FEJETON: Náš kraj si zaslouží chránit

Senátní volby se, ostatně stejně jako každé jiné, vyznačují zvýšenou aktivitou politiků i těch, kteří by se politiky rádi stali. Silnice začnou horečně křižovat kandidáti, nezřídka v kamionech bez povolení k jízdě na našich komunikacích, lid obecný se mávnutím kouzelného proutku objeví ve středu zájmu a aktivit agitátorů. Méně odolní jedinci jsou pomalu ochotni uvěřit, že hned po volbách budou čisté řeky, při návštěvě lékaře pacientovi sestra vsune, jako dík za návštěvu, do dlaně bankovku, z kašen na náměstích začne proudit zlatavé plzeňské, na Moravě pak jiskrné červené a okolo budou, jen tak mimochodem, poletovat pečení holubi se smaženými řízky v zobácích…

Podobné myšlenky mne přepadly, když se v poštovní schránce objevil volební leták. Usměvavý mladý muž vedle čtyřlístku se sugestivně táže, zda můžu zvolit mladého senátora. Snad můžu, co by ne… Leták rozvážně otevírám a slzy štěstí se derou do očí. Kandidát prosadí navýšení počtu policistů v ulicích…. Prosadí větší ochranu dětí před propagací násilí… Prosadí účinná opatření zamezující vypouštění škodlivin do řeky… Spoustu dalších užitečných věcí navrhne, o další se zasadí. V našem městě prosadí dokonce i nové koupaliště a dětské hřiště.

Mám pocit, že slovo prosadím znamená, že slíbené udělám. Nic proti čisté řece, ale škodliviny se do ní snad vypouštět nesmějí již dávno. Nic proti dětskému hřišti, ale u nás ho právě skupina nadšenců dokončuje. Nic proti koupališti, až ho někdo postaví, bude to u nás již skoro jako za první republiky; tehdy zde bývalo. Nic proti zvýšení počtu policistů v ulicích, ale mám neurčitý pocit, že jich dost schází jen do naplnění běžných stavů. Nic proti ochraně dětí před propagací násilí, ale budu se pak smět zeptat dcerky, zda nechce pár facek?

Barevně vyvedenou tiskovinu nezahazuji, ale dál bedlivě pročítám. Nechápu totiž, proč se mi pan kandidát se svými originálně neotřelými plány svěřuje, co a proč mi vlastně chce říci. A náhle je vše jasné. Pan kandidát by rád zasedl v senátní lavici a do roztrhání těla bojoval za blaho moje i města, kde jsem se kdysi narodil. Píše mi, že ho dobře zná, bydlí třicet kilometrů nedaleko, má ve městě spoustu známých, přátel, a bere ho jako svoje, zasadí se docela o větší čistotu a kvalitu ulic a je mým kandidátem do senátních voleb 17. a 18. října 2008.

Naznačené plány mne opravdu zaujaly, je jasné, že není nikoho lepšího, kdo by se mohl stát mým senátorem. Chmury ale záhy zastřou mou druhdy jasnou tvář. Dochází mi drobná, skutečně nepatrná překážka. Ony totiž senátní volby letos v Kostelci nad Černými lesy jaksi nebudou.

Graficky zdařilý, ale jinak zcela zbytečný volební materiál mizí v zásuvce se sbírkou kuriozit. Na jeho druhé stránce Michal Kocáb praví, že máme dát šanci mladým, Mgr. Jiří Kamínek říká, konečně změna a co třešnička na dortu znějí slova RNDr. Václava Petříčka:

„Náš kraj si zaslouží chránit….“