Neviditelný pes

POLITIKA: Podsvětí v plné parádě

16.10.2008

Nevalná nebo podezřelá minulost, napojení na organizovaný zločin, spolupráce s StB, mafie, šedá zóna. To je jen zlomek pojmenování pro střelce Bohumíra Ďurička i pro oběť Václava Kočku používaných médii při popisu dvou hlavních aktérů vraždy, která se odehrála na křtu knihy šéfa sociální demokracie Jiřího Paroubka. Co si ale pod tím představit? Podrobnější pohled nás dostává do světa existencí, které dokázal vyprodukovat jen komunismus. Proto je jejich svět tak nepřehledný.

Stačí prolistovat obchodní rejstříky a zabývat se těmi nejbohatšími podnikateli této země. Zhruba třetina z nich jsou lidé, kteří vyrostli v komunistických podnicích zahraničního obchodu (PZO). Podnicích, které pracovaly pod drobnohledem Státní bezpečnosti, ale v atmosféře Gorbačovovy perestrojky v lehce uvolněných časech, kdy se zaměstnanci podniků stávali pašeráky západní elektroniky a hlavními dodavateli českých veksláků. V PZO vyrostl třeba jeden z nejbohatších Čechů - Andrej Babiš, svého učitele - komunistického rozpočtáře Svatopluka Potáče - měla skupina kolem Pavla Tykače, lobbista a přítel Pavla Béma - Roman Janoušek - zase udělal podnikatelskou kariéru pod křídly lidí z PZO Strojexport.

Zaměstnanci PZO byli také Václav Kočka a střelec Ďuričko. Tento svět se prolínal na konci osmdesátých let se světem Františka Mrázka, Miroslava Provoda a dalších veksláků.

Václav Kočka starší byl velmi významným představitelem tohoto světa a svého zastřeleného syna vychovával tak, aby se jím stal i on. V komunistické „umělecké“ agentuře Pragokoncert si Kočka podával dveře s králem tehdejší pop-music Františkem Janečkem, ale také s Jiřím Provodem a Mrázkem, kteří se (předtím, než byli za totality odsouzeni) pokoušeli dostat do světa showbyznysu přes provozování diskoték...

Všichni dohromady na konci osmdesátých let přiváželi načerno „západní“ zboží. Mladý Ďuričko rozvíjel svou kariéru ve Sportturistu. Jedním ze znaků dělání kariéry v komunismu byl agentský úpis estébákům. Schůzky s nimi. Hlášení. Pamatuje si to hodně „zaměstnanců“ PZO.

Ďuričko i Kočka senior se počátkem devadesátých let okamžitě zorientovali. První si pronajal v centru Prahy několik hospod - pravděpodobně prostřednictvím svého přítele a náměstka Restaurací a jídelen Jiřího Paroubka. Druhý zůstal ve své branži - provozování pouťových atrakcí - pouze se osamostatnil a pochopil, jakým zlatým dolem může být pražské Výstaviště v Holešovicích. Rodina Václava Kočky se dostala do hledáčku Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu prakticky okamžitě, když jednotka v roce 1995 vznikla. V roce 1999 byli detektivové útvaru poděšeni, když tehdejší premiér Miloš Zeman zahajoval tradiční matějskou pouť spolu s Kočkou. „Pozor, dlouhodobě jej sledujeme, kvůli možnému podílu jeho rodiny na pašování drog, organizování prostituce a praní špinavých peněz,“ poslali detektivové varování vládě. Odpovědí bylo několik zatčených a falešně obviněných detektivů z útvaru, ataky Zemana na útvar, pokus odvolat šéfa Jana Kubiceho (nebyl odvolán, protože za ním stál prezident Havel).

Policie sledovala Kočku další roky, ale nikdy nenašla dost důkazů, aby obvinila prominentního kamaráda šéfů sociální demokracie, protože ty důkazy by musely být, aby obstály u politiků, „kované a zakalené“. Václav Kočka starší neměl daleko ani k premiéru Grossovi, styčným bodem bylo Výstaviště - pronajaté Paroubkovým magistrátem Inchebě (která na kšeftu vydělala na úkor Prahy dvě miliardy), jejímuž majiteli dělal Kočka osobního poradce. S Grossem a později i Ďuričkem se Kočka setkával na Výstavišti na premiérách muzikálů produkovaných jeho kamarádem Janečkem. A pak přišel Paroubek, ale to už známe.

U Kočky se setkáváme s přívlastkem „kolotočář“, u Ďurička zase „hoteliér“. Jenže jejich zájmy byly mnohem širší a Kočka s Ďuričkem se střetávali podle všeho v zájmu o nemovitosti či bary a herny, odkud plynuly hlavně Ďuričkovy příjmy.

Zjednodušeně řečeno organizovaný zločin tu máme v plné parádě. Chybí jen jedno, aby tomu konečně dal razítko soud. A jak připomíná premiér Topolánek, kdyby politici nechali dělat Kubiceho a jeho detektivy jejich práci, nemuselo k vraždě dojít. My dodáváme, nemuselo, protože politici se pletli do Kubiceho práce dlouhých deset let a za tu dobu mohla řada protagonistů ze křtu Paroubkovy knihy sedět dávno ve vězení.

LN, 14.10.2008

Autor je zástupce šéfredaktora Respektu



zpět na článek