Průzkumy veřejného mínění prý ukázaly, že většina obyvatel si přeje volby v říjnovém termínu. Kdyby se ovšem agentury věnovaly opravdu statisticky přesným zjišťováním namísto komerce a získávání dat dle zadání klienta (ovšem z čeho by pak žily, že?), musely by se ptát jinak. Zejména na to, zda občané vědí, PROČ je právě teď třeba voleb a jaké jsou hlavní motivy k jejich vypsání. Takže za skutečně relevantní anketní otázku by bylo možno považovat třeba tuto:
Domníváte se, že předčasné parlamentní volby jsou motivovány snahou stran:
a) o vyřešení ekonomické a ústavní krize, o stabilizaci ekonomiky a upevnění zahraniční autority země a občanských práv a svobod?
b) o přerozdělení pozic ve státních orgánech, o redistribuci trafik ve státních organizacích a přesměrování stamiliardových státních zakázek spřáteleným firmám?
Ještě jeden důsledek tu máme. Představitelé „volitelných“ stran dostávají zadarmo tolik mediálního prostoru, že proti tomu vypadají jejich volební rozpočty jako kapesné na přilepšenou. A pozoruhodné je sledovat, jak spěch k urnám je v nepřímé úměře k očekávanému volebnímu zisku. Čím vyšší procento mají dnes, tím rychleji chtějí k urnám. Ti druzí si klidně počkají na růst preferencí, vydávajíce to za demonstraci respektu k ústavě.
Po prvním podzimním víkendu ve znamení fotbalu a „vrcholných setkání politiků“ lze jistě srovnávat a vést paralely. Třeba takovou, že ve fotbale je výběr reprezentace sice věcí jednoho muže, podléhá však přísným kritériím a všeobecnému hodnocení včetně rychlého vyvození závěrů. V politice je výběr reprezentace demokraticky věcí „lidových mas“, ve skutečnosti však jen objemu peněz na kampaň a způsobu sebe/prezentace kandidátů. A změny v soupisce jsou téměř vyloučeny. „Zvolili jsme ho, abychom ho měli,“ zpívali v Osvobozeném divadle. Podstatné však je, že vybraní fotbalisté nemohou měnit pravidla hry. Ani absolutní ani ústavní většinou. Jsou placeni za to, že hrají dle daných pravidel. Jenom s tím smějí na hřiště. Nemá ten fotbal něco do sebe?
Hlavní je však rozdíl reálných perspektiv. Ve fotbale buď postoupíme, nebo ne. V případě, že ano, bude sláva pro současnou sestavu, v případě, že ne, současná sestava, na hřišti i u hřiště, končí. Volby budou. Ať postoupí, kdo postoupí, současná sestava vyhraje a zůstane ve hře. Možná někdo přejde z obrany do zálohy a naopak. Takže to bude pro všechny pěkná vítězná plichta. Neměli by se ti fotbalisti přiučit, jak se to dělá?
Autor pracuje v oblasti komunikace