Neviditelný pes

POLITIKA: Nové ryby v české politické louži

19.1.2009

Po prosincovém kongresu ODS, kdy se strana zapouzdřila ve svých neúspěších a „potrestala“ viníky podzimní volební prohry jejich znovuzvolením do vedení strany, bylo čím dál víc zjevné, že se politické spektrum záhy rozšíří. ODS uvolnila některá témata, a to jak ve vnitropolitické, tak zahraničněpolitické dimenzi. Předně soustavným dvouletým kompromisnictvím v rámci vládní koalice přestala být ODS pro pravicový elektorát zárukou, že se na domácí scéně někdo vážně zabývá tématy jako je malý efektivní stát, minimum direktiv v ekonomické o správní agendě, maximální uvolnění trhu a s tím související efektivní daňová reforma. A v zahraniční politice jde samozřejmě o vztah k evropské federalizaci, reprezentované Lisabonskou smlouvou. Připomeňme, že ODS ještě před dvěma lety usnesením svého kongresu zavázala své zákonodárce a vrcholné politiky zabraňovat dalšímu přenosu kompetencí z národní na bruselskou úroveň. Prosincový kongres toto veto odmávl a v podstatě dal zelenou Topolánkovi a jeho vládě k uskutečňování eurokonformní politiky.

Přinejmenším tato dvě témata jsou tedy dnes volná pro uchopení novým politickým subjektem. Jsou to ostatně témata tradičně prezentovaná i reprezentovaná právě Občanskou demokratickou stranou. Svobodný občan, volný trh a národní svrchovanost byly tradičními mantrami ODS od doby jejího vzniku až po rok 2006, kdy se stala dominantní stranou koaliční vlády. Od toho okamžiku tento ideový základ erodoval a postupně mizel, dnes se k němu ODS víceméně nezná.

Síla, která předem hlásala, že půjde právě v těchto programových mantinelech, nese název Strana svobodných občanů, řídí ji přípravný výbor, v němž jsou samé známé a s výše popsanými tématy dlouhodobě se identifikující tváře: filosof Miloslav Bednář, spisovatel Benjamin Kuras či expolitik Jiří Payne, a samozřejmě výkladní skříň této nové strany, ekonom a někdejší poradce presidenta Klause Petr Mach. Ten svoji stranu ohlašuje už od konce podzimu a její skutečné založení podmínil tím, jak dopadne kongres ODS: Ostatně s výjimkou Kurase jsou všichni členové přípravného výboru SSO bývalými členy ODS.

Toto negativní vymezení není nejlepším nápadem. Oznámit, že když vrcholné jednání stávající politické strany nedopadne podle mých představ, založím si stranu jinou – na obdobných programových základech -, dává celému podniku trochu trucovitý nádech. Na druhou stranu je legitimní, že když strana, v níž působím, přestane plnit své zásady, na nichž byla kdysi založena, je právem každého z té strany vystoupit a zachovat se podle svého, například založit stranu jinou. Konec konců Mach není členem ODS už delší dobu, čili jeho aktivitu nelze chápat jako čin uraženého a poraženého ve vnitrostranickém boji. Mach se žádného takového boje nezúčastnil. Jediný, kdo se stávajícímu Topolánkově vedení na kongresu čelně postavil, byl Pavel Bém, a ačkoli byl na hlavu poražen, jeho přestup do SSO očekávat přinejmenším v dohledné době asi nelze. Je totiž ještě jedna možnost, jak vrátit ODS do původních kolejí a k programovým základům, které z ní činily stranu pravicovou: a to zevnitř, úsilím jednotlivých členů. Dá se očekávat, že Topolánkova kongresová hlasovací mašinérie zanechala v mnoha delegátech i řadových členech hodně hořkosti a nedůvěry v budoucnost strany v tomto uspořádání. Jde jen o to, zda se tato hořkost dokáže přetavit v nějakou organizovanou aktivitu typu frakce, a zda taková frakce najde dost síly, aby přinejmenším dokázala korigovat činy svého vedení. Mnozí členové ODS by horovali spíše pro přerod zevnitř než pro přechod jinam. Naplno to vyjádřil například senátor Jiří Oberfalzer v pondělí v Českém rozhlase 6, když řekl, že věří v obroditelnost ODS. Zda mu tato důvěra vydrží, bude záležet na mnoha věcech. Předně ale na samotném vedení ODS. Čím víc se bude vzdalovat původním dimenzím strany, tím větší šanci má nějaké reformní křídlo. A podle toho také lze pak hádat, jaké perspektivy leží před Machovou Stranou svobodných občanů.

Druhá strana, která se ohlásila v tomto týdnu, nese název Liberálové.cz. Stojí za ní známé tváře – Milan Hamerský a Pavel Weiss. Oba dva jsme vídali v uskupení LiRa, které se pohybuje již delší čas v nevolitelném poli a jedinou jeho výraznější akcí byla akvizice senátora Jiřího Zlatušky. Po skončení jeho mandátu spadla LiRa opět do neparlamentních vod. Nyní stejní lidé přicházejí s podobným názvem a zřejmě stejným cílem: uspět a konečně se dostat do vysoké politiky. Na vlajku si dávají opět Jiřího Zlatušku a také ekonoma Tomáše Ježka, známého především jako dlouholetého oponenta Václava Klause. Tím dávají Liberálové.cz jasně najevo, kde stojí: proti konzervativním koncepcím původní ODS, proti Klausovi – a pro další evropskou integraci – včetně souhlasu s Lisabonskou smlouvou. Hamerský dokonce užívá v té souvislosti zajímavý slovník. Doslova říká: "Na rozdíl od eurocyniků a eurozbabělců nabízíme jiný přístup," a koho tím má na mysli, nemusíme dlouze hádat. Samozřejmě Klause, Macha, Ganleyho a hnutí Libertas, zkrátka každého, kdo projevuje jiný než eurokonformní postoj. Liberálové.cz tak odstartovali velmi útočně, a tuto agresivitu nasměrovali i na domácí scénu: hned na první tiskovce vznesli požadavek odvolání řady veřejných činitelů – nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, ministra Gandaloviče a dalších. Liberálové.cz tak připomínají ranou Unii svobody, která se také profilovala jako strana Mirků Dušínů, s nimiž přichází do české politiky zákon.

Uvidíme, zda jedna nebo druhá strana osloví voliče a obecně veřejnost. Mají na to jen pár měsíců, první zkouškou ohněm budou volby do Evropského parlamentu. Ty ale prověří – možná víc než koho jiného – samotnou ODS. Ačkoli se jedná o volby do orgánu stojícího mimo domácí politiku, mohou domácí politikou hodně zahýbat.

Česká média, 17.1.2009



zpět na článek