Už naši předci tak nějak empiricky (vlastním "selským" rozumem) přišli na to, že je nejlepší se vydávat "zlatou střední cestou". Když někdo jezdil s povozem moc pomalu, nikam se nedostal včas, nic nestihl. Když jezdil moc rychle, dříve nebo později se přizabil nebo zabil. Ten, kdo jezdil normálně, tedy ne pomalu a ne rychle, ten vždy dojel k cíli a téměř vždy stihnul, co stihnout chtěl.
Jenže když se podíváme na naši politicku scénu, žádný skutečný "střed" tu není. Extrémní levice jsou anarchisté. Lidé, kteří neuznávají žádná pravidla, ale jsou to v podstatě dobráci, co by se rozdali. Občas sice rozdávají i dlažební kostky do výloh obchodů, ale za to může "psychologie davu". V osobním styku jsou to opravdu lidé, které lze s klidným svědomím označit lidovým "takovej dobrej vůl".
Krajní pravičáci, holé lebky, neonacisti, fašisti a podobná zviřátka, to jsou lidé vesměs duševně omezení nebo duševně nemocní. Nejsem lékařsky vzdělán, natož abych byl přímo psychiatr, ale řekněte mi, jestli duševně zdravý člověk může obsahovat tolik nenávisti k Romům, Židům, Vietnamcům, černochům a dalším, aniž by sám věděl proč. Tito lidé vesměs chtějí zavést "řád jako řemen", kdy vše je striktně určeno, nalajnováno a předem dáno.
Komunisté jsou kategorie sama pro sebe. Sami sebe řadí k levici, ale zároveň chtějí zavádět "řád jako řemen" jako krajní pravičáci (a v minulosti to již dokázali). Navíc se již dostatečně prokázalo, že jejich systém nefunguje, nebo funguje jen pro velmi malé skupiny lidí (židovské kibucy) a oni se přesto nepoučili. Tak nám zbývá normální levice a normální pravice. No ... normální ... ehm, česká!
Jak tak pozoruji, tak česká levice (ČSSD) je v podstatě parta lidí, kteří částečně spadají do kategorie "takovej dobrej vůl" a částečně do kategorie "vůl jako anděl". Ti první (dobrej vůl), a v podstatě naivní, si myslí, že i zbytek obyvatel nutně potřebuje vést za ručičku, že všichni mají stejný žaludek, a proto by neměly být příliš velké rozdíly v odměnách a majetku. Ti druzí (vůl jako anděl) si nemyslí většinou nic, odkývají myšlenky těch prvních a pokud dostanou funkci, podělají, na co sáhnou. Pak jsou tam ještě třetí, jako třeba Paroubek, Rath a další, ale ty raději nebudu popisovat, mohl by se mi "zvednout kufr". Hlavním znakem této levice je, že chtějí od lidí vybrat co nejvíce peněz a rozdělit je tak, jak to oni sami považují za správné. Co se týče "hrabání pod sebe", tak samozřejmě hrabou, ale "tak nějak po strejcovsku", moc se nesnaží to zakrývat, protože to ani moc zakrývat nedokáží. Jaksi na to nemají dostatek intelektu.
Poslední je tu naše česká pravice (ODS). Dospěl jsem k poznání, že ideově zůstala někde v období anglické průmyslové revoluce. Kapitalizmus bez přívlastků, neviditelná ruka trhu, pokud možno žádné regulace, sobeckost a hamižnost pro ni nejsou nemorální. Co se týká "hrabání pod sebe", tak samozřejmě rovněž hrabou. Jenže hrabou docela chytře, snaží se to zakrývat co možná nejfikaněji. Teď se to trochu komplikuje, protože Topolánek to vede trochu jinam a asi vznikne jedna nebo více stran "odštěpenců", tedy těch, které jsem právě popsal.
Jenže jak jsem zmínil na začátku, chybí tady střed. Co si má počít člověk, který si myslí, že regulací má být málo, ale nějaké být musejí? Který uznává volný trh, ale nevěří, že se vždy a za všech okolností trh sám dokáže zregulovat bez krutých důsledků pro většinu obyvatel? Který přiznává, že ne každý je schopen zcela sám a bez cizí pomoci nebo vedení řídit svůj život, a proto je potřeba pro tyto lidi zavést jasná a přehledná pravidla a dát jim určitá práva jako obranu před "všehoschopnými"? Který uznává píli a snahu po úspěchu, ale sobeckost a hamižnost považuje za nemorální? Za daných okolností zdá se nejlepším řešením vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka.
Jen mě zaráží, že dosud žádný z našich politologů ani politiků nepřišel na to, že by středová nekonfesní strana mohla mít u voličů úspěch. Tak nevím, jsem blbej já nebo voni?
balík z Plzně :-)