Jedni tedy propagují silné a zavedené strany ODS a ČSSD, jiní jsou s nimi nespokojeni a chtějí hlasovat pro nové protestní formace jako jsou TOP 09, Věci veřejné, nebo zemanovskou Stranu práv občanů, které všechny nesou určité rysy populismu. Existují i konzervativnější voliči a ti chtějí zůstat věrní programově zaměřeným stranám, jako jsou zelení a lidovci. Stranou se drží komunisté, kteří mají už dlouhá léta svých patnáct procent jistých.
Voliči ovšem dělají chybu, když vybírají mezi stranami. A ještě větší chybu dělají ti odpovědní, kteří se mezi nimi chtějí rozhodovat podle konkrétních programů. Všichni by si měli uvědomit, že po volbách nebude vládnout žádná strana, ale vládní koalice složená ze dvou nebo dokonce tří stran. K české tradici navíc patří, že se některé strany podílejí na moci skrytě, i když oficiálně jsou v opozici. Volič by tedy měl vybírat mezi možnými koalicemi.
Volby velmi pravděpodobně získá sociální demokracie. Tím je dáno, že se nebudou rušit ani snižovat sociální dávky a že se zřejmě zvýší daně. Nepůjde přitom o spotřební daně, ale o daň z příjmu pro bohaté, o daň z majetku a z kapitálových převodů.
Ovšem sociální demokracie bude potřebovat koaličního partnera, kterým může být kdokoli: ODS, TOP 09, respektive KSČM jako tichý partner menšinové vlády.
Dnes je nepravděpodobnější variantou velká koalice sociálních demokratů s ODS. Občanští demokraté občas horují pro nižší sociální dávky, dosud však nezveřejnili, kde by je chtěli škrtat. Také odmítají zvyšovat daně a pokud by to bylo vinou krize nezbytné, pak pouze daně nepřímé. Programy si na první pohled odporují, ovšem protnout se mohou docela snadno. Sociální dávky se snižovat nebudou, ovšem nebudou se ani zvyšovat, což by například zajistila tichá koalice sociálních demokratů a komunistů. Zvýšení daní se Česko nevyhne, ve velké koalici by ale nejspíš šlo jen o mírné úpravy, velmi pravděpodobně u daně z majetku a daně z příjmu.
Obě velké strany by se nepochybně dohodly na tom, že je třeba investovat velké peníze do dálnic a do energetiky. Protínají se i jejich zdravotnické programy, které v obou případech doporučují připojištění na vybrané zdravotnické výkony a pomůcky. Jako typický příklad se uvádějí kloubní náhrady, ale také dražší onkologická léčba.
Velká koalice tedy slibuje mírný pokrok v mezích stávajících zákonů, tiché spojenectví ČSSD s komunisty by se nejspíš snažilo konzervovat současné poměry za cenu vyšších daní. V obou případech by se strany příliš nesnažily nastolit přísnější veřejnou kontrolu nad státními zakázkami. Nejen ODS, ale všechny tři se až příliš podílely na jejich dosavadní organizaci.
Poslední stranou, která ještě může vážně vstoupit do hry a vytvořit s někým dvoučlennou koalici, je Kalouskova a Schwarzenbergova TOP 09. Mohou se tvářit, jak chtějí, jde o představitele byznysu, který chce jejich prostřednictvím prosadit své zájmy. Neznamená to nutně nic špatného. Chtějí nízké daně a přitom rozpočet bez schodku. Tomu je třeba obětovat část sociálních dávek a veřejných zdravotnických výdajů. Zároveň podporují státní investice do dopravy, zbraní, ale už méně do energetiky. Žádají radikální reformu zdravotnictví, která by část sektoru změnila na soukromý byznys.
Spojení ODS a TOP 09 by omezilo rizika, že se zvýší daně, ale rozhodně by se víc investovalo. Pro zvýšení investic by bylo možné jít i do zvýšení nepřímých daní. Logicky by se omezily státní pilíře ve zdravotnictví i v penzích.
Koalice ČSSD a TOP 09 by se zřejmě chovala jako současná tripartita, na jejímž základě vládne Fischerův kabinet. Byznys by dostal své za cenu udržení pracovních míst. Neprosadily by se však ani v nejmenším žádné reformy, protože v ideologii se nemají strany kde protnout. Karty jsou rozdány a do hry mohou ještě promluvit zelení a lidovci, kteří by mohli položit důraz na zelenou modernizaci ekonomiky, resp. větší podporu rodin. Na rozdíl od ostatních mohou obě menší strany položit větší důraz na boj s korupcí. Z personálních důvodů se mohou jen těžko objevit v koalici s TOP 09, kterou vedou jejich bývalí lídři.
Nové strany Radka Johna a Miloše Zemana by byly naopak ideálním spojencem TOP 09, protože reprezentují rovněž zájmy podnikatelů, byť se to týká jen dílčích sdružení.
Při vší nejasnosti stranických programů se tedy bude rozhodovat o něčem důležitém, tedy o tom, do jaké míry se prosadí byznys, anebo sociální stát. I když rozhodnutí sotva bude jednoznačné.