Možnosti jsou jen tři: kariéra, ženská anebo peníze. No, o kariéru se bát nemusí. U nás sice vyhořel jak papír, protože se pokusil udělat v čele zelených mašíblů politickou “kvadratutu kruhu„, což se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Ale na druhé straně „algoráci, to jsou ptáci, ti nemají strach o práci“, neb jsou, tak ňák souzi, jištěni přímo na světové úrovni.
Takže, když vypadne tady v Česku ze zelené „strany a vlády“, oni mu nějaké místečko v nějaké té mezinárodní organizaci na záchranu „něčeho“ a boji proti „tudletomu“ určitě najdou. A dobře placenou!
No, co se týče ženský, to nevím. Neb s Kateřinou Jau Jau jeden nikdy neví. Třeba mu šíblo z toho, jak jeho drahá doma mění barvy jako duha vzteky. Že už příště nebude moct dělat ve Vladislavském sále „službu“ při sčítání poslanců, jestli aby jako třeba nezlobili. Jako při volbě presidenta, že. A kandidát zelených a ČSOB na presidenta už taky nějak vyšuměl, takže milostivá nebude mít při recepcích na Hradě tlačenku… to jednoho, tedy spíš jednu zamrzí!
No, pak mě napadlo, že v tom budou asi prachy. Jak to kdysi zpíval další zelený geroj, když ještě nebyl ministrem…Ten, však víte, myslím toho, co mu zbyly ňáký ty miliony z fondů … No, jak byl tak prudce morální:
.. prachy, prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich šáhneš, a už tě mají ….
Anebo si vzpomněl na Abbu s jejím šlágrem Money, money, money, kde se zpívá, že jen ve světě bohatých stále svítí slunce, že by jako mohl někde přijít o nějaký děngy – třeba za plyn. Tedy od plynařů.
Takže náš nejprogresivnější europolitik, ze všech východních politiků nejenviromentálnější, vykřikoval ve sněmovně, že takhle tedy né! Oficielně byl cílem Fišer, ale ve skutečnosti, kdo ví?
Hned další dny se ukázalo, že „investikravinní“ novináře nemá jen MfD ale i Právo, dříve Rudé. Tam bdělí novináři po složitých a náročných akcích – jen si vzpomenout na heslo vlastní schránky mejlu je někdy skutečně náročný - objevili, že náš slavný, čistý a nejčistší politik ze všech politiků, co tady máme, s chlapeckým úsměvem na tváři je prostě … no já to nebudu říkat naplno, nemám chuť lítat po úřadech, on se dneska kdejaký politik hned soudí. Prostě náš milovaný Martin, ta naděje všech humanitních intošů, našeho Václava z Hrádku nevyjímaje, je docela obyčejný levoň. Co by za peníze prodal i vlastní duši. Ta provalená Smlouva s těma uhelnýma baronama, to je tedy dílo.
Aby bylo jasné, já jsem si jistý na 150%, že ta Smlouva mezi Martínkem Bursíků a uhlobarony je právně naprosto „košér“. Tedy v podání české policie a státních zástupců. Kteří ovšem, jak už je jejich zvykem od dob Rakouska-Uherska, se nejprve podívají směrem k císařovu dvoru, natáhnou vzduch a pak nestranně rozhodnou podle toho, jak fouká vítr.
No a dneska fouká vítr zeleně-ekologicky. Ono to se skutečnou ekologií nemá nic společného, ale říká se tomu tak. Je to něco, jako byla „lidová demokracie“. Ta taky neměla s demokracií nic společného.
V Unii a za Obamy v USA se takzvaná ekologie používá jako kdysi u nás socialistická zákonnost. A tak jako se staly takzvané marxistické „poučky“ základem všeho, od filosofie přes operace slepého střeva až po zemědělství, dnes se stal nejvyšším zákonem stojícím nad všemi zákony ideál envirometalismu a aktivistické ekologie.
No, v Evropě se už nějakou dobu blbne strašně, běžně se používá „zelená ideologie„ na vyřizování účtů s konkurencí a vytváření nových potřeb, ale přeci jenom to nějak funguje. Tam i ti nejšílenější zelení vědí, že odněkud se ty peníze prostě získat musí. A z demonstrací a kytiček to nebude. U nás ne. Takže na Západě se stále staví nové a nové dálnice, kdežto u nás je zelení v podstatě zakázali. Žádná továrna ani sklad ani hospoda se nepostaví bez nich a bez jejich bojůvek. Jde to dokonce tak daleko, že u nás zorganizovaný „lidový hněv“ - vyjádřený nějakou tou „Slunečnicí“ anebo „Přáteli svíličkníka třepolistého“ - dokáže zakázat stavbu „závadné“ továrny, kterou pak bez problému postaví v zemi našimi zelenými vzývané jakou zelený ráj - v Německu.
