Neviditelný pes

POLITIKA: Chlap s gulama vzal Kosovo hákem

23.5.2008

Marně postávali odboráři před Úřadem vlády. Ministři si z nich ve středu udělali dobrý den. Aby měli od nich pokoj, odjeli zasedat do čtyřhvězdičkového hotelu Prince de Ligne v Teplicích. Jeden z ministrů si v televizi postěžoval, že mu tam přece jen chybí ke spokojenosti fitness a bazén. Demonstrací v Praze sice přibývá, ale vláda dala najevo, že před tímhle hlukem dokáže utéct a vesele si bude vládnout, „ať se práší za kočárem“. Dokonce se vláda pustila do mimořádných bodů, které vůbec na programu nebyly. Co takhle uznat nezávislost Kosova?

Kosovo – to mohl být první významný pokus najít společný postup opozice i koalice. Připomenu jen, že ve sněmovně bylo před dvěma měsíci přijato usnesení, na kterém se shodli poslanci průřezem všech politických stran. Sněmovna požádala vládu, aby respektovala rezoluci OSN 1244, která garantuje integritu Srbska včetně Kosova, a zároveň vládu vyzvala, aby ve věci Kosova hledala řešení, které by bylo v souladu s mezinárodním právem.

Pamatuji si, že ministr Alexandr Vondra sám ve sněmovně řekl, že je v této věci rozpolcen, a souhlasil, že o stanovisku České republiky budeme dále jednat. Ministr Schwarzenberg na zahraničním výboru dal slovo, že dřív, než předloží vládě návrh na uznání nezávislosti Kosova, přijde tuto věc znovu projednat do zahraničního výboru. Dostali jsme od představitelů vlády slib, že po volbách v Srbsku 11. května se znovu sejdeme a budeme jednat o další strategii České republiky vůči Kosovu. Balkán je totiž prioritou české zahraniční politiky, proto určitě stálo za to hledat v diskusi shodu.

Způsob, kterým vláda Kosovo nakonec spláchla, přes všechny sliby, dohody a šlechtická slova, je projevem stejné superarogance, jakou vláda projevila, když bez řádného projednání prohnala sněmovnou balíček reformy veřejných financí, stejné superarogance, se kterou se nyní pokouší sfouknout ve sněmovně bez široké dohody unikátní státem garantovanou hypotéku pro církve na šedesát let ve výši téměř tři sta miliard.

Jak řekl nedávno poslanec Raninec z vládní ODS: „Pokud je něco opravdová superpriorita, tak se o tom ani s námi poslanci ODS vůbec nejedná.“ Chápu, že jako poslanec opozice bych chtěl příliš, když takto naříkají i poslanci největší vládní strany. I oni dnes bezpochyby dosvědčí, že také jim ministr Schwarzenberg sliboval, že je před uznáním Kosova nevynechá. Také oni dnes kroutí hlavou. Není to, jak víme, ale poprvé, co pověstné slovo šlechtice moc nefunguje.

Nic nás ve skutečnosti k tomuto uznání nenutilo. Rada ministrů Evropské unie stanovila, že „členské státy EU rozhodnou o svých vztazích s Kosovem v souladu s národní praxí a mezinárodním právem“. To znamená, že každý stát Unie může postupovat podle vlastního uvážení. Prohlášení pana ministra Schwarzenberga v televizi, že kosovští Albánci jako představitelé nové státnosti se po pár měsících osvědčili a obstáli, pokládám za naivní. Když to Schwarzenberg v televizi říkal, za zády v prostřihu mu běžely záběry z ulice v Prištině, kde Kosované mávali rudými vlajkami s orlicí, které jsou státním symbolem Albánie. Kosovští Albánci se přitom zavázali, že tyto vlajky nebudou používat.

Je jasné, že včerejší extrémisté a zločinci, stále napojení na mafii, dobře vědí, že chtějí-li získat lepší podmínky pro své obchody, musí se dnes snažit sekat dobrotu. Ministři české vlády si pravděpodobně příliš nelámou hlavu s obviněním, se kterým přišla ve své nové knize bývalá generální prokurátorka mezinárodního tribunálu Carla del Ponte, která píše, jak představitelé UČK, ze kterých se dnes rekrutuje vedení Kosova, obchodovali s orgány zabitých mladých Srbů. Topolánkovi ani Schwarzenbergovi či Vondrovi tato vážná podezření zřejmě nijak nebrání si zítra s nimi podat ruku a sednout ke společnému stolu.

stínový ministr zahraničí ČSSD



zpět na článek