Základy jsou již položeny. Mám na mysli Jiřího Čunka, předsedu KDU-ČSL, vicepremiéra, nebo přesněji dokonce 1. místopředsedu současné vlády, jehož tvář pana Hydea, poznamenaná nepotvrzeným, ale také nevyvráceným obviněním z korupce, překrývá jeho svatouškovskou, jekyllovskou podobu poplety. Člověka, který kromě toho, že zastupuje předsedu vlády, řídí ministerstvo pro místní rozvoj a politickou stranu volenou téměř půl milionem občanů, i když je, jak je zjevné, do nebe volajícím naivou a popletou.
Se vzácným citem pro výběr spolupracovníků si vybere za sekretářku ženu, která posléze zklame jeho důvěru a neloajálně touží po tom, aby ho zavřeli, až zčerná. Když má vysvětlit své výroky, nepamatuje si na ně. Nemůže najít zápisníky, jejichž pomocí by mohl prokázat své alibi, a najde je až náhodou. Nepamatuje si, kde kdy byl, nedokáže už vysvětlit, proč jezdil zmateně z jedné banky do druhé. Nejprve nenalézá a teprve po čase šťastně nalézá doklady o pohybu svých peněz. Nemůže najít sedm set stran vyšetřovacího spisu, a tak pošle spis bez nich, a když je mu to připomenuto, nechápe, že se tomu někdo diví, vždyť už je přece posílá. Vysvětluje, že naspořil milion z vyúčtovaných cestovních náhrad, ale nespočítá si, že to nebylo možné ani při nejčernějším účtování, které by navíc tenkrát někdy bylo trestné. Inu, náš malý velký popleta.
Že tento chaot může být vrcholným politickým manažerem lidovců a druhým nejvyšším mužem vrcholného orgánu výkonné moci ve státě, je samozřejmě absurdní. Zatím je naštěstí jediný.
Jenže není vyloučeno, že bude muset dojít ke změnám ve složení vlády, protože tradičně nepředvídatelná Strana zelených svrhne své dosavadní vedení. A když neodejde vůbec do opozice, bude chtít vyslat do ministerských křesel jiné zástupce než dosud.
Místo pragmatika a technologa politické moci Martina Bursíka by na vicepremiéra a současně funkci ministra životního prostředí zřejmě byla nominována Dana Kuchtová, která už jednou v čele jiného resortu prokázala svou manažerskou neostřílenost a nerozhodnost, někdy až trapně nezastírající galimatyáš emocí obecně lidských i politicky motivovaných, jenž s ní cloumá. Na ministerstvu školství by mezinárodně zkušeného politologa a religionistu Ondřeje Lišku nahradila celoživotní profesionální ekologická aktivistka a propagandistka Věra Jakubková se zkušenostmi lektorky regionální univerzity. Ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny psychiatričku Džamilu Stehlíkovou, přednášející na univerzitě environmentální psychologii a kulturní antropologii, by vystřídal student žurnalistiky a mezinárodních teritoriálních studií Matěj Stropnický, levicový bouřlivák směrem domů výrazně sociálně orientovaný a směrem ven demagogický antiamerický pacifista. A do křesla historicky dosud nejlepšího českého ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga by usedla Olga Zubová, protože bývala ředitelkou cestovní kanceláře a kromě toho její manžel, ruský pedagog a výtvarník, ví, co by se v Rusku nikdy nemohlo stát.
Vyhlíží to absurdně, ale je to jedna ze zcela reálných variant budoucí české vlády. Proti takové skvadře by ani premiérova neskrupulózní přímočarost a snaha o tah na branku za každou cenu nic nezmohla a Mirek Topolánek by se rychle zbláznil.
Pro spravedlnost je třeba říci, že kdyby se kuchtovské křídlo zelených rozhodlo jinak a opustilo vládní koalici, aby se přichýlilo k sociálním demokratům a po příštích volbách eventuálně šlo do holportu s nimi, čekal by Jiřího Paroubka nepochybně stejný osud. Nedá se nic dělat, ale uvažujíce o alternativách našeho budoucího vnitřního politického vývoje nemůžeme zavírat oči ani před katastrofickou variantou vlády chaotů. Bůh nám buď milostiv.
LN, 25.7.2008
Autor je publicista