V Česku se už po staletí vždy mísilo slepé ideologické nadšení hraničící s idiocií s typickou českou schopností si vše přizpůsobit (často až s vychcaností).
Za první republiky náhle se vynořivší „vlastenci“ a noví bojovníci proti Rakousku tak rozčilovali Masaryka, že musel veřejně prohlásit: „Já jsem taky starý Rakušák.“ S poukázáním na svoji minulost rakousko-uherského politika a profesora.
My musíme mít ten ideologický fanatismus někde v genech, nebo co. To husitské „kto sú Boží bojovníci a zákona jeho“ v nás musí stále strašit. Když je potřeba, dokážeme se ohnout. To není a priori z hlediska přežití malého národa špatná taktika. Rozhodně je úspěšná. To „ohnutí“ však není zadarmo. Jakmile se osvobodíme anebo si myslíme, že jsme svobodní, začneme blouznit jako nejhorší náboženští fanatici.
Pamětníci vzpomenou, jak se po druhé světové válce objevilo neuvěřitelné množství „zapálených“ mladých lidí – z nichž mnozí toho pak do smrti litovali -, kteří s nadšením v oku likvidovali vše „staré“. Včetně svých vrstevníků. Celé noci a dny nadšeně diskutovali o tom, zda bude u nás jako první zdarma chleba nebo bydlení a podobně houfně trojčili. Dvacet let trvalo, až do roku 1968, aby i většina těhle bývalých budovatelů staveb mládeže pochopila, že byli jen hračkami v rukou party grázlů a všehoschopných podvodníků. Mezitím jsme ovšem stačili zrušit i ševce a hokynáře – což jsme rozhodně nemuseli. A kolem nás se to v NDR, Polsku a Maďarsku ani nezavádělo. Ale my jsme museli ukázat celému „pokrokovému“ světu „ideovou čistotu„ ze všech nejčistší. A přiznejme si, že mnozí ti nadšení svazáci byli často bohužel jen upřímně pitomí. A zlo pomáhali vytvářet jen tak “mimochodem“.
Vypadá to, že „zelené nadšení “ přišlo místo „rudého“. Jedině u nás se vylíhla ze všech bývalých lido-demo zelená strana, která se dostala do parlamentu a za Topolánka vlastně vládla a určovala zákony. Dneska se bez „zeleného razítka“ nestane ve státě nic. Místo uličních výborů jsou zde „aktivisté“, vždy ochotní vyrazit do akce proti čemukoliv. Stačí na ně jen zapískat. Vždycky jsou PROTI a nikdy PRO NĚCO. Za pár let tady najednou máme stovky různých úřadů a tisíce zelených úředníků schvalujících každý patník a každou zasazenou švestku z hlediska „životního prostředí“. A jejich rozhodnutí je prakticky neodvolatelné. Zásadní moc ve státě tady dnes nemá parlament ani vláda ani žádné tzv. silové ministerstvo. Hlavní sílu má ministerstvo životního prostředí. Tedy mělo by mít. Ale ve skutečnosti ani ono nemá. To jen tak předstírá.
Hlavní sílu mají všechny možné aktivistické organizace, různé ty Matky a Kytičky a odnože mezinárodních organizací a …no a ještě větší sílu pak mají Bursíkové. Je jedno, jak se jmenují. Jsou všude. Od Šumavy po Bílé Karpaty. Profláknutý lobbismus ČEZu je proti nim jen slabým čajíčkem.
Dokázali za pár let zaneřádit celou zem šílenými větrníky. A protože tady u nás skutečně moc nefouká, protlačili zákon, že se i u nás, kde je slunce a tedy i světla skutečně pomálu, dají na fotovoltaice vydělat miliardy. Prosazené na základě zákonů od těch, co nedávno v něčích službách ječeli, že se nesmí stavět stožáry pro mobilní síť vyšší než stromy. Katastrofické rozhodnutí Topolánka spojit se s nimi do koalice nás bude stát víc, než ty miliardy, co chtějí rozházet Sobotka s Paroubkem. To jsou jen drobný!
