, zatímco u nás se právě ČSSD vůči reformám vymezovala), ale musíme přiznat, že vyrukoval s vizí, která je pro voliče uchopitelná a jako taková válcuje de facto nevyslovenou vizi ODS. Občanští demokraté, víte třeba, že nový chilský prezident Sebastián Piňera (konzervativec, miliardář a příbuzný slavného ekonoma Piňery ze slavných Chicago Boys) vyrukoval ve své kampani s vizí dohnat v životní úrovni Portugalsko? Piňera není populista, takže se více drží reality, ale v principu se jeho vize od té Paroubkovy až tak neliší.
Zdroje tu nejsou?
Paroubkovi musíme přiznat tah na branku. Možná působí komicky, že zatímco zlehčuje americké poradce ODS, sám se chlubí zahraničními poradci ČSSD, ale jeho dikce je přesvědčivá. „To se musí změnit,“ opakuje za každou důležitou pasáží. Tak mluví lídr, který má jasno, o čem chce lidi přesvědčit.
Ve srovnání s tím působí Dobří a Slušní lidé ODS mdle, spíše jako vize staré dobré sociální demokracie. Z těch zatím publikovaných argumentů (zaměstnanost) čiší nečasovská solidnost. Zaplať pánbůh za ni ve výkonné moci. Její nositelé myslí dopředu a hlídají různá rozpočtová dobrodružství. Jenže v kampani - při vší úctě - mohou přesvědčit jen předem přesvědčené.
Jaká je vůbec vize ODS pro tuto zemi? Taková, která by jasným sloganem oslovila voliče a nastavila nějakou srozumitelnou laťku, tu prostě není. Jestli právě toto poradil občanským demokratům americký tým, proč se raději nespoléhají na domácí zdroje? Nebo snad chtějí dokázat Špidlovi, že „zdroje tu nejsou“?
LN, 19.3.2010