Volili všichni poslanci a senátoři, bylo tedy dohromady 281 hlasů. Volilo se v kolech, v každé volbě byla tři kola, pro každé kolo byla trochu jiná pravidla, v posledním kole vyhrával ten, kdo měl nejméně 141 hlasů z obou komor. První volba se konala v pátek osmého února, druhá v pátek patnáctého února. Při volbách se hodně mluvilo, poslanci se posílali navzájem kamsi, projevy však celkem neměnily rozhodnutí volitelů, neměly tedy velký význam. Občas poslanci tvrdili, že jim protivníci nabízejí úplatky, občas dostávali nechutné esemesky, občas anonymní dopisy s nábojnicemi, kulkami a nadávkami. Neprali se, jako třeba v italském nebo jihokorejském parlamentě. Paroubek, tato směs Fidéla Castra a Vaška z Prodané nevěsty, nadával na ODS, že mu podplácejí poslance, a poslanec Rath mu sekundoval svým pobertálním způsobem a urážkami s nedoložitelným a neprokazatelným obsahem, vymyšlenými minulou noc. Tím svým motýlkem připomínal vzdáleně tučnáka.
Nakonec vyhrál Klaus s minimem 141 hlasů, méně nesměl mít, národ si oddechl a šel to do hospůdek prodiskutovat. Klaus uspořádal party v restauraci Kogo ve Slovanském domě, kde podle fotky měla paní Livie podnapilé oči, pan Klaus nikoliv, neboť to asi nedovede. Paroubek šel na ples socdemáků, ale pohádal se s novopečenou manželkou Petrou a jel domů.
Během voleb se ale vyhrnulo tolik animosit, že to nemohlo jen takhle smírně a idylicky skončit. A neskončilo. Hned po volbě nastala doba msty. Důstojný starší pán, tedy Václav Klaus, místo aby začal lidi spojovat, nadával na mnoho z nich najednou. Vyspílal tomu, nad kterým zvítězil, profesoru Švejnarovi, vyspílal také mnoha jiným za to, co řekli. Příliš státnické to nebylo. Pán sociálních demokratů Paroubek dal okamžitě vyloučit z klubu svých poslanců strany poslance Snítilého, protože navzdory Paroubkovu rozkazu nehlasovat pro Klause hlasoval pro Klause. To také nebylo moc demokratické, to byl spíše Leninův demokratický centralismus. Jiná strana, zelení, vyšetřuje tvrdě poslankyni Zubovou, že byla nemocná a omluvila se jen SMSkou. Sněmovna si na začátku volby vymohla, že se bude hlasovat aklamací, veřejně, ne tajně. Když jsem se na tu volbu díval, připadal jsem si jako kdysi po únoru 1948, kdy se také volilo „manifestačně“, aby, jak se tehdy říkalo, se odhalili zrádci a protistátní živly a lid je mohl potrestat.
Žaloby se připravují jen to sviští, soudy budou mít co dělat, a to delší dobu. Paroubek nadává na komunisty, že prohráli volbu Švejnara, a také nadává na odpadlíky a zrádce, kteří se vzepřeli jeho pokusu je ukáznit, ale nemyslím si, že by svobodná volba podle jejich uvážení byla jakoukoliv zradou. Diktátůrkovi ale nic nevymluvíš.
Zkrátka, co se děje teď, není pravou školou demokracie. Vladimír Škutina kdysi říkal, že důležitá není jen svoboda projevu, ale i svoboda po projevu. Mám své velké obavy.
V posledních několika letech se v české politice uhnízdila hrubost, povrchnost, sprosťárna, a týká se to nejen bývalého zaměstnance Restaurací a jídelen Paroubka, ale i Valacha Topolánka, i Pražáků.
Co z toho? Klaus má některé vrtochy, které jej po světě zesměšňují, jako že změna klimatu vlivem člověka neexistuje. Měl by si někdy ráno vdechnout inversi, aby poznal, že by se něco mělo udělat, aby svět tolik nesmrděl.
Tato volba také ukázala, že nespojenost národa s politickou scénou je oprávněná, a jestli president Klaus brání naši svébytnost a politickou kulturu, tak právě v tomto ohledu by si měl nechat poradit od Evropy.