Zdá se, že zelená šílenost dosáhla v ČR už svého vrcholu. Nebo možná překročila svůj vrchol. Už to začíná vadit nejen zastáncům volného trhu a většině normálních lidí, ale i kapitálu. Velkým podnikatelům. Můžete klidně třikrát hádat, jak se do Práva kopie těch Bursíkových smluv dostaly.
Rakušáci, po létech politicky motivovaného zdržování, začali uvažovat jinak a staví dálnici na Brno. A už jsou poněkud nervozní z našich hrátek. V severních Čechách, kde je léta blokovaná dostavba dálnice na Berlín, zatkli zeleného vyděrače. Který blokoval zakládáním různých spolků cokoli, co se mělo kdekoli postavit. Bezvadné, ale těhle vyděračů jsou tisíce. A začínají vadit všem. Obcím, lidem i byznysu.
Každý, kdo chce postavit v ČR cokoli, ví, že bude platit. Že se dříve či později objeví nějaký spolek, kterému bude nutno zaplatit výpalné. Klidně a čistě, podle bursíkovské smlouvy anebo daru nějaké nadaci. Ne, nejsme přeci v Itálii. Jakápak Cosa Nostra! Na co mrtvoly! Stačí nedat razítko. Anebo to hnát k soudu. Naprosto formalističtí soudci - tedy často soudkyně, které věci většinou naprosto nerozumí a spravedlnost a selský rozum je jim šumafuk - v rámci české tradice všechno zakáží. A mají po starostech. Úředníkům to v zásadě také vyhovuje. Nemusí nic dělat. A za zády blouznivců si mastí kapsy Bursíkové. Vše naprosto údajně legálně. Podepřeno specializovanými právníky, kteří z toho mají neskutečný kšeft.
Ono by však stačilo, aby přestali státní zástupci a finanční úřady a policie předstírat bezvědomí. Stařičkou fintu s mlhavě vyjádřenými „poradenskými službami“ v obyčejném byznysu už neprosadíte. Tam se vás zeptají, „co“ a „kdo“ radil. A chtějí doklady písemně. Jinak máte smůlu. První finanční úředník si vás podá a přehraje to následně policii.
Musí to ovšem začít platit zrovna tak na všechny ty „záslužné spolky“. Na každého jiného si stát došlápne, jen jak to má nálepku „eko“, myslí si dotyční, že jsou beztrestní. Ale stačí jen málo.
Ty přírodě oddané Jihočeské matky hned ztratily glanc a sílu, když se zjistilo, že je to v podstatě rakouská mediálně–politická agentura.
Ve světě se situace také pomalu mění. Nedávno prasklo, že oteplovači z IPCC jsou parta podvodníků, ledovce netají. No a u nás prasklo, že bývalý český šéf zelených je obyčejný prodejný lauzr a jeden z našich největších lobbistů – se zájmen o biopaliva, větrníky, fotovoltaiku, plynové výtopny atd.
Každá společnost se nějak vyvíjí. Po válce jsme byli formováni nacismem, dnes komunismem. Ve vývoji jsme asi tak někde, posuzujeme-li to z hlediska minulosti, u „odhalení Stalinova kultu osobnosti“. Od té doby se obecně vědělo, že je to celé zločinnost a hledala se cesta ven. Byla ještě dlouhá.
A u zelené ideologie asi ještě bude. Místo Brežněva máme Al Gora a místo Gromyka Inda Rajendra Pachauriho. Mají moc a nepustí ji. Jde o peníze. Jako Bursíkovi.
Uvidíme, zda mezi zelenými bude alespoň tolik „revizionistů“, bývalých nadšených idealistů, kteří začnou s demontáží téhle ideologie, jako jich bylo mezi komunisty. Jo a taky, zda budeme mít potřebných dalších dvacet let.
A taky zda se najde dost idiotů, kteří budou zelené volit. Když vidím, kolik lidí je ochotno stále volit české stalinisty, trochu se děsím. Ale po Topolánkově zkušenosti a až začnou ministři financí předkládat novému předsedovi vlády účty za zelené šílenství v stovkách miliard, by musel být dotyčný premiér padlý na hlavu, kdyby je bral do party.
**************
Poznámka redakce: Čtenáři, kteří budou mít v příštích dnech cestu do Kadaně, mohou na náměstí navštívit Galerii Josefa Lieslera, kde Václav Vlk st. vystavuje své fotografie z Izraele.