Jako málo známý senátor se po prohraných volbách roku 2002 rozhodl usilovat o funkci předsedy ODS. Václav Klaus se sice svou volební „nevýhru“ snažil přežít, byl ale nakonec dotlačen k tomu, že se vzdal kandidatury na obhajobu předsedy ODS. Poté, co ze hry o předsedu vypadl Tošenovský, který se této role zalekl, se boj o předsedu stal velmi vyrovnaný a Topolánek ho dokázal vyhrát. Velmi mu tehdy pomohla i jeho žena, která ovlivnila misky vah na jeho stranu. Klaus na to reagoval známou SMS - falešný a prázdný Topol - a tato mediální zkratka stále některé nekritické příznivce Klause motivuje k odporu vůči Topolánkovi.
V době před parlamentními volbami byl Topolánek velmi nejasnou figurou, která slibovala leccos. Vítězství ODS ve volbách 2006 tak bylo spíše dílem znechucení velké části voličů z dlouhé vlády ČSSD a jejích skandálů. Z výsledků voleb, které ČSSD díky následné úzké spolupráci s KSČM vyložila jako „patové“, tak nemohla vzniknout většinová nekomunistická vláda. Topolánek se logicky pokusil dojednat jedinou možnou s lidovci a zelenými. Ta ale v tehdejším vedení ODS narazila na Béma a Tlustého (odkud známe ta jména z posledních dní?). Výsledkem byl krátkodechý pokus Paroubka zkorumpovat Kalouska, který stál Kalouska křeslo předsedy lidovců. Svůj trojkoaliční projekt tak Topolánek prosadil až napodruhé, poté, co jeho vznik umožnili Melčák a Pohanka odchodem z poslanecké sněmovny.
Mediálně se této vládě zpočátku dařilo, nicméně se poměrně rychle objevily potenciální problémy. Julínek, jako ministr zdravotnictví, si začal počínat jako slon v porcelánu. Velkou chybou bylo odvolání Klenera, když se ten bránil fůzi s fakultní nemocnicí. Avšak zcela zásadní chybou byla příprava reformy zdravotnictví, která se v režii Julínka zvrhla na to jak převést zdravotní pojišťovny na akciové společnosti, a umožnila tak levicové opozici zatroubit do frontálního boje za „práva občanů na bezplatnou lékařskou péči“. Dopady této politiky plně na ODS dolehly v roce 2008, kdy ODS nedokázala čelit mediálnímu tlaku Paroubka a totálně selhala v podzimních krajských a senátních volbách. Navíc se Topolánek proslavil několika velmi problematickými výstupy s novináři a ti mu to dali, lidově řečeno, „sežrat“. Najednou byl Topolánek vnímán jako sprosťák či hulvát a jeho popularita klesla někam k 20%. Po drtivé porážce však nastal neočekávaný obrat.
Topolánek najednou jakoby ožil, změnil své vystupování, přijal odpovědnost za volební krach, zdůvodnil jeho příčiny tím, že nedokázal vedení ODS přesvědčit o tom vést kampaň na celostátní úrovni. Svůj díl viny schytali i hejtmani ODS, kteří se svou volební kampaní snažili odstřihnout od ne příliš populární vlády. S touto strategií se Topolánkovi podařilo na kongresu ODS obhájit post předsedy a zbavit se ve vedení ODS svého vyzyvatele Pavla Béma (pravou i levou ruku Klause). Topolánkovi pak vyšel i nástup do roku 2009. Stal se jakoby z ničeho lídrem EU a jeho vláda si rozhodně při řízení v předsednické roli EU nepočínala špatně. Důsledkem byl strmý vzestup popularity nejen vlády, ale i růst preferencí ODS. Za této situace čelil Topolánek stále rostoucímu tlaku Klause, který se s vládní politikou ve vztahu k EU zcela rozešel. Vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě levicí a odpadlíky z ODS a zelených tak ze všeho nejvíce nahrálo českému prezidentovi. Pokud Paroubek před hlasováním o nedůvěře tvrdil, že nechá vládu dokončit předsednictví EU v demisi, asi nepočítal s Klausem, kterému takový scénář vůbec nevyhovuje. Jeho zájmem je posílit euroskeptický proud (dnes již velmi slabý!) v ODS a zabránit jakýmkoliv způsobem ratifikaci Lisabonské smlouvy. Před podáním své demise to ostatně Topolánek zcela jasně vyjádřil jak v ČR Radiožurnálu, tak v ČT24 v Událostech, komentářích. Pád vlády se slavil podle něj na magistrátě Prahy a na Hradě.
Za zmínku stojí rovněž názor Miloše Zemana, který v tom samém pořadu ČT24 zásadně kritizoval postup ČSSD a narýsoval scénář, který se mi zdá velmi pravděpodobný. Totiž že Klaus jmenuje vládu sobě milých oblíbenců a nechá jí vládnout i bez důvěry až do řádného termínu voleb v roce 2010. Neumím si představit, že by Klaus jmenoval předsedou vlády opět Topolánka. Zdá se mi, že vznikem nové, Klausovy vlády bude ČSSD zcela zaskočena (pokud ji podpoří, přebere za ni odpovědnost a ztratí výhodu opozice). ODS má naopak šanci dále posílit o ty středové voliče, o které svou katastrofální zdravotní politikou přišla. Topolánek rovněž naznačil, že stáhnutím všech nových zdravotních zákonů ze sněmovny si chce právě tyto voliče udobřit. Je smutné, že řada velmi potřebných změn ve zdravotnictví nebude realizována, důležitější z pohledu Topolánka je ale dnes úkol vlády postarat se o protikrizová opatření a o dokončení pokud možno hladkého průběhu předsednictví EU. Přesto cítím, že Klaus si ani jedno z toho nepřeje a je odhodlán změnit půdorys vlády tak, že neumožní Topolánkově vládě dokončit předsednictví. Vzhledem k návštěvě Obamy v Praze na počátku dubna by Klaus nejraději zbavil Topolánka role hostitele EU co nejrychleji. Možná tak uvidíme doslova politický čardáš, v němž v pondělí bude jmenován nový předseda vlády a v pátek před summitem v Praze bude nová vláda žádat o důvěru.
Topolánek má obrovskou mediální šanci prodat tuto Klausovu politiku jako „Sarajevo naruby“. Uvidíme!