Nedávno se nám ale dařit přestalo, hlavně vinou neschopnosti dohodnout se na zahraničně-bezpečnostních prioritách a potřebách v důsledku vnitropolitické konfrontace a totálního boje o kontrolu klientilistických vazeb, privatizací a zdrojů. Neshodli jsme se v otázce radaru a zůstali pro Američany nepředvídatelní, vnitřní slabostí jsme nabídli příležitost silnému zpravodajskému, politickému a hospodářskému tlaku Ruska. Jen s obtížemi dostáváme našim spojeneckým závazkům v těžké misi v Afghánistánu. Vrcholem bylo předsednictví Radě EU, které skončilo neslavně naší vlastní rukou a škobrtali jsme již v jeho průběhu.
Po konfliktu v Gaze jsme neprosadili otevření dialogu mezi Evropou, Izraelem a Palestinci a vliv EU na mírový proces prudce klesl. EU se nepodařilo získat ani kontrolu nad účinností svých vlastních projektů za stovky milionů eur pro palestinskou samosprávu. Změnu mohlo přinést zásadní narovnání vztahů mezi Izraelem a Evropou. Nezdařilo se.
Zmařenou šancí byla i plynová krize mezi Ukrajinou a Ruskem.Dodávky plynu se podařilo obnovit. Neuspěli jsme ale v tom zásadním: udělat z ruských dodávek plynu skutečně evropskou záležitost, a pojistit tak střední Evropu pro případ dalších výpadků.
Neformálního setkání "šéfů Evropy" s novým prezidentem USA v Praze využil spíše Obama než my. Místo, aby se postavil za radarovou smlouvu, a učinil tak z České republiky aktivního člena evropské protiraketové obrany, radar odložil. Zůstal v nedohlednu - a tamtéž je i diskuse o protiraketové obraně, kterou Evropa potřebuje. To, co přišlo, bylo ujištění, že USA jsou si vědomy, že se o bezpečnost střední Evropy musí postarat. Tímto výrokem Obama dovršil dvacetileté úsilí o strategické ukotvení Česka na západě. To znamená, že již nejsme předmětem zásadních strategických rozvažování, zájmů a kroků. Těmi je pro současnou americkou administrativu Afghánistán a Pákistán, ale zejména Rusko a Čína. My jsme zůstali na okraji. Příslušnou výzvou význačných Středoevropanů Obamovi jsme svou nedostatečnost jen potvrdili.
Předsednictví skončilo, aniž bychom si řekli o místo vlivného komisaře nebo o podporu ve sporu s Kanadou, což nastoluje otázku pro další vládu: jak nedovolit, aby ČR nesklouzla i na politickou periferii Evropy.
Bude úkolem příštího parlamentu udržet vliv na evropský rozpočet, energetickou politiku a bezpečnost, udržet jednotnou zahraniční politiku ve vztahu k Rusku. Ale půjde také o lepší správu evropských fondů, o novou zemědělskou politiku. K udržení ČR na mapě Evropy bude nutné umístit sem aspoň jeden velký evropský vědecký projekt a zásadně zvýšit kvalitu aplikovaného výzkumu i inovací. Ve světové bezpečnosti se udržíme jen tím, že budeme umět nasazovat naše vojáky do zahraničních misí.
Dokážeme ještě vůbec postavit takovou vládu, která nebude poplatná jen „provinčním“ a domácím lobbistickým zájmům, ale také nás udrží v centru Evropy a v těžišti transatlantické bezpečnosti? Nemělo by být i toto tématem předvolebních debat namísto vzájemného negativismu a špinění, které voličům nic nepřináší vyjma další nejistoty a obav z budoucnosti?
Základem naší vnitropolitické stability i prosperity bylo účinné a důsledné ukotvení naší země v západních strukturách. V tomto procesu jsme byli aktivní silou a z našeho snažení měli užitek i druzí. Dnes jsme se, od korupčního klientelismu až po trapné politikaření, zaměřili především na své vlastní potřeby, což je hazard s naší příslušností k Západu a tím i bezpečností. Je třeba se vrátit na cestu, která nám přinesla úspěchy, bezpečnost a blahobyt.
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autorka je předsedkyní Evropské demokratické strany